Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 46/2005 - 67

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: V. B., zastoupeného Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem Plzeň, Františkánská 7, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 11. 2004 č. j. – 35,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 11. 2004 č. j. - 35 zamítl žalobu podanou žalobcem (dále i „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2004 č. j. OAM-430/LE-B02-B04-2004, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná dle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

V odůvodnění rozsudku Krajský soud v Plzni shrnul dosavadní skutková a právní zjištění ve věci a mimo jiné uvedl, že nelze souhlasit s námitkou žalobce o nesprávném hodnocení shromážděných důkazů žalovaným, které by vedlo k nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaný opřel výrok napadeného rozhodnutí o zjištění, že žalobce vstoupil na území České republiky dne 15. 6. 2004, pobýval v P., bydlel v hotelu a volně se pohyboval ve městě. Dne 23. 6. 2004 byl zadržen Policií Spolkové republiky Německo a následující den byl předán Policii České republiky, která mu předala rozhodnutí o správním vyhoštění na dobu pěti let. Žalobce byl umístěn v Z. p. z. c. B. a teprve zde podal žádost o azyl. Na základě těchto skutečností dospěl žalovaný správní orgán k závěru, že žalobce měl možnost se na území České republiky volně pohybovat a vejít do kontaktu se zástupci státních orgánů, této možnosti žalobce nevyužil a o azyl požádal teprve poté, co mu bylo uděleno správní vyhoštění. Dle názoru krajského soudu bylo v průběhu správního řízení prokázáno, že byly naplněny podmínky ustanovení , neboť žalobce podal žádost s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění, ač mohl požádat o udělení azylu dříve, a žalovaný proto nepochybil, když žádost o udělení azylu žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal stěžovatel včas kasační stížnost, ve které uplatňuje důvody uvedené v ustanovení , b) a d) , (dále jen “ “). Stěžovatel má za to, že krajský soud, stejně jako žalovaný, nesprávným způsobem posoudil právní otázku, a sice zda je možno na případ žalobce vztáhnout ustanovení , , 2 a . Stěžovatel tvrdí, že se ve své domovské zemi dostal do potíží, kdy byl pronásledován pro politické přesvědčení svého otce, který byl pro politické přesvědčení stíhán a musel vlast opustit. Stěžovatel je přesvědčen, že je u něj dán důvod pro udělení azylu dle , neboť byl perzekuován pro uplatňování svých politických práv. Stěžovatel má dále za to, že žalovaný nedostatečným způsobem provedl dokazování, a na základě takto zjištěného skutkového stavu věci nebylo možné spravedlivě rozhodnout, a krajský soud nesprávně posoudil, zda správní řízení netrpělo procesní vadou, neboť byl povinen přezkoumat napadené rozhodnutí a předcházející správní řízení z hlediska dodržení procesních předpisů. Stěžovatel se domnívá, že rozhodnutí žalovaného neodpovídá ustanovení , protože jeho odůvodnění je nedostatečné. Stěžovatel se také domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro přiznání překážek vycestování, a nesouhlasí se způsobem, jímž se žalovaný a krajský soud s otázkou existence překážek vycestování vypořádaly. Stěžovatel navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit Krajskému soudu v Plzni k dalšímu projednání, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť má za to, že jak jeho rozhodnutí, tak napadený rozsudek byly vydány v souladu s právními předpisy, odkazuje na správní spis ve věci, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněná ve správním řízení. Žalovaný považuje kasační stížnost za nedůvodnou a navrhuje ji zamítnout a nepřiznat jí odkladný účinek.

V předloženém správním spise je založeno rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, Odboru pátrání a kontroly pobytu, Oddělení kontroly pobytu v Ústí nad Labem (dále jen „cizinecká policie“), ze dne 24. 6. 2004 č. j. SCPP-281-/UL-OPK-UL-SV-08-2004, kterým bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění na 5 let s dobou platnosti do 24. 6. 2009 (podle ustanovení , o pobytu cizinců na území ČR, v platném znění), které stěžovatel dne 24. 6. 2004 osobně převzal. Následně dne 25. 6. 2004 v Z.p. z. c. B. stěžovatel projevil zájem požádat o azyl. Žádost o udělení azylu byla stěžovatelem podána dne 9. 7. 2004, přičemž stěžovatel uvedl, že Gruzii opustil 13. 6. 2004, protože jeho otec měl politické problémy, které měly dopad i na jeho osobu. Na území České republiky přicestoval stěžovatel letecky dne 15. 6. 2004, pobýval v P. v hotelích, když mu došly peníze, vydal se někam, kde jej zadržela Policie Spolkové republiky Německo. V pohovoru k důvodům žádosti o udělení azylu dne 1. 7. 2004 stěžovatel podrobněji vylíčil své potíže související s politickou angažovaností otce ve vlasti a připustil, že jiné problémy se státními orgány, úřady, soudy, policií či armádou neměl. Na otázku, proč nepožádal o azyl hned po svém vstupu na území České republiky, stěžovatel odpověděl, že měl platné vízum, chtěl si trochu odpočinout a prohlédnout Prahu, pak chtěl teprve požádat o azyl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Žádost o udělení azylu lze zamítnout jako zjevně nedůvodnou v případech taxativně vymezených v ustanovení . V projednávané věci aplikoval žalovaný ustanovení téhož zákona, když zamítl žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou, neboť stěžovatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve.

Nejvyšší správní soud neshledal oprávněným stěžovatelem uplatněný důvod kasační stížnosti dle ustanovení , tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky Krajským soudem v Plzni. V projednávaném případě bylo hodnověrně prokázáno, že stěžovatel na území České republiky přicestoval již dne 15. 6. 2004 a poté zde několik dnů pobýval, aniž mu cokoliv bránilo domáhat se ochrany prostřednictvím institutu azylu. Teprve po zadržení cizineckou policií a vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, projevil stěžovatel dne 25. 6. 2004 úmysl požádat o udělení azylu. Z uvedeného je zřejmé, že jednání stěžovatele (podání žádosti o udělení azylu) bylo vedeno snahou vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Žalovaný správní orgán tak nikterak nepochybil, když shledal žádost stěžovatele o udělení azylu zjevně nedůvodnou dle ustanovení , a krajský soud správně vyslovil s jeho rozhodnutím souhlas. Nejvyšší správní soud se s přijatým právním závěrem ve věci ztotožňuje.

K námitce stěžovatele o tom, že v jeho případě je dán důvod pro udělení azylu dle ustanovení , , 2 a , Nejvyšší správní soud konstatuje, že pokud je žádost o azyl zamítnuta správním orgánem jako zjevně nedůvodná dle ustanovení , nelze současně rozhodnout o splnění podmínek podle ustanovení , 2 a , neboť správní orgán rozhodl konečným způsobem ve věci, aniž by v řízení zjišťoval existenci některého ze zákonných důvodů pro udělení azylu.

Co se týče námitky stěžovatele o vadě řízení před žalovaným spočívající v nedostatečně provedeném dokazování, má Nejvyšší správní soud za to, že žalovaný provedl ve věci řádné dokazování, když pro rozhodnutí si opatřil dostatek podkladů (vycházel především z tvrzení stěžovatele uváděných v žádosti o udělení azylu a v pohovoru k důvodům žádosti a také z rozhodnutí cizinecké policie o správním vyhoštění stěžovatele), na jejichž základě zjistil přesně a úplně skutkový stav věci, který rozebral v kontextu platné právní úpravy a dospěl k závěrům uvedeným v rozhodnutí. Rovněž krajský soud vycházel z dostatečných podkladů potřebných pro rozhodnutí, ve věci provedl řádné dokazování a dospěl ke stejným právním závěrům jako žalovaný. Nejvyšší správní soud přijaté závěry ve věci sdílí a v řízení neshledal vadu ve smyslu ustanovení

Stěžovatel v kasační stížnosti dále uvádí, že krajský soud nesprávně posoudil otázku porušení ustanovení žalovaným v řízení o udělení azylu, v čemž stěžovatel spatřuje důvod kasační stížnosti dle ustanovení Nejvyšší správní soud má za to, že krajský soud postupoval v souladu s ustanovením , když přezkoumal rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů, přičemž namítané porušení ustanovení neshledal. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně popsal průběh řízení o udělení azylu, právní a skutková zjištění ve věci, hodnocení důkazů a konečná stanoviska. Odůvodnění rozhodnutí žalovaného tak splňuje náležitosti dle ustanovení . Krajský soud se v napadeném rozsudku dostatečným způsobem vypořádal se všemi žalobními námitkami stěžovatele, přičemž neshledal jím tvrzené nedostatky a porušení, odůvodnění rozsudku poskytuje dostatečnou skutkovou a právní oporu jeho výroku. Proto Nejvyšší správní soud neshledal důvod kasační stížnosti dle ustanovení , tedy nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatků důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Zde soud podotýká, že stěžovatel sice formálně podřadil vytýkané vady pod ustanovení , obsahově se však jedná opětovně o vady spadající pod písm. b) citovaného ustanovení. Ani v tomto bodu však splnění důvodů kasační stížnosti Nejvyšší správní soud neshledal.

Stěžovatel v závěru kasační stížnosti projevuje nesouhlas s tím, že žalovaný a krajský soud se v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně nezabývaly otázkou existence překážek vycestování dle ustanovení . Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný o existenci či neexistenci překážek vycestování ve věci stěžovatele vůbec nerozhodoval, neboť z ustanovení (pokud bude rozhodnuto o neudělení nebo odnětí azylu, ministerstvo v rozhodnutí uvede, zda se na cizince vztahuje překážka vycestování) plyne, že výrok o překážce vycestování není obligatorní náležitostí rozhodnutí, kterým se rozhoduje o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné. Je tedy zřejmé, že žalovaný správní orgán postupoval zcela v souladu s citovaným zákonným ustanovením a krajský soud mu správně ohledně tohoto postupu nic nevytknul.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou dle ustanovení

Na závěr Nejvyšší správní soud připomíná, že právní institut azylu nelze směšovat s instituty sloužícími k legalizaci pobytu cizinců na území ČR, které jsou vymezeny například v zákoně č. , o pobytu cizinců na území ČR.

S přihlédnutím k ustanovení , podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (ustanovení ve spojení s ). Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (ustanovení ve spojení s ).

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2006

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu