Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 390/2005 - 33

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce L. V. T., zastoupeného Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem Labská 137/17, Děčín, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2003, čj. OAM-4078/VL-20-P17-2003, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 5. 2005, čj. - 14 (správně čj. - 14 – pozn. soudu),

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozsudku nebyl žalobci (dále též „stěžovatel“) udělen azyl v České republice podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů; současně na něj nebyla vztažena překážka vycestování podle zákona o azylu. Žalovaný uvedl, že důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byla jeho snaha o legalizaci pobytu na území České republiky. Tato skutečnost však není zákonným důvodem pro udělení azylu na území České republiky, a to ani v případě, že v České republice žije družka žalobce, s níž žalobce očekává narození potomka. Žalovaný doporučil využít pro legalizaci pobytu některého z institutů , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu podle a 2 a zákona o azylu. K neexistenci překážky vycestování podle zákona o azylu uvedl, že není důvodná obava stěžovatele z toho, že by byl po návratu do Vietnamu znovu potrestán za trestné činy spáchané v České republice nebo že by byl pronásledován za to, že podal v České republice žádost o udělení azylu.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2004,

čj. - 19, byla odmítnuta žaloba žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2004, čj. - 36, bylo toto usnesení zrušeno a věc vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení, v němž měl být žalobce krajským soudem v souladu s vyzván k doplnění své žaloby.

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 5. 2005, čj. - 14, byla žaloba proti rozhodnutí žalovaného zamítnuta. Soud se ztotožnil se žalovaným, že žalobce požádal o udělení azylu z důvodu snahy o legalizaci pobytu na území České republiky a proto, že zde žije přítelkyně, s níž čekal dítě. Do Vietnamu se vrátit nechce, neboť by tam byl údajně znovu odsouzen za trestné činy spáchané v České republice. Soud v těchto tvrzeních neshledal důvody pro udělení azylu taxativně stanovené v § 12 zákona o azylu. K námitce týkající se humanitárního azylu soud uvedl, že na udělení azylu podle § 14 zákona o azylu není právní nárok a soud rozhodnutí o něm přezkoumává pouze v omezeném rozsahu, přičemž zkoumá, zda žalovaný nepřekročil nebo nezneužil meze správního uvážení. V daném případě žalovaný neshledal, že by skutečnost, že žalobce má v České republice družku a dítě, byla důvodem hodným zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Soud dále uvedl, že žalovaný nemá povinnost domýšlet za žadatele o azyl azylově relevantní důvody a povinnost zjistit skutečný stav věci má žalovaný pouze v rozsahu důvodů, které žalobce uvedl. Soud se dále ztotožnil se žalovaným, že v případě návratu do země původu nejsou vietnamští občané, kteří žádali v zahraničí o politický azyl, diskriminováni nebo perzekvováni. Nepravdivé je podle soudu rovněž tvrzení žalobce, že osoby odsouzené v zahraničí za trestný čin měly z tohoto důvodu vážné problémy s vietnamskými státními orgány nebo že by jim hrozilo uvěznění. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Včasnou kasační stížnost stěžovatel podal z důvodu podle , neboť se soud ani žalovaný dostatečně nezabývaly důvody pro udělení azylu podle zákona o azylu. Podle stěžovatele nejsou ve Vietnamu dodržována lidská práva a mohl by tam být pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, popřípadě mít odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství žalobce má. Stěžovatel připustil, že pobyt v České republice nemá legalizován, avšak toto nezamýšlel nahrazovat formou azylového řízení; nesouhlasí tedy s názorem soudu, že o udělení azylu požádal z důvodu snahy o legalizaci pobytu na území České republiky. Stěžovatel uvedl, že Vietnam opustil v roce 1995, kdy přicestoval do České republiky za svou matkou a dostal povolení k dlouhodobému pobytu a živnostenský list; na území České republiky má přítelkyni a dítě. Návratu do Vietnamu se obává, neboť mu tam údajně hrozí odsouzení za trestné činy spáchané v České republice. Stěžovatel navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 5. 2005, čj. - 14, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť má za to, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy; přitom odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí. Podle žalovaného nejsou naplněny stížnostní důvody, žalobce své námitky nekonkretizoval a nepředložil argumenty; jeho námitky tedy žalovaný považuje za bezpředmětné. Soud i žalovaný hodnotily žádost stěžovatele o udělení azylu jako ryze účelovou. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Kasační stížnost byla podána z důvodu podle Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Námitku stěžovatele, že soud i žalovaný nesprávně posoudily důvody pro udělení azylu, neboť stěžovateli hrozí v zemi původu pronásledování, Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou. Pouhá citace zákona o azylu v kasační stížnosti nepředstavuje důvod kasační stížnosti; tím spíše pokud žalobce v řízení o udělení azylu žádné azylově relevantní důvody neuvedl a jako důvod pro udělení azylu uvedl potřebu legalizovat pobyt na území České republiky, protože očekává narození dítěte a jinak by nemohl být údajně zapsán do rodného listu jako jeho otec. Tato skutečnost však nemůže být zákonným důvodem o udělení azylu; navíc Krajský soud v Ústí nad Labem správně uvedl, že žalovaný má povinnost zjistit skutečný stav věci pouze v rozsahu důvodů, které žalobce uvedl a že žalovaný nemá povinnost domýšlet za žadatele o azyl azylově relevantní důvody. V daném případě žalovaný i krajský soud hodnotily stěžovatelem uváděné důvody a stejně jako Nejvyšší správní soud dospěly k závěru, že žalobce nesplnil důvody pro udělení azylu podle zákona o azylu. Obecné, blíže nekonkretizované tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti o jeho obavě z pronásledování v zemi původu pak Nejvyšší správní soud shledal účelovým. Podle názoru Nejvyššího správního soudu žalovaný ani krajský soud nepochybily ani ohledně rozhodnutí o neexistenci překážky vycestování, neboť se přesvědčivě vypořádaly s tvrzeními žalobce, že mu po návratu do země původu hrozí trest za trestné činy, za něž byl odsouzen v České republice a pronásledování za to, že požádal v zahraničí o udělení azylu, a dospěly k závěru, že tvrzené nebezpečí žalobci po návratu do země původu nehrozí a že tedy u něj není dána překážka vycestování podle zákona o azylu.

Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti podle není dán a proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 7 , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2006

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu