Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 207/2005 - 40

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: R. L., zastoupena JUDr. Alžbětou Prchalovou, advokátkou, se sídlem Brno, Dřevařská 25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. - 21 ze dne 17. 2. 2005,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. - 21 ze dne 17. 2. 2005, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 3361/VL - 10 - 08 - 2004 ze dne 8. 12. 2004. Tímto rozhodnutím žalovaného byla stěžovatelčina žádost o udělení azylu podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zamítnuta jako zjevně bezdůvodná.

Stěžovatelka ve své kasační stížnosti tvrdí, že je sice pravdou, že nebyla pronásledována, jak vyžaduje , ale když se obrátila v zemi svého původu se žádostí o pomoc na policejní orgány, tak se jí žádné pomoci nedostalo. To stěžovatelka dává do souvislosti s provázaností policejních orgánů s mafií. Stěžovatelka má důvodné obavy o svůj život a o svoji rodinu, má strach z pronásledování ze strany věřitelů své matky a její případ je případem hodným zvláštního zřetele podle . Z tohoto důvodu stěžovatelka navrhuje, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka též žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné, přitom poukazuje na to, že azyl není univerzálním nástrojem pro poskytnutí ochrany před bezprávím, byť surovým, hrubým a těžce postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel, a stěžovatelčina tvrzení obsažená v kasační stížnosti nejsou důvodnými.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka poukazovala v průběhu správního řízení na potíže, které spočívaly v tom, že majitel obchodu, v němž byla prodavačkou, po ní požadoval úhradu manka, které bylo v prodejně zjištěno. Stěžovatelka se obracela na policejní orgány se žádostí o pomoc před vyhrožováním ze strany majitele obchodu, ty se však problémem odmítly zabývat. Jiné problémy stěžovatelka neuváděla. Žalovaný dospěl ve správním řízení k závěru, že stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že byla ve své vlasti pronásledována za uplatňování politických práv a svobod, a neuvedla žádnou konkrétní obavu pro případ svého návratu do země původu, kterou by bylo možno považovat za odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo zastávání určitých politických názorů. Stěžovatelčina žádost tak byla jako zjevně nedůvodná rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 12. 2004 zamítnuta. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu, v níž vyjadřovala svůj nesouhlas s rozhodnutím žalovaného a namítala porušení a i procesních předpisů; ve své argumentaci se přitom omezila na výčet jednotlivých ustanovení . Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru o důvodnosti aplikace , porušení procesních ustanovení v řízení před žalovaným neshledal. Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 14. 3. 2005.

Stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ “), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas ( ). Stěžovatelka podle celkového obsahu kasační stížnosti namítá, že splňuje podmínky pro udělení tzv. humanitárního azylu a že tuto otázku krajský soud posoudil nesprávně, tato námitka při nejvyšší míře příznivosti posouzení obsahu žaloby i kasační stížnosti odpovídá té, kterou, byť ve velmi obecné rovině, stěžovatelka uplatnila ve vztahu k žalovanému již v řízení před krajským soudem, a kasační stížnost je tak podávána přípustně.

Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v rozsahu kasační stížnosti a v mezích řádně uplatněného kasačního důvodu ( a 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel (v tomto případě stěžovatelka) neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v . Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/).

Pokud stěžovatelka v průběhu správního řízení setrvala na konstataci důvodů, pro které o azyl požádala, směřujících výlučně k obavám ze soukromé osoby (majitele obchodu, v němž pracovala), pak tato tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohla být v zemi svého původu pronásledována za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měla odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatelka neuvedla, že by hodlala uplatňovat politická práva, že by jí v tom bylo bráněno a že by dokonce byla za jejich uplatňování pronásledována. Stěžovatelka rovněž nepoukazovala na skutečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit její případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Vymáhání finančního vyrovnání údajného manka takovým pronásledováním nemůže být ani při nejextenzivnějším výkladu, jenž by Nejvyšší správní soud byl připraven aprobovat. V takovém případě tedy byly důvody k aplikaci . Posoudil-li tuto právní otázku Krajský soud v Ostravě shodně, pak v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává. Dospěl-li přitom krajský soud k závěru, že aplikace byla důvodná, neměl se samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z až - a neměl tak ostatně činit ani žalovaný. Pokud totiž nebyly s ohledem na stěžovatelčina tvrzení učiněná v průběhu správního řízení samostatně posuzovány důvody podle , toliko bylo shledáno, že stěžovatelka neuvedla ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohla být vystavena pronásledování, jak má na mysli , což je závěr pro aplikaci dostačující, nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných z , a krajský soud tak ani nečinil. Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodu předvídaného v je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle . Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na zákona samostatně zjišťovány nejsou, a proto žalovaný ani krajský soud nepochybili, pokud se jimi vůbec nezabývali. Neměla-li být a nebyla-li tato otázka posuzována, pak nemůže být důvodnou stěžovatelčina argumentace, že podmínky podávané z jsou v jejím případě splněny.

Ze shora uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud stěžovatelčinu kasační stížnost podle jako nedůvodnou zamítl. Za této procesní situace se již nezabýval žádostí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 7 ve spojení s Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. února 2006

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu