Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 339/2004 - 52

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: nezl. L. A. B., zastoupen matkou: Z. S. B., jako zákonnou zástupkyní, právně zastoupen JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou, se sídlem Štefánikova 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2004, č. j. - 23,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2004, č. j. - 23, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 6. 2003, č. j. OAM - 1016/VL - 01 - ZA07 - 2003, neudělil žalobci (dále jen „stěžovatel“) azyl z důvodu, že nesplnil podmínky stanovené v , a 2, , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Současně rozhodl, že na stěžovatele se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu uvedeného zákona. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že stěžovatel se narodil v době, kdy jeho matka byla žadatelkou o udělení azylu, a proto jeho jménem požádala o azyl za účelem sloučení rodiny. Stěžovatelova zákonná zástupkyně se domnívala, že by mohl mít ve své vlasti potíže kvůli své romské národnosti. Žalovaný po zohlednění shromážděných informací o zemi původu a výpovědí zákonné zástupkyně stěžovatele v jeho případě neshledal naplnění podmínek výše uvedených ustanovení .

Proti rozhodnutí podal stěžovatel prostřednictvím své zákonné zástupkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně, v níž napadal jeho nezákonnost a vady řízení jemu předcházejícího. Konkrétně namítal porušení jednotlivých ustanovení určujících povinnosti správního orgánu v průběhu správního řízení a dále porušení a . Tato domnělá porušení však nijak blíže nespecifikoval a pouze odkázal na obsah správního spisu.

Usnesením ze dne 12. 8. 2003, č. j. - 9, vyzval soud stěžovatele, aby ve lhůtě 15 dnů upřesnil své podání, označil žalobní body a navrhl důkazy pro svá tvrzení. Stěžovatel svou žalobu doplnil podáním ze dne 4. 9. 2003, které s odkazem na zásadu rovnosti účastníků učinil částečně ve svém mateřském jazyce, tj. rumunštině. Následně byl stěžovatel soudem vyzván, aby údaje, obsažené v doplnění žaloby sepsané v mateřském jazyce, byly úředně přeloženy do jazyka českého s tím, že veškeré písemnosti určené soudu musí být v jazyce českém.

Na uvedenou výzvu reagovala zákonná zástupkyně stěžovatele vyjádřením ze dne 13. 9. 2003, ve kterém poukazovala na d ČR a ustanovení , (dále jen „ “), v souvislosti s ustanovením . Požadavek krajského soudu považovala za neoprávněný, v rozporu s principem v rovnosti stran a také v rozporu s výše uvedenými ustanoveními. Namítala porušení zásady rovnosti účastníků řízení zakotvenou v d a poukazovala na její spojení s ustanovením a . Uvedla, že si dovoluje trvat na formě podání ze dne 4. 9. 2003, jímž byly Krajskému soudu v Brně doručeny doplňující údaje k žalobě ze dne 27. 6. 2003.

Krajský soud v Brně odmítl žalobu usnesením označeným v záhlaví tohoto rozsudku a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelovo podání i přes výzvu soudu neobsahuje všechny náležitosti pro to, aby se soud mohl případem zabývat meritorně. K doplnění žaloby učiněném v jazyce rumunském soud nepřihlédl s odůvodněním, že úředním jazykem je jazyk český. Pokud stěžovatel učinil dvojjazyčné podání, doložil tím, že je schopen jednat v jazyce českém. Jeho podání proto muselo být podle odmítnuto.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal stěžovatel kasační stížnost, a to z důvodu uvedeného v Dále uvedl, že byl postupem soudu diskriminován, protože nebylo v jeho silách zajistit překlad podání učiněného v jazyce rumunském do jazyka českého. Postupem soudu mu nebylo zajištěno rovné postavení účastníka řízení ve smyslu d. Proto stěžovatel navrhl zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Brně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá její oprávněnost, neboť podle jeho názoru jak jeho rozhodnutí, tak i usnesení Krajského soudu v Brně byly vydány v souladu s právními předpisy. Odkázal zejména na vlastní výpovědi a podání stěžovatele v průběhu správního řízení. Z těchto důvodů žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení ( ), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ), stěžovatel je zastoupen advokátem ( ). Z obsahu podání je zřejmé, že stěžovatel namítá kasační důvod podle , a tedy kasační stížnost je přípustná.

Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že:

Kasační stížnost je důvodná.

Podle ustanovení kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.

V posuzované věci Nejvyšší správní soud konstatuje, že se zřetelem k obsahu a důvodům v kasační stížnosti uplatněným bylo třeba se zaměřit na přezkoumání zákonnosti postupu krajského soudu a jeho rozhodnutí, jímž byl opravný prostředek odmítnut podle ustanovení ve spojení s Podle uvedeného ustanovení soud odmítne usnesením návrh, jestliže nejsou splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat. V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu musí podle současné platné právní úpravy žaloba obsahovat podle kromě obecných náležitostí podání a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, c) označení výroku rozhodnutí, které žalobce napadá, d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést, f) návrh výroku rozsudku.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že neobsahuje konkrétní ustanovení o právu jednat před soudem ve své mateřštině. Se zřetelem k ustanovení (podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části ) bylo třeba postupovat podle ustanovení Podle ustanovení účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Podle ustanovení účastníku, jehož mateřštinou je jiný, než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že k tomu, aby soud ustanovil tlumočníka, nestačí pouze zjištění, že jde o účastníka, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, ale současně musí být splněna i další podmínka, tedy to, že musí vyjít taková potřeba v řízení najevo.

V posuzované věci má Nejvyšší správní soud za to, že potřeba ustanovit stěžovateli (přesněji jeho zákonné zástupkyni) tlumočníka v řízení před Krajským soudem v Brně najevo vyšla, a to přinejmenším se zřetelem k obsahu podání ze dne 4. 9. 2003, jehož část byla sepsána v jazyce rumunském, ale zcela jednoznačně pak na základě podání ze dne 13. 9. 2003, z něhož nelze jinak než dovodit, že stěžovatel o ustanovení tlumočníka požádal. Jestliže krajský soud zastával názor, že podání (žaloba) stěžovatele včetně jejího doplnění neobsahuje náležitosti uvedené v , tím spíše pro něj musela vyvstat nutnost přeložit rumunsky psaný text, a to za účelem posouzení, zda žaloba včetně jejího doplnění je způsobilá k projednání či nikoliv.

Zásada rovnosti účastníků řízení formulovaná v ustanovení je projevem ústavního principu rovnosti účastníků vyjádřeného v y a v a 4 d. Při posuzování postupu Krajského soudu v Brně při realizaci tohoto práva uvedeného v ustanovení , dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský soud pochybil, pokud v dané věci neustanovil stěžovateli tlumočníka. Vychází totiž z toho, že jestliže stěžovatel část podání, jímž doplňoval žalobu, sepsal v jazyce rumunském a na výzvu soudu o přeložení této části podání do českého jazyka, reagoval sdělením, v němž poukazoval na nutnost přibrání tlumočníka za účelem realizace zásady rovnosti účastníků řízení před soudem, jde o situaci, v níž vyšla v řízení před krajským soudem najevo potřeba ustanovit tlumočníka účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk. Na uvedených závěrech nemůže ničeho měnit ani ta skutečnost, že část podání byla sepsána v českém jazyce, neboť tato skutečnost sama o sobě nemůže ovlivnit závěr o splnění podmínek ustanovení , tedy závěr o tom, že v řízení vyšla najevo potřeba ustanovit tlumočníka.

Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že krajský soud tím, že ve věci neustanovil tlumočníka, ačkoliv tato potřeba vyšla v řízení najevo, nepostupoval v souladu s ustanovením , což ve svých důsledcích znamenalo, že při svém postupu nerespektoval zásadu rovnosti účastníků řízení v tomto ustanovení zakotvenou. Tím, že krajský soud nemohl posoudit tu část doplnění žaloby sepsanou v rumunském jazyce, nebyly vytvořeny předpoklady pro posouzení toho, zda žaloba stěžovatele včetně jejího doplnění ze dne 4. 9. 2003 obsahovala náležitosti podle (k tomu srov. rozsudek publikovaný pod č. NSS).

Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ), v němž je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku ( ).

Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto v souladu s , podle kterého zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém řízení i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 19. ledna 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu