Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 48/2005 - 57

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci stěžovatelky: I. B., zastoupena JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou, se sídlem nám. Kinských 3, Praha 5, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. - 28 ze dne 30. 11. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 24. 5. 2004,

č. j. OAM - 1081/VL - 07 - K03 - 2004, nebyl žalobkyni udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem žádosti o udělení azylu je snaha legalizovat pobyt na území České republiky. Žalobkyně chce v ČR žít a podnikat a hodlá se tady provdat.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadla rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku. Žalobkyně namítla porušení ustanovení , , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů ( ), a dále porušení a zákona o azylu. Žalobkyně uvedla, že se v případě návratu obává o svůj život a zdraví, neboť odmítla spolupráci s B. s. Ukrajiny, státní moc jí podle jejího mínění není schopna zabezpečit náležitou ochranu, neboť v zemi původu existuje korupce a propojenost s mafií. Dále uvedla, že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle zákona o azylu, resp. podmínky pro vztažení překážky vycestování podle citovaného zákona. Pokud jde o skutkové důvody, odkázala na obsah správního spisu žalovaného. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

O žalobě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 11. 2004, č. j. - 28, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a žalobkyně tak nesplnila zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány žádné překážky vycestování do země původu.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) dne 4. 1. 2005 kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne 22. 12. 2004, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 4. 1. 2005 a doručena Krajskému soudu v Hradci Králové 5. 1. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.

Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka výslovně uplatnila důvody podle a d) , (dále jen „ “). Stěžovatelka stejně jako v žalobě uvádí, že splňuje podmínky pro udělení azylu a že se na ni vztahuje překážka vycestování. Namítá, že správní orgán i krajský soud nerozhodovaly na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Jestliže pro posouzení situace na Ukrajině bylo vycházeno ze Zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA o situaci v oblasti dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2003 z 25. 2. 2004, včetně informací Ministerstva zahraničních věcí ČR z 4. 4. 2000 a 12. 2. 2003 a aktuálních údajů v informační databance ČTK, tak je stěžovatelka přesvědčena o tom, že tyto zprávy nemohou zcela vystihnout situaci v jejím domovském státě. Veškerá tvrzení týkající se důvodů odchodu ze země původu jsou pravdivá, tyto skutečnosti lze však těžko doložit písemnými důkazy. Stěžovatelka má důvodné obavy o svůj život po návratu na Ukrajinu, neboť má strach z B. s. Ukrajiny, která ji nutila k podávání informací o nadřízeném a vyhrožovala internací v psychiatrické léčebně. To, že nepožádala na Ukrajině o pomoc, plyne z jejího strachu ze zmíněné bezpečnostní služby a přesvědčení, že by se jí žádné pomoci od příslušných orgánů v zemi původu nedostalo. Proto raději zvolila odjezd ze země a požádala o azyl v České republice. Za podstatnou vadu řízení stěžovatelka považuje skutečnost, že krajský soud rozhodoval o žalobě bez nařízení jednání za výslovného souhlasu žalovaného správního orgánu a jen jejího prezumovaného souhlasu, a tímto postupem soudu jí byla odebrána možnost vyjádřit se k tvrzením, jež uvedla v žalobě. Stěžovatelka dále namítá, že soud při svém rozhodování dostatečně nezohlednil důvody, které ji vedly k podání žádosti o udělení azylu na území České republiky a ani se více nezabýval důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle zákona o azylu, a že se na ni vztahuje překážka vycestování podle tohoto zákona.

Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Hradci Králové. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení. Správní orgán dále uvádí, že stěžovatelka v průběhu správního řízení neuvedla relevantní skutečnosti pro udělení azylu. Pokud měla potíže s Bezpečnostní službou Ukrajiny, která na ní požadovala informace o nadřízeném, byla především povinna tyto potíže řešit prostřednictvím kompetentních orgánů země původu, což však stěžovatelka nečinila. Správní orgán rovněž neshledal žádné zvláštního zřetele hodné důvody pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, neboť na udělení azylu ve smyslu tohoto ustanovení není právní nárok a je pouze na uvážení správního orgánu, zda azyl podle § 14 zákona udělí či nikoliv. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Rovněž nepodporuje návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení a d) Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Hradci Králové a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Hradci Králové právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové správně usoudil a rozhodl, že stěžovatelka nemá nárok na udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu a že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle § 91 citovaného zákona. S námitkami stěžovatelky se Krajský soud v Hradci Králové náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.

Námitku stěžovatelky, že se v případě návratu obává o svůj život a zdraví, neboť odmítla spolupráci s Bezpečnostní službou Ukrajiny, která na ní požadovala informace o nadřízeném, a státní moc jí není schopna zabezpečit náležitou ochranu, nelze přijmout, neboť byla především povinna tyto své potíže řešit prostřednictvím kompetentních orgánů země původu, což však nečinila. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu. Na žadatelku se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.

Námitka, že uváděné zprávy o situaci na Ukrajině nemohou zcela vystihnout situaci v domovském státě stěžovatelky, je nedůvodná, neboť bylo vycházeno ze zpráv shromážděných v průběhu vedeného správního řízení, a bylo na ně řádně odkázáno v odůvodnění rozhodnutí jak správního orgánu, tak i příslušného krajského soudu.

Rovněž nelze přijmout námitku stěžovatelky, že jí byla odebrána možnost vyjádřit se k tvrzením uvedeným v žalobě, když krajský soud o žalobě rozhodl bez nařízení jednání. Jak vyplývá ze soudního spisu, stěžovatelka byla vyzvána, aby sdělila, zda souhlasí, aby o věci bylo rozhodnuto bez jednání, a řádně poučena, že nevyjádří-li do dvou týdnů svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, má se za to, že souhlas je udělen ( ). Na tuto výzvu nereagovala, a proto bylo soudem rozhodnuto ve smyslu platné právní úpravy bez nařízení jednání.

Námitkou stěžovatelky, že její osobní situace v zemi původu, je důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu, se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť tato skutečnost nebyla stěžovatelkou v žalobě namítána.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky stěžovatelky o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu

Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Hradci Králové postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu