Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 154/2005 - 61

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce N. H. T., zastoupeného Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem v Praze 8, Sokolovská 161, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2003, čj. OAM-2194/VL-20-ZA-03-2003, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2004, čj. - 38,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2004, čj. - 38, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 7. 2003 nebyl žalobci udělen azyl podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Žalovaný současně rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně. Namítl, že v rozhodnutí ministerstva nebyly řádně posouzeny jeho argumenty ve vztahu k . Uvedl, že ve Vietnamu není respektováno lidské právo a z důvodu svého odchodu by byl v domovském státě ještě více šikanován úřady a bylo by pro něj složité najít si práci. V České republice má bratra a sestru, se kterými by chtěl svým rodičům pomoci z bídy, která ve Vietnamu panuje, má zde rovněž českou přítelkyni. Dovolával se shovívavosti soudu a požádal o opětovné přezkoumání případu. Žalovaný dle jeho názoru nedostatečně zvážil okolnosti uvedené v .

Krajský soud v Brně usnesením napadeným kasační stížností žalobu odmítl proto, že podání žalobce postrádá náležitosti žaloby vymezené v ustanovení až f) , neboť žalobce se v podstatě omezil na pouhé vyjádření nesouhlasu s napadeným rozhodnutím žalovaného v zákonné lhůtě; podání dále postrádá uvedení tvrzených důvodů nezákonnosti, upřesnění právní argumentace, označení napadených výroků, i petit žaloby. Bez doplnění žaloby ve smyslu uvedeného ustanovení nebylo možno o věci dále jednat, soud proto usnesením ze dne 11. 11. 2003 vyzval žalobce k odstranění nedostatků žaloby a současně ho poučil, že v případě nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě žalobu odmítne. Posledně jmenované usnesení bylo dle odůvodnění kasační stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Brně doručeno žalobci dne 4. 2. 2004, a to fikcí náhradního doručení podle ustanovení , za použití Na uvedenou výzvu žalobce nereagoval, krajskému soudu tedy nezbylo, než žalobu usnesením odmítnout v souladu s ustanovení Usnesení o odmítnutí žaloby žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl včasnou kasační stížností; tvrdil, že nebyly naplněny zákonem požadované podmínky pro odmítnutí podání, neboť ve věci bylo možno jednat i bez doplnění žaloby. Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle , 2 (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku; takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud poté na základě kasační stížnosti přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti. Shledal přitom vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti:

Ze soudního spisu vyplývá, že žaloba ze dne 25. 7. 2003 neobsahovala den doručení napadeného rozhodnutí žalovaného žalobci, označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a návrh výroku rozsudku. K odstranění těchto nedostatků podání byl žalobce vyzván usnesením krajského soudu ze dne 11. 11. 2003 a současně byl poučen, že v případě nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě soud žalobu odmítne. Toto usnesení bylo žalobci doručováno na adresu L. 192, H. n. N., kterou krajský soud zjistil z vrácené posledně doručované zásilky (na adresu pobytového střediska), na jejíž zadní stranu bylo připsáno, že stěžovatel je na adrese v H. n. N. na propustce do 21. 11. 2003. Žalobce nebyl na uvedené adrese zastižen, proto byla dne 23. 1. 2004 zásilka uložena u držitele poštovní licence. Vzhledem k tomu, že uložená písemnost nebyla vyzvednuta do 10 dnů od uložení, Krajský soud v Brně dovodil, že dnem doručení je 4. 2. 2004 (pro úplnost se uvádí, že pokud by bylo náhradní doručení účinné, dnem doručení by bylo pondělí 2. 2. 2004). Krajský soud v Brně se poté dvakrát písemně dotazoval Pobytového střediska, zda se stěžovatel stále zdržuje na propustce a na jaké adrese, když však neobdržel z pobytového střediska odpověď na svůj dotaz ani po urgenci, upustil od dalšího zjišťování předmětné skutečnosti a vydal napadené rozhodnutí. Telefonickým dotazem na Pobytové středisko přitom Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel dne 23. 1. 2004 odešel z pobytového střediska na dlouhodobou propustku k panu V. D. L. do P., J. 11.

Podle ustanovení , ve znění platném v době doručování, za použití ustanovení , nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Vzhledem k tomu, že procesní důsledky spojené s fikcí doručení předmětné zásilky mají zásadní význam pro další řízení, a shora popsané skutečnosti vyvolaly pochybnosti, zda se stěžovatel na adrese, na níž mu bylo doručováno zdržoval, měl si krajský soud tuto skutečnost ověřit. V opačném případě lze vznést oprávněně pochybnosti, zda se stěžovatel skutečně zdržoval v rozhodné době na adrese, na níž mu byla výzva doručována, a zda tedy v daném případě byly splněny podmínky pro uplatnění fikce doručení. Tato skutečnost byla zjistitelná například dotazem na Pobytové středisko; to bylo krajskému soudu známo, neboť ze soudního spisu vyplývá, že se na ni dvakrát písemně dotazoval. Krajský soud však poté, co neobdržel z pobytového střediska odpověď na svůj dotaz ani po urgenci, upustil od dalšího zjišťování předmětné skutečnosti a vydal napadené rozhodnutí. Tento postup krajského soudu neodpovídá zákonu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2005, čj. - 46) http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=591

. V této souvislosti lze poukázat také na nález Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. , publikovaný pod č. 131/2004 Sb. ÚS, z něhož plyne, že v případě náhradního doručování je ustanovením (po novelizaci účinné od 1. 1. 2005 se jedná o odstavec 6) konstruována právní fikce, že účinky doručení písemnosti nastanou po uplynutí stanovené doby ex lege i vůči tomu, kdo písemnost fakticky nepřevzal. Právní fikce jako nástroj odmítnutí reality právem je nástrojem výjimečným. Aby mohla svůj účel, dosažení právní jistoty, splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Nejsou-li všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat. Základní náležitostí požadovanou citovaným ustanovením je, že se adresát v místě doručování zdržoval v době, kdy je toto doručování uskutečňováno. A contrario, pokud se účastník v místě doručení nezdržuje, fikce doručení nastoupit nemůže. Takto výslovně formulované pravidlo nepřipouští modifikaci.

V daném případě bylo prokázáno, že se stěžovatel v rozhodné době na adrese, na níž mu byla výzva doručována, nezdržoval, a proto nenastala fikce jejího doručení. V důsledku toho, že stěžovatel nebyl k odstranění vad podání řádně vyzván, nebyly splněny zákonné podmínky pro odmítnutí žaloby podle v souladu s ustanovením

Řízení u krajského soudu tak trpí vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [ ] a Nejvyšší správní soud k této skutečnosti přihlédl z úřední povinnosti ( ). V dalším řízení proto krajský soud stěžovateli především řádně doručí výzvu k odstranění vad podání.

Jelikož v řízení vyšla najevo vada, k níž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti ( ), Nejvyšší správní soud napadené usnesení podle věty první zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud je vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu vázán ( ).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle krajský soud v novém rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 31. ledna 2006

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu

- 59