Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 120/2005 - 60

č. j. - 63

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: R. T., zastoupen Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem, se sídlem Veletržní 828/59, Praha 7, adresa pro doručování: Jana Zajíce 36, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 5. 2004, č. j. - 23,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Martě Čihákové, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 1075 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo podle ustanovení , (dále jen „ “), odmítnuto řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM - 1397/VL - 10 - P08 - 2003 ze dne 21. 11. 2003, kterým bylo rozhodnuto, že účastník řízení nesplňuje důvody udělení azylu podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu téhož zákona; a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvod obsažený v až d) , , v platném znění (dále jen „ “). Stěžovatel především namítá, že Krajský soud v Ústí nad Labem posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Dále uvádí, že shledává vážná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu a v projednání věci u krajského soudu, který podle názoru stěžovatele projednal věc v rozporu se .

Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. Současně požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, což odůvodnil tím, že má obavu z nuceného opuštění České republiky a následného odjezdu do Uzbecké republiky, kde mu podle jeho mínění hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů, a dále porušením právních předpisů ze strany příslušných orgánů, které rozhodovaly o jeho žádosti a azyl. Rovněž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.

Kasační stížnost byla doplněna k výzvě soudu ve stanovené lhůtě advokátkou, jež byla stěžovateli ustanovena usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2004, č. j. - 41. V podání ze dne 3. 1. 2005 stěžovatel uvádí, že se domnívá, že splňuje podmínky pro udělení azylu, neboť v řízení o udělení azylu dostatečně doložil skutečnosti opravňující jeho žádost. Dále uvádí, že v celém řízení byla porušena jeho práva, protože neměl možnost jednat ve svém jazyce, poskytnutá pomoc prostřednictvím přizvaného tlumočníka byla nedostačující pro odlišnost stěžovatelova jazyka a bránila mu proto v tom, aby mohl podrobně rozvést důvody, které ho vedly k odchodu ze země a k žádosti o udělení azylu. V této souvislosti se stěžovatel zmiňuje o tom, že jako mladý člověk se politicky angažoval a dostal se do situace, kdy byl opakovaně vyslýchán pro svoje projevy, které nebyly v souladu s programem současně vedené politiky. Měl zájem na změně poměrů v rodné zemi, a proto se snažil zapojit do veřejného života. Jeho postoje potom vedly k tomu, že neměl možnost řádného materiálního zabezpečení, což bylo důvodem pro jeho odchod ze země. Stěžovatel je přesvědčen, že mu měl být udělen azyl z humanitárních důvodů podle a domnívá se, že se krajský soud měl zabývat otázkou, zda stěžovatel vzhledem k uvedeným skutečnostem splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu. Domnívá se proto, že je dán důvod kasační stížnosti uvedený v V podání ze dne 26. 1. 2005 pak s odkazem na shora uvedené doplnění kasační stížnosti znovu ještě konkretizuje tyto důvody s tím, že byl nucen odejít ze země původu, protože mu bylo zabráněno pokračovat ve studiu, když byl bezdůvodně ze školy vyloučen a neměl možnost obrany. V souvislosti s tím následovalo komplikování života matce stěžovatele, která ztratila zaměstnání, bylo jí vyhrožováno a poté jí byl zabrán byt. To vše bylo důvodem k odchodu, jako jedinému řešení neúnosné situace. Dále uvádí, že v České republice začal studovat, navštěvuje jazykovou školu h. m. P. v P. 1, Š. u., mají s matkou pronajatý byt a vytvořili si veškeré podmínky k dalšímu životu. Stěžovatel má jediný zájem na tom, aby mohl dostudovat a získat vzděláním potřebnou kvalifikaci pro svůj další život. V závěru stěžovatel opakovaně uvádí, že se domnívá, že v jeho případě jsou dány důvody pro udělení azylu ve smyslu a .

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané kasační stížnosti uvádí, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozhodnutí soudu, byla vydána v souladu s právními předpisy. K námitkám týkajícím se neudělení azylu podle pak správní orgán odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, jmenovitě pak na rozsudek tohoto soudu sp. zn. , podle něhož správní orgán rozhoduje o humanitárním azylu v rámci správního uvážení, a dále pak na rozsudek sp. zn. , podle kterého na udělení azylu z humanitárních důvodů podle nemá žadatel subjektivní právo. K námitkám právní zástupkyně týkajícím se nemožnosti stěžovatele jednat v jeho mateřském jazyce, pak správní orgán odkazuje na správním spis, v němž je založeno prohlášení o jazyce stěžovatele, v němž je výslovně uvedeno, že si žadatel výslovně přeje, aby řízení bylo vedeno v jazyce ruském. Proto byl i následně veden pohovor v tomto jazyce za přítomnosti tlumočníka z jazyka ruského. Žalovaný odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatel učinil během správního řízení, a dále na vydané rozhodnutí. Navrhuje proto vzhledem k výše uvedenému odmítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost a rovněž neshledává důvody k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Podle - e) kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost, c) zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce, d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, e) nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.

Napadeným rozhodnutím krajský soud řízení odmítl pro neodstranění vad žaloby. Pokud stěžovatel s tímto rozhodnutím nesouhlasil, musel v kasační stížnosti namítat, že jeho žaloba měla potřebné náležitosti a že výzva soudu k odstranění vad podání neměla své opodstatnění; stěžovatel měl tedy namítat nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu ve smyslu Takto však stěžovatel nepostupoval a v kasační stížnosti výslovně uplatnil důvody podle až d) , jež v doplnění kasační stížnosti k výzvě soudu specifikoval a uvedl, že uplatňuje důvod podle , tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Jestliže stěžovatel napadá vadu správního řízení, která vůbec nebyla předmětem soudního rozhodování, uvádí jiné důvody, než které pro tento případ připouští , a zatěžuje tak kasační stížnost vadou, která způsobuje, že taková kasační stížnost je podle nepřípustná.

Kasační stížnost není ve smyslu přípustná a Nejvyšší správní soud ji proto jako nepřípustnou odmítl podle (za použití ). Za těchto okolností pozbylo na významu rozhodovat o návrhu na přiznání odkladného účinku.

Stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti zastupován ustanovenou advokátkou, jíž byla přiznána odměna, jak uvedeno v bodě III. výroku tohoto rozhodnutí. Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 22. 2. 2006 doručena plná moc ze dne 27. 1. 2006, kterou stěžovatel udělil k zastupování v řízení o kasační stížnosti před tímto soudem zvolenému advokátu Mgr. Andreji Perepečenovi, jež je uveden ve smyslu platné právní úpravy v záhlaví tohoto rozhodnutí jako zástupce stěžovatele.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle (za použití ), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.

Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2004, č. j. - 41, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ). Nejvyšší správní soud přiznal advokátce JUDr. Martě Čihákové odměnu ve výši 1075 Kč (jeden úkon právní služby po 1000 Kč spočívající v písemném podání soudu ve věci doplnění kasační stížnosti podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a jeden režijní paušál po 75 Kč podle téže vyhlášky).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. února 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu