Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 243/2005 - 43

č. j. - 43

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: D. G., zastoupena JUDr. Boženou Burdychovou, advokátkou, se sídlem Lovosická 440/40, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2004, č. j. - 17,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátce JUDr. Boženě Burdychové, se určuje odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Odměna bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. - 17 ze dne 21. 7. 2004, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 3375/VL - 10 - C10 - 2002 ze dne 4. 3. 2003, kterým nebyl stěžovatelce udělen azyl podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Stěžovatelka v kasační stížnosti, po ustanovení zástupce soudem doplněné, namítá, že žalovaný při hodnocení skutkového stavu vycházel z jednostranného hodnocení obav stěžovatelky o svůj život na základě jejího projevu na mítinku ve vesnici C. dne 9. 5. 2002, které byly důvodné vzhledem k jejímu sociálnímu postavení osamělé ženy starající se o dvě děti, a neposoudil správně povahu jejího projevu a jeho následky, nepřihlédl ke skutečnému stavu dodržování lidských práv v zemi stěžovatelčina původu jako celku, zejména pak v jejích nižších územních částech. Žalovaný nevzal v úvahu skutečnost, že stěžovatelčin projev byl kritikou nesprávně prováděných sociálních a ekonomických opatření ze strany místních orgánů ovládaných stále komunisty, kteří mají majoritu i v centrálních orgánech v zemi stěžovatelčina původu. Žalovaný rovněž zcela přehlédl, že vystoupení stěžovatelky na mítinku bylo výrazem jejího práva vyjadřovat své názory. Není pravdou, že by její tvrzení učiněná v průběhu správního řízení byla nevěrohodná, žalovaný nesprávně pochopil obsah stěžovatelčiny výpovědi. Stěžovatelka dále vyvrací závěr žalovaného o tom, že hlavním důvodem její žádosti o udělení azylu byly ekonomické potíže. Na uvedené nedostatky pak krajský soud rozhodující o žalobě nepoukázal a napadené rozhodnutí žalovaného nezrušil, ač tak učinit měl.

Kromě toho má stěžovatelka za to, že důvody, které uváděla, jsou důvody azylově relevantními, neboť stěžovatelka byla pronásledována. Krajský soud se však dopustil nesprávného posouzení právní otázky splnění podmínek pro udělení azylu, neboť nesprávně vyhodnotil kritické vystoupení stěžovatelky vůči místním orgánům na mítinku v obci konaném dne 9. 5. 2002. Stěžovatelčin projev odpovídal uplatnění politického práva vyjadřovat své názory. Kromě toho stěžovatelka zpochybňuje i závěr ohledně nesplnění podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů, přitom argumentuje péčí o dvě nezletilé děti.

Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení, kromě toho žádá přiznání odkladného účinku jí podané kasační stížnosti.

Žalovaný vyjádření k obsahu kasační stížnosti nepodal.

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatelka brojila proti rozhodnutí žalovaného žalobou formulářového charakteru, kdy do předtištěného textu toliko doplnila identifikační údaje týkající se její osoby a napadeného rozhodnutí žalovaného. V části III. žaloby uvedla, že výrok rozhodnutí žalovaného napadá v celém rozsahu a že žalovaný na podkladě shromážděných důkazů nesprávně posoudil skutkový stav věci a na základě toho vydal rozhodnutí, které stěžovatelka považuje za nesprávné. V části IV. žaloby pak za text „Podání žaloby odůvodňuji následujícími skutečnostmi:“ doplnila, že odůvodnění žaloby učiní dodatečným podáním. Z obsahu soudního spisu však uskutečnění takového doplnění nevyplývá. Krajský soud k takto podané žalobě napadené rozhodnutí žalovaného přezkoumal, setrval při tomto přezkumu v míře obecnosti, jež i tak přesahovala míru, na níž stěžovatelka v žalobě setrvala. Nejvyšší správní soud by s ohledem na obsah žaloby a neexistenci jejího doplnění byl připraven aprobovat takový postup krajského soudu, jímž by žalobu pro absenci byť jen jediného žalobního bodu věcně neprojednával a odmítl ji. Tu Nejvyšší správní soud připomíná, že ze zásady dispoziční a koncentrační, jimiž je řízení před krajskými soudy ve správním soudnictví ovládáno, je jeho již konstantní judikaturou dovozována neexistence povinnosti krajského soudu činit za absence jakéhokoli žalobního bodu výzvu k doplnění žaloby. Kromě toho stěžovatelka sama odůvodnění žaloby, a tím i přednes žalobních bodů, ohlásila, avšak neučinila tak. Uskutečnil-li krajský soud přezkum, pak mu z hlediska dodržení stěžovatelčiných práv nelze ničeho vytknout. Faktické uskutečnění takového přezkumu však nemůže pro stěžovatelku přivodit příznivější závěr ohledně obsahu žaloby.

Pokud tedy stěžovatelka nyní namítá konkrétní vady řízení před žalovaným (jednostranné hodnocení stěžovatelčiny situace, nepřihlédnutí ke stavu dodržování lidských práv v zemi jejího původu atd.) a zpochybňuje-li nyní z konkrétně podávaných důvodů i hmotněprávní posouzení svého případu (pronásledování stěžovatelky pro využití základního práva vyjadřovat své názory a péče o děti coby důvod k udělení humanitárního azylu), pak nelze dospět k závěru jinému, a to ani při nejvyšší míře příznivosti posouzení obsahu žaloby ke krajskému soudu, než že tyto námitky obsažené nyní v kasační stížnosti nenalézají své opory v žalobě podané ke krajskému soudu, byť by Nejvyšší správní soud připustil i značnou míru jejich tehdejšího zobecnění. Těmito námitkami stěžovatelka proti rozhodnutí žalovaného brojí poprvé až nyní v kasační stížnosti, ač stěžovatelce v jejich dřívějším uplatnění žádné objektivní okolnosti nebránily.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), není kasační stížnost přípustná též tehdy, opírá-li se jen o jiné důvody, než které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl. Opírá-li se tedy stěžovatelčina kasační stížnost výlučně o důvody, které nebyly uplatněny v řízení před krajským soudem, ač uplatněny být mohly, je kasační stížnost podle nepřípustná a Nejvyšší správní soud ji musel podle za použití odmítnout. Za této situace se nemohl zabývat ani návrhem na přiznání odkladného účinku.

Podle ve spojení s nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovatelce byla zástupcem pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka JUDr. Božena Burdychová. Té Nejvyšší správní soud určil odměnu za zastupování v celkové výši 2150 Kč (dva úkony právní služby podle a d/ , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí věci a v doplnění kasační stížnosti, společně se dvěma režijními paušály v celkové výši 150 Kč podle téže vyhlášky). K jejímu vyplacení stanovil přiměřenou lhůtu.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. února 2006

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu