Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 31/2005 - 48

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: A. B., zastoupeného JUDr. Hanou Fučíkovou, advokátkou se sídlem Praha 4, nám. Bří Synků 349/4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2004, čj. - 18,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokátky JUDr. Hany Fučíkové se určuje částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 9. 2003, čj. OAM-2590/VL-11-BE01-2003. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím bylo řízení o udělení azylu stěžovateli zastaveno podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), neboť se stěžovatel opakovaně ve stanovené lhůtě nedostavil k pohovoru za účelem objasnění důvodů své žádosti o udělení azylu. Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem a vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci.

Stěžovatel v kasační stížnosti a jejím doplnění uplatňuje důvody obsažené v ustanovení až d) , (dále jen „ “)., ale ve skutečnosti kasační stížnost podává z důvodu uvedeného v ustanovení ; zastává názor, že soud pochybil, zamítl-li jeho žalobu proti ministerstvu vnitra s odůvodněním, že správní orgán postupoval správně, zastavil-li řízení o udělení azylu podle zákona o azylu, protože v době předvolánek k pohovorům se nezdržoval v Pobytovém středisku, kde byl hlášen k pobytu. Stěžovatel tvrdil a znovu opakuje, že v době doručení předvolánek se zdržoval mimo azylové řízení na základě propustky a že muselo dojít k nedorozumění, je-li v evidenční kartě zapsáno, že stěžovatel dne 19. 8. 2003 svévolně opustil pobytové středisko bez uvedení místa svého pobytu a vrátil se až 29. 9. 2003. K pohovorům byl předvolán poprvé na den 1. 9. 2003 předvolánkou ze dne 21. 8. 2003 a podruhé na den 15. 9. 2003 předvolánkou ze dne 3. 9. 2003. Dodal, že na udělení azylu v České republice má eminentní zájem (pobývá zde od 18. 5. 2003) a nedopustil by se porušení jedné ze základních povinností žadatele o azyl. Vzhledem k uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, současně žádá o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak napadený rozsudek městského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Kasační stížnost proto považuje za nedůvodnou a navrhuje, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že dne 31. 5. 2003 podal stěžovatel návrh na zahájení řízení o udělení azylu, kde uvedl, že o azyl žádá proto, že na Ukrajině zůstal sám a v Rusku je velmi těžké získat trvalý pobyt. Na Ukrajině měl problémy s tatarskými obyvateli, prohlašovali, že Krym nepatří Ukrajincům, ale Tatarům. Neměl kde žít a neměl práci. O azyl požádal, protože mu končí platnost víza a chce zde žít legálně.

Žalovaný dopisem ze dne 21. 8. 2003 vyzval stěžovatele, aby se dne 1. 9. 2003 dostavil k pohovoru za účelem objasnění důvodů pro které žádá o azyl. Stěžovateli bylo doručováno na adresu PoS. Bylo zjištěno, že žadatel o udělení azylu se v místě pobytu nezdržuje a že svévolně opustil dne 19. 8. 2003 PoS. Proto byla písemnost doručena podle ustanovení § 24 odst. 2 zákona o azylu. Opakovaně byl pozván k pohovoru na den 15. 9. 2003, avšak opět se jej nepodařilo zastihnout. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dlouhodobě nezdržuje v místě, kde je hlášen k pobytu a místo jeho pobytu není známo, byla písemnost doručena podle ustanovení § 24 odst. 2 a 3 zákona o azylu. Písemnost byla uložena v azylovém zařízení OAMP MV ČR. Stěžovatel se k pohovoru nedostavil. Žalovaný ze dne 18. 9. 2003 vydal rozhodnutí čj. OAM-2590/VL-11-BE01-2003, kterým bylo řízení o udělení azylu stěžovateli zastaveno podle ustanovení § 25 písm. d) zákona o azylu, neboť se opakovaně bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě nedostavil k pohovoru za účelem objasnění důvodů své žádosti o udělení azylu. Proti tomu stěžovatel v žalobě namítal skutečnosti již uvedené v kasační stížnosti.

Podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o azylu se písemnosti doručují do vlastních rukou žadatele o udělení azylu. Podle téhož ustanovení odstavce 2 se písemnost, kterou se nepodařilo doručit, uloží v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde je žadatel o udělení azylu hlášen k pobytu, nebo v ministerstvem určeném azylovém zařízení, je-li hlášen k pobytu mimo azylové zařízení. Oznámení o uložení nedoručené písemnosti se vyvěsí v přijímacím nebo pobytovém středisku na úřední desce. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Ustanovení § 24 odst. 3 uvádí, že po hodnověrném zjištění, že se žadatel o udělení azylu dlouhodobě nezdržuje v místě, kde je hlášen k pobytu, se v případě, že místo jeho pobytu není známo, doručení provede podle odstavce 2.

Ze soudního a správního spisu vyplynulo, že stěžovatel byl v době doručování předvolání hlášen k pobytu v PoS, kde se však nezdržoval, neboť dne 19. 8. 2003 pobytové středisko svévolně opustil, aniž oznámil, kde se bude zdržovat, a zpět se vrátil až dne 29. 9. 2003. Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem krajského soudu, že žalovaný postupoval správně, když obě předvolání k pohovorům uložil podle ustanovení § 24 odst. 2 zákona o azylu v PoS, kde byl stěžovatel v té době hlášen k pobytu a jiná adresa stěžovatele nebyla známa. Předvolání byla v souladu se zákonem vyvěšena na úřední desce v tomto pobytovém středisku a předvolání k pohovorům bylo provedeno řádně. Zcela v souladu je též postup žalovaného, který řízení o azylu podle ustanovení § 25 písm. d) zákona o azylu zastavil.

Tvrzení stěžovatele, že se v době doručení předvolánek zdržoval mimo azylové zařízení na základě prodloužení propustky, považuje Nejvyšší správní soud za účelové, neboť toto tvrzení je vyvráceno zápisem v evidenční kartě, podle kterého stěžovatel dne 19. 8. 2003 svévolně odešel z pobytového střediska, aniž uvedl místo svého pobytu a do pobytového střediska opětovně přišel dne 29. 9. 2003. Skutečnost, že se stěžovatel o předvolání nedozvěděl, nelze přičíst k tíži správnímu orgánu, neboť stěžovatel svévolným opuštěním místa pobytu dal najevo, že se o další řízení nezajímá. Je třeba dodat, že pokud by se stěžovatel řádně zdržoval v místě hlášeného pobytu, nebo tam alespoň docházel, byl by o termínech pohovorů informován. Proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Praze nepochybil, když žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší správní soud neshledal naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného v ustanovení a kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ).

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává ( , ).

Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupcem advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé a dále 2 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením , , a d) a ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2006

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu

- 53