Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 72/2005 - 51

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: G. I., zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Klavíkem, advokátem se sídlem Chrudim III, Havlíčkova 99, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. , o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2004 č. j. OAM-6494/VL-10-P26-2003, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 29. 10. 2004 č. j. – 29,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 29. 10. 2004 č. j. - 29 s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 29. 10. 2004 č. j. – 29 zamítl žalobu podanou žalobkyní (dále i „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2004 č. j. OAM-6494/VL-10-P26-2003, kterým nebyl žalobkyni udělen azyl podle ustanovení , 13 odst. 1, 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění platném v době rozhodování ve věci (dále jen „ “), a současně bylo vysloveno, že se na ni nevztahuje překážka vycestování dle téhož zákona.

V odůvodnění rozsudku Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, mimo jiné uvedl, že dospěl k závěru, že skutkový stav byl žalovaným zjištěn dostatečně a právně správně zhodnocen. Jak vyplývá z obsahu odůvodnění krajský soud zjevně rozhodoval o žalobě jiné osoby, neboť doslova uvedl: „Žalobce jako důvod žádosti o azyl uváděl v podstatě v průběhu celého správního řízení, že ze své země odešel za prací, doma práci neměl a peníze mu nestačily na obživu, jeho snahou je dostat v České republice trvalý pobyt. Soud konstatuje shodně s žalovaným správním orgánem, že tyto skutečnosti nenasvědčují tomu, že je žalobce pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, ani neodůvodňují strach z pronásledování z důvodu jeho vyznání, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání politických názorů v zemi původu - Bělorusku.“ Krajský soud na závěr uvedl, že výroky napadeného rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu žalobci podle ustanovení , a jsou zákonné a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Žalobkyně podala proti citovanému rozsudku krajského soudu včas kasační stížnost, ve které označuje rozhodnutí žalovaného správního orgánu za nezákonné. Stěžovatelka se domnívá, že žalovaný nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, čímž porušil , a , ve znění platném v době rozhodování ve věci (dále jen „ “), že důkazy, které si žalovaný opatřil, nebyly úplné, tedy došlo opětovně k porušení a , a že rozhodnutí žalovaného nevyplývá ze zjištěných podkladů. Stěžovatelka tvrdí, že v zemi původu je ohrožena na životě, nemá se kam obrátit o pomoc, protože stát takové poměry trpí a podporuje je. Stěžovatelka také poukazuje na znění a Příručky postupů a kriterií pro určování právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem v lednu 1992 v Ženevě. Stěžovatelka navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu projednání, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy, a odkazuje na správní spis ve věci, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky. Stěžovatelka dle žalovaného v průběhu správního řízení o udělení azylu neuvedla žádné relevantní skutečnosti pro udělení azylu dle . Žalovaný navrhuje, aby kasační stížnost byla zamítnuta a nebyl jí přiznán odkladný účinek.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala dne 13. 12. 2003 žádost o udělení azylu, ve které uvedla, že vlast opustila z národnostních důvodů, mladší syn byl lídrem mládežnické skupiny s názvem R., od roku 2000 mu začal někdo vyhrožovat, až syn odjel z Ukrajiny do České republiky, po jeho odjezdu začal stěžovatelce někdo neznámý telefonovat a vyhrožovat jí, obrátila se na policii, ale nepomohli jí. V červnu roku 2003 ji někdo napadl na ulici, byla hospitalizována v nemocnici, když podala oznámení na policii, nepomohli jí, protože je ruské národnosti. V srpnu roku 2003 dostala dopis od syna z České republiky, proto se rozhodla z Ukrajiny odjet. Stěžovatelka také uvedla, že není a nikdy nebyla členkou žádné politické strany ani jiné organizace. Dne 17. 1. 2004 v pohovoru k žádosti o udělení azylu stěžovatelka podrobněji popsala problémy, které měla na Ukrajině ona i její syn se soukromými osobami, dále uvedla, že o azyl se rozhodla požádat z důvodu národnostní diskriminace a proto, že měla strach. Stěžovatelka neměla ve vlasti žádné problémy se státními orgány.

Součástí správního spisu je rovněž část zprávy Ministerstva zahraničí Spojených států o dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2002 a zpráva o Ukrajině Ministerstva vnitra Velké Británie z roku 2002.

Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. V souladu s ustanovením , (dále jen “ “) nebyl Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti, neboť napadený rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný z níže vyložených důvodů.

Podle ustanovení lze podat kasační stížnost z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu citovaného zákonného ustanovení jsou považována zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné.

V projednávaném případě mělo být v řízení u krajského soudu přezkoumáváno rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu žalobkyni, jež byla státní příslušnicí Ukrajiny, žádost o udělení azylu podala dne 13. 12. 2003 a pohovor k žádosti o udělení azylu s žalobkyní byl veden dne 17. 1. 2004, v odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu se však hovoří o žalobci, jehož zemí původu je Bělorusko, odkazuje se na zprávy o dodržování lidských práv v Bělorusku, na žádost o azyl ze dne 15. 3. 2002 a protokol o pohovoru ze dne 6. 11. 2002. Stejně tak je v odůvodnění rozsudku mylně uvedeno, že žalobce jako důvod žádosti o azyl uváděl, že ze své země odešel za prací, doma práci neměl, peníze mu nestačily na obživu, také podporoval babičku, sestru a matku, jeho snahou je získat trvalý pobyt v České republice. Z obsahu správního spisu však plyne, že žalobkyně uváděla, že vlast opustila z národnostních důvodů, bylo jí vyhrožováno soukromými osobami, dokonce byla napadena. Z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu tak nelze seznat, v jaké věci bylo skutečně rozhodováno. Navíc je toto odůvodnění v rozporu s výrokem rozsudku, který hovoří o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2004 č. j. OAM-6994/VL-10-P26-2003, tj. rozhodnutí, které bylo žalovaným vydáno v řízení o udělení azylu zahájeném na základě žádosti stěžovatelky ze dne 13. 12. 2003, a žalovaný v rozhodnutí mimo jiné poznamenal, že žalobkyní uváděné potíže v zemi původu nelze označit za pronásledování podle , které by vůči ní směřovalo ze strany státu z důvodu její ruské národnosti. V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud nepochybně vychází z jiného rozhodnutí, když uvádí, že žalovaný ve svém rozhodnutí konstatoval důvody, které žalobce popsal v žádosti o udělení azylu dne 15. 3. 2002 a při pohovoru, který s ním byl proveden dne 6. 11. 2002, a že žalovaný konstatoval, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou ekonomické důvody a snaha o legalizaci pobytu, tyto skutečnosti nelze podřadit pod taxativně uvedené důvody pro udělení azylu v a b) .

Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně neoznačila zákonný důvod jejího podání, avšak z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že byla podána z důvodu uvedeného v ustanovení , a to pro vady řízení u správního orgánu. Nejvyšší správní soud se však vzhledem k nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu nemohl tímto stížnostním důvodem zabývat, protože by tak mohl nahrazoval závěry krajského soudu a vyloučil by tímto postupem možnost bránit se takto formulovaným právním závěrům kasační stížností.

Z důvodů v tomto rozhodnutí uvedených Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, a věc mu vrátil k dalšímu řízení dle ustanovení V dalším řízení provede krajský soud řádný přezkum žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného a své rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodní, přičemž je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve smyslu ustanovení

V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle ustanovení

S přihlédnutím k ustanovení , podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Krajský soud v Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, stěžovatelce k její žádosti ustanovil zástupcem advokáta pro řízení o kasační stížnosti, v tomto případě hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovený advokát JUDr. Ing. Jiří Klavík však neprokázal, že v daném případě proběhla první porada se stěžovatelkou včetně převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, proto o jeho odměně za zastupování v řízení o kasační stížnosti nebylo rozhodováno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. února 2006

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu