Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 59/2005 - 53

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce V. M., zastoupeného Ing. Pavlem Vontorem, daňovým poradcem, se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Vítkovická 3082/6 proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ostravě, se sídlem Ostrava, Na Jízdárně 3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2005, č. j. - 24,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 12. 3. 2003, č. j. 284/110/2003 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu Ostrava I. ze dne 5. 9. 2002, č. j. 118945/02/388914/0396, kterým byla žalobci doměřena na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1996 částka 922 120 Kč.

Krajský soud spatřoval důvod pro zrušení rozhodnutí žalovaného v nedostatku spočívajícím v neoznačení konkrétního zákonného ustanovení, které by bylo porušeno akceptací požadavku žalobce na změnu poměru rozdělení příjmů a výdajů mezi žalobce a spolupracující manželku oproti daňovému přiznání. V tom označil rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Žalovaný podle názoru soudu pouze konstatoval ust. , o daních z příjmů, s tím, že jednou stanovený podíl nelze změnit, a tento názor nepodložil žádnými právními argumenty. Vyjádření žalovaného, že žádost o změnu podílu podal jen žalobce a nikoliv jeho manželka, by bylo možno vyložit tak, že by tento požadavek mohl být akceptován, byl-li by podán i manželkou, ovšem současně žalovaný možnost změny vyloučil. I to podle krajského soudu znamená nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů ve smyslu Proto soud rozhodnutí žalovaného podle zrušil; současně vyjádřil názor o nedůvodnosti dalších žalobních námitek směřujících proti porušení procesních předpisů a proti nedostatečným náležitostem dodatečného platebního výměru.

Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nezákonnost rozsudku krajského soudu pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení podle Uvádí, že důvodem dodatečného zvýšení daňové povinnosti byl nesprávný postup žalobce při zdanění příjmů podle zákona o daních z příjmů, konkrétně při zdanění příjmů plynoucích z prodeje nemovitosti z jejich bezpodílového spoluvlastnictví. V průběhu daňové kontroly byl žalobce seznámen se skutečností, že takový příjem měl zdanit jen jeden z manželů a že rozdělení tohoto příjmu bylo v rozporu s ust. zákona. Žalobce poté správci daně oznámil, že příjem z prodeje nemovitosti zdaní on. Dodatečnými platebními výměry byla zvýšena daňová povinnost žalobce a snížena daňová povinnost jeho manželky. Daňová povinnost přitom byla stanovena dokazováním a správce daně vycházel z jednotlivých dílčích základů daně, které žalobce vykázal v daňovém přiznání. Výše dílčího základu daně podle zákona byla správná a nebyl důvod ji měnit. Tyto příjmy a výdaje žalobce rozdělil na spolupracující osobu v poměru 50:50 v souladu s ust. zákona o daních z příjmů. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu o nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí. Byly v něm shrnuty všechny důvody k zamítnutí odvolání a uvedena všechna relevantní zákonná ustanovení. V rozhodnutí je poukaz na , o správě daní a poplatků (dále jen daňový řád), podle něhož v odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru lze napadat pouze doměřený rozdíl na daňovém základu a dani. Byl-li dodatečným platebním výměrem dotčen pouze jeden z dílčích základů daně (ostatní příjmy podle ), vztahovalo se nezohlednění požadovaného jiného rozdělení příjmů k dílčímu základu daně podle , který však dodatečným výměrem dotčen nebyl. Podle zákona o daních z příjmů může podíl spolupracující osoby dosahovat nejvíce 50% a částka, o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvíce 540 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období. Je věcí daňového subjektu, v jakém poměru rozdělí příjmy a výdaje, pokud je to v uvedených zákonných mezích. V daném případě tomu tak bylo. Z ust. ani z ust. daňového řádu nevyplývá oprávnění správce daně měnit skutečnost uváděnou daňovým subjektem v daňovém přiznání, pokud je tato skutečnost v souladu se zákonem. Tento závěr je uveden na str. 4 odvolacího rozhodnutí. Možnost změny nemá správce daně a nemá ji za dané situace ani daňový subjekt. Stěžovatel je názoru, že se ve svém rozhodnutí plně vypořádal s odvolacími námitkami a požadavek krajského soudu na doplnění odvolání považuje za nesprávný. Proto navrhuje zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalobce nevyužil možnosti podat ke kasační stížnosti vyjádření.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Jakkoliv ovšem stěžovatel brojí proti nesprávnému posouzení právní otázky soudem a obhajuje zákonnost svého postupu a názoru, nemůže se touto námitkou Nejvyšší správní soud vůbec zabývat. Podle může tato námitka směřovat jen proti nesprávnému posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Předpokladem uplatnění takové námitky tedy je, že krajský soud právní otázku z předchozího řízení vůbec posuzoval. Tak tomu ovšem nebylo. Krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil podle , tedy pro vady řízení, a to pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v jeho nesrozumitelnosti. Konkrétně soud označil rozhodnutí žalovaného za nesrozumitelné pro neúplnost, nejasnost a vzájemnou rozpornost jeho důvodů. Meritem věci, tedy tím, zda daň byla vyměřena v souladu se zákonem či nikoliv, a tím, zda žalobce oprávněně požadoval zohlednění návrhu na jiné rozdělení příjmů mezi něho a spolupracující osobu, se nezabýval. Také nemusel, neboť nepřezkoumatelnost rozhodnutí řešení věcného problému zpravidla vylučuje. Námitka podle proto nemohla být shledána důvodnou.

Současně však stěžovatel v kasační stížnosti vyslovil nesouhlas s postupem soudu, který neřešil věcné žalobní námitky a jeho rozhodnutí podle zrušil. Konkrétně stěžovatel tvrdí, že jeho rozhodnutí bylo řádně odůvodněno, jeho argumentace byla dostatečně srozumitelná a opřená o relevantní zákonná ustanovení. Tuto kasační námitku lze podřadit pod ust. a pro její hodnocení Nejvyšším správním soudem není rozhodné, že ji stěžovatel takto výslovně sám nepodřadil.

K této námitce a napadeným důvodům rozsudku krajského soudu je třeba vážit obsah odůvodnění rozhodnutí žalovaného, který byl podle § 50 odst. 7 daňového řádu povinen se řádně vypořádat se všemi odvolacími námitkami. Odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru směřovalo proti porušení ust. § 16 odst. 8 daňového řádu a věcně proti tomu, že žalobci k jeho žádosti nebylo umožněno v důsledku kontrolního zjištění změnit podíl rozdělení příjmů na spolupracující osobu. Žalovaný ve svém rozhodnutí konstatoval ust. § 13 zákona o daních z příjmů s tím, že v jeho mezích provedl žalobce rozdělení příjmů v daňovém přiznání, a zmínil, že podle § 46 odst. 8 daňového řádu lze odvoláním proti dodatečnému platebnímu výměru napadat jen doměřený rozdíl na daňovém základu a na dani. Dále uvedl, že požadavku daňového subjektu na jiný podíl rozdělení příjmů a výdajů z podnikatelské činnosti nelze vyhovět, a to ani z důvodů požadavku na optimální rozdělení zdanění společných příjmů manželů. Uvedl, že oba manželé uvedli svou vůli v řádném daňovém přiznání, a že ust. § 13 nelze vykládat tak, že stanovený podíl je možné kdykoliv změnit s výjimkou případu, kdy by tento podíl byl jimi stanoven mimo zákonné meze.

Lze přisvědčit krajskému soudu v tom, že jde o pouhé konstatování bez právní argumentace. Naopak mu nelze přisvědčit v tom, že by v rozhodnutí muselo být uvedeno ustanovení vylučující možnost změny podílu, pokud zákon takové výslovné ustanovení neobsahuje. Je-li závěr žalovaného o nemožnosti změny stanoveného podílu spolupracujících osob věcí jeho výkladu ustanovení, které upravuje možnost rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osoby, pak tento výklad musí být v důvodech rozhodnutí právně vyargumentován tak, aby rozhodnutí bylo přesvědčivé. Citované ustanovení § 13 zákona o daních z příjmů měl žalovaný ve vztahu k odvolacím námitkám vyložit tak, aby je vyvrátil, a to s přihlédnutím k dalším zákonným ustanovením, které jeho výklad podporují. Tak tomu v daném případě skutečně není a tento nedostatek nelze nahradit v dalším řízení vyjádřením k žalobě ani obsahem kasační stížnosti. Také poukaz na projev vůle uskutečněný v daňovém přiznání jak odvolatelem, tak spolupracující osobou skutečně je na újmu srozumitelnosti rozhodnutí v soudem naznačeném směru, tedy v tom, zda žalovaný něčeho dovozuje z toho, že žádost o změnu stanoveného podílu podal pouze odvolatel, i když zde nepříliš vhodně krajský soud dovozuje více než ze samotného textu rozhodnutí z vyjádření žalovaného k žalobě. Jeho požadavku na řádné odůvodnění napadeného rozhodnutí však lze přisvědčit.

Proto Nejvyšší správní soud neuznal důvodnost kasační námitky podle a kasační stížnost podle , poslední věty, jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , 2 ( ) , když stěžovatel ve věci úspěšný nebyl a žalovanému náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2006

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu