Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 94/2005 - 138

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: V. P., zastoupen JUDr. Lenkou Pavlovou, advokátkou, se sídlem Žitavského 496, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. - 88 ze dne 10. 12. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 3. 12. 2003,

č. j. OAM - 4164/VL - 20 - P15 - 2002, nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě dne 10. 12. 2003 žalobu, kterou následně doplnil podáními ze dne 17. 12. 2003 a ze dne 6. 2. 2004, jíž napadl rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu podle , , 2 a zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování podle téhož zákona. Žalobce výslovně namítl porušení ustanovení a 4, , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů ( ), a dále porušení a zákona o azylu. Dále uvedl, že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle zákona o azylu, a že se na něj vztahují překážky vycestování podle citovaného zákona. Pokud jde o skutkové důvody, odkázal na obsah správního spisu žalovaného, zejména na žádost o udělení azylu v České republice a protokol o provedeném pohovoru. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V doplnění žaloby ze dne 17. 12. 2003 žalobce zdůraznil pochybení žalovaného, které mělo spočívat v nepřesném překladu a následně i pochopení informací, které žalobce v průběhu azylového řízení sděloval. Podle žalobcova názoru nebyl pohovor přeložen kvalitně. Podepsal tak text napsaný v českém jazyce, který neovládá, což je v rozporu s Úmluvy o právech a svobodách člověka, a proto v doplnění žaloby znovu popsal některé z důvodů, pro něž Ukrajinu opustil. Podání ze dne 6. 2. 2004 v ruském jazyce bylo krajským soudem k žádosti žalobce přeloženo soudním tlumočníkem. Z uvedeného rozsáhlého podání vyplynul opětovný žalobcův nesouhlas s překlady jeho projevů vůle z ruského do českého jazyka, a to jak v azylovém řízení, tak při překladu prvního doplňku žaloby. Žalobce dále podrobně popsal, které formulace jeho vyjádření byly překládány nepřesně a uvedl je ze svého pohledu na pravou míru. Dále zdůvodnil, proč nepodal žádost o udělení azylu ihned po svém příjezdu do České republiky, a popsal, co této žádosti předcházelo.

O žalobě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 12. 2004, č. j. - 88, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány žádné překážky vycestování do země původu.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 18. 1. 2005 kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne 5. 1. 2005, kasační stížnost byla podána osobně u krajského soudu dne 18. 1. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.

Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel výslovně uplatnil důvody podle a b) , (dále jen „ “). Stěžovatel namítá nezákonnost rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a vady řízení, a tato svá tvrzení rozsáhle odůvodňuje. Podle stěžovatele se Krajský soud v Hradci Králové nevypořádal s uvedenými žalobními body, zejména pak nesprávně posoudil otázku, zda v řízení před správním orgánem nedošlo k porušení ustanovení a 4, , a . Setrvává na svém tvrzení, že v průběhu správního řízení došlo k pochybení žalovaného ve vztahu k překladům jeho pohovorů a celkovému vedení pohovorů. Jeho vyjádření byla překládána nepřesně, což mělo za následek nesprávné pochopení problémů stěžovatele v zemi původu a z těchto důvodů nemohl žalovaný správně posoudit odůvodněnost jeho obav před pronásledováním. Domnívá se, že vzhledem k jeho jednání ve vztahu ke státním orgánům Ukrajiny se stal celkově nepohodlným pro ukrajinský systém, a proto by v případě svého návratu čelil pronásledování. V průběhu správního i soudního řízení popsal stěžovatel své chování a problémy, kterým ve vlasti čelil, a má za to, že správní orgán i soud podcenily riziko, které s sebou nese charakter jeho osoby jakožto „bílé vrány“, tj. osoby zcela nepohodlné pro ukrajinský stát. Dále uvádí, že čelil potížím v různých oblastech života, byl velmi aktivním občanem a nebál se využívat svých práv (např. v podobě různých stížností). Pro své chování se dostal dokonce do psychiatrické léčebny. Celkové pochopení osobnosti stěžovatele je podle něj klíčové pro posouzení jeho případu a procesní vady způsobily, že správní orgán tak nemohl správně usuzovat na povahu problémů, kterým na Ukrajině čelil a v případě svého návratu s největší pravděpodobností znovu čelit bude. Stěžovatel má dále za to, že důvody pro udělení azylu splňuje, neboť na Ukrajině čelil vážným útokům z důvodu uplatňování svých politických a občanských práv, přičemž tyto útoky byly podle jeho přesvědčení přímo namířeny proti jeho osobě. K posouzení povahy pronásledování pak stěžovatel odkazuje na dokument UNHCR - „Příručka k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků“, doplněné vydání, Ženeva, leden 1992, konkrétně pak na články 37, 38 a 53, a na rozsudek Vrchního soudu v Praze ( ze dne 22. 7. 1994).

Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Hradci Králové. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení. Správní orgán dále uvádí, že se ztotožňuje s názorem soudu, že pohovory se stěžovatelem po stránce formální proběhly v souladu s § 23 zákona o azylu, stěžovatel proti překladu neprotestoval a předmětné protokoly o pohovoru podepsal. Stěžovatel ani v kasační stížnosti neuvedl, které skutečnosti byly tvrzeným nepřesným překladem špatně vyloženy. V průběhu správního řízení stěžovatel neuvedl žádné relevantní skutečnosti podle zákona o azylu, na jejichž základě by bylo možno usuzovat na jeho pronásledování v zemi původu. Naopak stěžovatel i v kasační stížnosti odkazuje na soudní spory, při nichž vystupoval jako strana sporu. Z toho lze dovodit, že měl možnost přístupu k soudní moci, v několika případech byl úspěšný, a skutečnost, že další jeho žaloby byly zamítnuty, nelze považovat za pronásledování ve smyslu příslušných ustanovení zákona o azylu. Stěžovatel byl podle svého tvrzení velmi aktivním občanem, který poukazoval na určité nedostatky v „různých oblastech života“, avšak neprokázal, že byl v souladu se svými aktivitami pronásledován, naopak mu bylo umožněno hájit svá práva před ukrajinskými soudy. V této souvislosti se správní orgán rovněž nemůže ztotožnit ani s námitkou stěžovatele, že má důvodný strach z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu.

Kasační stížnost z uvedených důvodů považuje žalovaný za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody podle ustanovení a b) Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Hradci Králové a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Hradci Králové právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S námitkami stěžovatele se Krajský soud v Hradci Králové náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.

Stěžovatelem uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu. Na žadatele se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.

Rovněž námitka stěžovatele, že má důvodný strach z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, je nedůvodná. Obecné tvrzení o pronásledování, bez prokázání existence takového pronásledování, za situace, kdy stěžovateli naopak bylo umožněno hájit svá práva před ukrajinskými soudy, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu. Skutečnost, že některé z jeho žalob byly zamítnuty, nelze považovat za pronásledování ve smyslu příslušných ustanovení zákona o azylu.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu Krajský soud nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu

Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Hradci Králové postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. února 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu