Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 189/2005 - 87

č. j. – 87

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: K. K., zast. JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2004, č. j. – 26, a o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 2. 1. 2004, č. j. OAM-6437/VL-20-05-2003, rozhodl žalovaný tak, že žádost o udělení azylu se zamítá jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Žalovaný své rozhodnutí opřel o zjištění, že důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byly ekonomické potíže ve vlasti a snaha o legalizaci pobytu na území ČR.

Žalobce napadl citované rozhodnutí včas podanou žalobou, ve které uvedl: „Nesouhlasím s Vaším rozhodnutí, protože v Arménii nemám práci, mám hodně dluhů. Prosím Vás, abyste mi povolili žít a pracovat v České republice.“

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 5. 2004, č. j. – 26, žalobu proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného v této podobě podanou, ač neobsahovala náležitosti podání ve smyslu , (dále jen „“), tím méně pak náležitosti žaloby ve smyslu (neobsahovala např. ani jediný žalobní bod) projednal a zamítl ji, neboť měl za prokázané, že skutečnosti uváděné žalobcem jednoznačně svědčí o tom, že žalobce neopustil vlast z důvodů pronásledování za uplatnění politických práv a svobod, nebo z důvodu odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství nebo politického přesvědčení. Žalobce sám jako jediný důvod uvedl tu skutečnost, že se obává toho, že ve vlasti nedostane práci a bude žít v bídě. O udělení azylu požádal proto, že chtěl legalizovat svůj pobyt v České republice poté, kdy mu bylo uděleno správní vyhoštění. Správní orgán vycházel ze skutečností, které žalobce sám uvedl ve své žádosti o udělení azylu, v pohovoru k žádosti o udělení azylu a konečně též z vlastní rukou žalobcem dne 10. 12. 2003 napsaného prohlášení, že o azyl v České republice žádá, protože měl pracovní povolení vydané na tři roky jen pro Prahu, pracoval však mimo Prahu a bylo mu uděleno správní vyhoštění. Krajský soud dále konstatoval, že správní orgán měl dostatečné podklady pro posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žádosti žalobce o udělení azylu v České republice. Soud posuzoval důvodnost žádosti o udělení azylu na základě tvrzení žalobce ve správním řízení a ztotožnil se se závěrem správního orgánu, že žalobce neuvedl ve správním řízení žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že žalobce by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v a žalobcem uváděné důvody nelze tudíž podřadit pod zákonné důvody pro udělení azylu. Podle krajského soudu žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí pronásledování za uplatňování politických práv a svobod a žalobce ani netvrdil, že má strach z pronásledování z důvodů uvedených v . Důvody uváděné v žalobě pouze odkazují na skutečnosti, které žalobce uvedl v rámci správního řízení o udělení azylu a žalobce nezpochybňuje skutková zjištění, na základě kterých žalovaný své rozhodnutí vydal. Krajský soud dále poukázal na to, že žalobci bylo umožněno před vydáním rozhodnutí se seznámit s poklady pro jeho vydání a navrhovat doplnění dokazováni. Z protokolu o pohovoru s žalobcem, který byl za účasti tlumočníka veden v arménském jazyce dne 16. 12. 2004, vyplynulo, že na závěr pohovoru byl žalobce vyzván k seznámení se všemi podklady a k jejich doplnění. Soud tedy zjistil, že správní orgán před vydáním rozhodnutí o žádosti žalobce o udělení azylu si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí a spolehlivě zjistil skutkový stav, v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl podrobně, ze kterých skutečností vycházel a podle kterých právních předpisů rozhodoval. Správní orgán se tedy zabýval žádostí žalobce odpovědně a svědomitě. Krajský soud rovněž konstatoval, že žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou, čímž vyčerpal celý předmět řízení o dané žádosti. Krajský soud dále poukázal na to, že ze znění vyplývá, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a rozhodování o tomto azylu se děje v rovině volné úvahy správního orgánu. Rozhodnutí o překážce vycestování uvádí žalovaný jen v rozhodnutí o neudělení nebo odnětí azylu (), nikoliv tedy v rozhodnutí, kterým se zamítá žádost jako zjevně nedůvodná.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost, a to z důvodů uvedených v , (dále jen „“). Stěžovatel namítá, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, čímž porušil ustanovení , a , a v důsledku toho i nesprávně právně posoudil žádost o azyl; důkazy, které si správní orgán opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné, došlo opětovně k porušení ustanovení a dále , nemohl tedy správně usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřebuje zodpovědět; rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů, tj. není zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně. Stěžovatel se dovolává názoru v Příručce postupů a kriterií pro určování právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem v lednu 1992 v Ženevě, kde je v uvedeno: „Může se stát, že žadatel byl podroben různým opatřením, která sama o sobě ještě nepředstavují pronásledování (např. různým formám diskriminace), ale jsou v některých případech spojena s dalšími zápornými faktory (např. obecné ovzduší nejistoty v zemi původu). V těchto situacích mohou různé se uplatňující aspekty ve svém součtu vyvolat určitý efekt, který může logicky opravňovat k tvrzení o opodstatněnosti pronásledování na kumulativním základě.“ Dále stěžovatel upozorňuje na Příručky:.. „Tyto úvahy (opodstatněné obavy z pronásledování) se nemusejí nutně zakládat na vlastních osobních zkušenostech žadatele. To, co se stalo např. jeho přátelům, příbuzným a dalším členům stejné rasové nebo společenské skupiny může klidně ukazovat, že jeho obavy v tom smyslu, že se sám dříve nebo později stane obětí pronásledování, jsou opodstatněné. Relevantní jsou zákony země původu a zejména jejich aplikace.“ Vzhledem k uvedenému se proto stěžovatel obrací na Nejvyšší správní soud v Brně a navrhuje, aby tento přiznal odkladný účinek vykonatelnosti napadeného rozsudku a dále rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání.

Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný popírá oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti správní orgán odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatel učinil během správního řízení, a na vydané rozhodnutí. Zdůrazňuje, že ani soud neshledal v závěrech a postupu správního orgánu nezákonnost. K tvrzením stěžovatele, kterými odůvodňuje oprávněnost kasační stížnosti, se žalovaný odvolává na stanovisko v rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně sp. zn. ze dne 22. 1. 2004, podle kterého poskytnutí azylu je specifickým důvodem pro povolení pobytu na území ČR a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území republiky tak, jak jsou upraveny , o pobytu cizinců na území ČR. Žalovaný proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost a nepřiznání odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle , 2 (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu, mj. pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku – takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a musel ji odmítnout z následujících důvodů:

Podle , není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v téhož zákona nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

Z předloženého spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žaloba podaná stěžovatelem dne 8. 1. 2004 obsahovala pouze tolik, že stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím žalovaného, protože v Arménii nemá práci a má hodně dluhů, přičemž podanou žalobou žádá o to, aby mu bylo povoleno žít a pracovat v České republice. Jiné důvody neuváděl a krajský soud vzdor tomu žalobu projednal, přičemž důvody žaloby za stěžovatele domýšlel. Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že se v ní stěžovatel dovolává důvodu pro udělení azylu obsaženého v ustanovení , tj. odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství či příslušnosti k určité sociální skupině, neboť zde činí odkaz na Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydanou Vysokým komisařem v lednu 1992 v Ženevě a v ní zakotveným výkladům pojmu pronásledování na kumulativním základě, jakož i výkladu pojmu opodstatněných obav z pronásledování na základě zkušeností příbuzných, přátel či dalších členů stejné rasové nebo společenské skupiny jako je žadatel o azyl. V žalobě však taková tvrzení zpochybňující rozhodnutí žalovaného uvedena nebyla, když se stěžovatel omezil pouze na obecné vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím správního orgánu a uváděl toliko, že v Arménii nemá práci a má tam dluhy. V žalobě nevytýkal správnímu orgánu jakékoliv procesní pochybení, to učinil až v podané kasační stížnosti, kde mu vytýká porušení celé řady ustanovení , zejména nedostatečné zjištění skutkového stavu věci a její nesprávné právní posouzení.

Jestliže až nyní v podané kasační stížnosti stěžovatel opírá svůj důvod, pro který mu měl být azyl udělen, o odůvodněný strach z pronásledování pro jeho rasu, náboženství, národnost, příslušnost k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má (aniž by současně uvedl, kterou z těchto příčin má konkrétně na zřeteli), uvádí tak zcela nové skutečnosti. Nejvyšší správní soud k takovým skutečnostem nemůže přihlížet, neboť je stěžovatel uplatnil až poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí ( ), ačkoliv měl možnost k jejich uplatnění ve správním nebo soudním řízení. Opírá-li se důvod kasační stížnosti popírající správnost právního závěru o zjevné nedůvodnosti kasační stížnosti ve smyslu (protože stěžovatel neuváděl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v , v platném znění) výhradně o tyto nové skutečnosti, jde o důvod kasační stížnosti, který je podle nepřípustný, neboť jej stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Totéž je pak nutno konstatovat i o stížnostní námitce, v níž stěžovatel vytýká správnímu orgánu procesní pochybení v řízení o udělení azylu. Ani tento důvod neuplatnil stěžovatel v podané žalobě. Jelikož kasační stížnost stěžovatele neobsahuje žádný jiný stížnostní důvod, je podle citovaného ustanovení nepřípustná jako celek.

Podle ustanovení , nestanoví-li zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný. Protože v výslovně uvádí, že je nepřípustná kasační stížnost (návrh), která se opírá jen o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl, musel Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele podle ve spojení s odmítnout.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti vzhledem k ustanovení , užitého pro toto řízení podle , neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. března 2006

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu