Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 152/2005 - 50

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: T. T. M. H., zast. JUDr. Petrem Práglem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 5, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 27. 12. 2004, č. j. - 27,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá shora označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 7. 2. 2004, č. j. OAM-313/VL-20-05-2004. Tímto rozhodnutím byla žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

Stěžovatelka současně s kasační stížností požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Proti označenému rozhodnutí žalovaného správního orgánu podala stěžovatelka žalobu, ve které zejména uvedla, že k opuštění vlasti ji nevedly toliko ekonomické důvody, ale i důvody politické, obava před persekucí a nemožností dalšího studia v domovské zemi. Dovozovala důvody vymezené § 12 a § 14 zákona o azylu a požadovala, aby napadané rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

V následném rozsudku dospěl Krajský soud v Ostravě, obdobně jako žalovaný správní orgán, k závěru, že stěžovatelka v řízení o azylu neuváděla důvody upravené § 12 zákona o azylu, tj. netvrdila, že by v zemi původu byla pronásledována pro uplatňování politických práv a svobod, nebo pro odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů; žalovaný správní orgán tak podle názoru krajského soudu postupoval v souladu s zákonem pokud žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) zamítl.

Proti uvedenému rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou následně doplnila. Kasační stížností namítá důvody vymezené v ustanovení , d) a e) , jejichž naplnění shledává v nezjištění úplného skutkového stavu, kdy soud se nezabýval všemi námitkami stěžovatelky a mechanicky převzal názor žalovaného o tom, že důvody stěžovatelky byly toliko ekonomické (vzdor tomu, že se země původu stěžovatelky označuje jako totalitní, kde jsou všeobecně pošlapávána lidská práva), a dále v tom, že neobdržela předvolání k jednání před soudem. Závěrem kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že se v České republice stabilizovala a má obavu, že v případě návratu do země původu bude vystavena tíživé situaci, kterou se žalovaný i „žalobce“ (stěžovatelka myslela pravděpodobně Krajský soud v Ostravě – pozn. Nejvyššího správního soudu) nezabýval.

Na základě výše uvedených skutečností pak požadovala, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný podal ke kasační stížnosti obecné vyjádření, ve kterém zejména uvedl, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy; odkázal na správní spis. Závěrem uvedl, že návrh na přiznání odkladného účinku a stejně tak i kasační stížnost považuje za nedůvodnou.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.

Nejvyšší správní soud dále vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumával napadené rozhodnutí krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat, že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu posuzovat, zda měl být stěžovatelce azyl udělen, nýbrž je jeho úkolem pouze posoudit, zda předchozí řízení naplňuje důvod či důvody vymezené v , specifikované stěžovatelkou.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka za tyto důvody označila důvody vymezené v d) a e) zabýval se Nejvyšší správní soud naplněním těchto stížnostních důvodů.

Pokud jde o stížnostní důvod uváděný v (nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení), k tomu Nejvyšší správní soud především obecně poznamenává, že nesprávné právní posouzení právní otázky může spočívat buď v tom, že soud při svém rozhodování aplikoval na posuzovanou věc jiný právní předpis, než měl správně použít, a pro toto pochybení je výrok soudu v rozporu s příslušným ustanovením toho kterého právního předpisu nebo v tom, že soudem byl sice aplikován správný právní předpis, avšak nebyl správně vyložen. O nesprávné posouzení právní otázky může jít také tehdy, pokud by byl vyvozen nesprávný právní závěr z jinak správně zjištěného skutkového stavu věci nebo je sice učiněn správný právní závěr, ale v odůvodnění rozhodnutí je nesprávně prezentován.

K významu dalšího písmene cit. zákonného ustanovení, tj. písm. d) - první, tam upravený důvod (nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti rozhodnutí) spočívá podle Nejvyššího správního soudu buď v tom, že rozhodnutí vykazuje takové textové a formulační nedostatky, že z obsahu textu není dostatečně zřejmá souvislost s příslušnými podklady pro rozhodnutí, nebo příp. v tom, že i jinak text rozhodnutí obsahuje nejasné, rozporné či jiným způsobem nesrozumitelné údaje. Taková nesrozumitelnost rozhodnutí však v souzené věci podle Nejvyššího správního soudu nenastala. Následující důvod (nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí) je potom třeba spatřovat v tom, že se rozhodnutí neopírá o důvody, které opodstatňují dospět k určitému výroku rozhodnutí a možný dopad je třeba posuzovat vždy ve spojení se zněním konkrétního rozhodnutí. K posledně jmenovanému důvodu (nepřezkoumatelnost spočívající v jiné vadě řízení před soudem) Nejvyšší správní soud poznamenává, že je třeba její význam posuzovat jako důvod pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně pouze za předpokladu splnění věty navazující.

Žádné z naznačených možných pochybení v rozsudku Krajského soudu v Ostravě Nejvyšší správní soud neshledal.

Podle ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení, což není posuzovaný případ.

Podle ustanovení § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má důvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu přitom stanoví, že žádost o udělení azylu se zamítne jako zjevně nedůvodná, pokud stěžovatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu.

Jak Nejvyšší správní soud zjistil z obsahu správního spisu, stěžovatelka podala dne 27. 1. 2004 žádost o udělení azylu, ve které zejména uvedla, že Vietnam opustila v březnu 2003 pro ekonomické potíže, neměla stálou práci, do České republiky přijela za prací a nemá doklady; chce si zde legalizovat pobyt. Do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení azylu na území České republiky stěžovatelka dne 3. 2. 2004 uvedla v podstatě obdobné skutečnosti, tedy ekonomické problémy v zemi původu, snahu o nalezení zaměstnání na území České republiky, resp. snahu o legalizaci pobytu. Z protokolu přitom vyplynulo, že v zemi původu žádné jiné než uváděné, tedy ekonomické, problémy neměla. Na otázku, zda se něčeho obává ve své vlasti uvedla, ne, neobávám.

Z výše uvedeného tak vyplývá i pro Nejvyšší správní soud závěr, že stěžovatelka žádá

o udělení azylu toliko z ekonomických důvodů, tedy důvodů, které nejsou vymezeny zákonem azylu, a tedy důvodů, pro které azyl udělit nelze.

Nejvyšší správní soud přitom dospěl k závěru, že v odůvodnění rozhodnutí žalovaného správního orgánu jsou správně posouzeny rozhodující právní i faktické skutečnosti, z nichž žalovaný vycházel, skutková zjištění jsou zde přehledně a srozumitelně uvedena a vyplývají z provedených důkazů, přičemž krajský soud správně posoudil, že skutkový stav byl žalovaným správním orgánem zjištěn přesně, důkazy, které si správní orgán opatřil byly úplné a tyto vyhodnotil v kontextu platné právní úpravy. Nejvyšší správní soud se přitom plně ztotožňuje s právním posouzením věci žalovaným a potažmo i krajským soudem, neboť ani podle názoru zdejšího soudu stěžovatelka netvrdila, že je pronásledována za uplatňování politických práv a svobod, nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve smyslu § 12 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud tak nemohl přisvědčit uváděným námitkám stran nezjištění úplného skutkového stavu a neúplného přezkumu.

K námitce, že stěžovatelka neobdržela předvolání k jednání před soudem, odkazuje Nejvyšší správní soud na soudní spis, ze kterého vyplývá, že stěžovatelka podáním ze dne 30. 7. 2004, které bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno dne 5. 8. 2004 (č.l. 22), odpověděla na výzvu jmenovaného soudu a sdělila, že souhlasí s tím, aby soud o žalobě rozhodl bez nařízení jednání, jak to předpokládá ustanovení ; této námitce tak Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit.

Nejvyšší správní soud dále uvádí, že se s odkazem na výše uvedené posoudil i tvrzení stěžovatelky, že v případě návratu bude vystavena „tíživé situaci“, kterou se žalovaný, i Krajský soud v Ostravě, podle stěžovatelky nezabývaly, neboť tvrzená situace nespočívá podle Nejvyššího správního soudu v důvodech vymezených zákonem o azylu, ale toliko v ekonomických důvodech, které nelze pod překážku vycestování podřadit. Na tom nemohlo nic změnit ani tvrzení stěžovatelky, že se v České republice stabilizovala.

Současně Nejvyšší správní soud poznamenává, že z obsahu spisu vyplývá, že stěžovatelka podala žádost o udělení azylu stejného dne, kdy jí bylo uděleno (pro pobyt bez cestovního dokladu) správní vyhoštění na dobu 5 let. V této souvislosti se potom žádost stěžovatelky o udělení azylu, za situace, kdy zemi původu, jak sama stěžovatelka opakovaně (v žádosti a v protokolu o pohovoru) uváděla, opustila z ekonomických důvodů, jeví jako ryze účelová.

Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že nepřisvědčil v žádné z uváděných námitek, nebo stěžovatelkou označených důvodů kasační stížnosti v souzené věci neshledal. Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo než uzavřít, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji jako takovou zamítl ( ).

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle , ve spojení s Protože stěžovatelka neměla ve věci úspěch, žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. února 2006

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu