Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 Azs 83/2005 - 53.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Azs 83/2005 - 53
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: R. M., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2004, č. j. 63 Az 102/2004 - 17,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Zdeňky Chaloupkové s e u r č u j e částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
O d ů v o d n ě n í :
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. 4. 2004, č. j. OAM-1568/VL-10-08-2004. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. , o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), v rozhodném znění. Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, na základě dostatečně zjištěného stavu věci a bylo přesvědčivě odůvodněno.
V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “), tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem a vady řízení před správním orgánem. Konkrétně uvádí, že při projednávání jeho žádosti došlo k pochybení správního orgánu, který nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, čímž porušil ustanovení § 3 odst. 4 , § 32 odst. 1 a § 46 zákona č. 71/1967 Sb. , o správním řízení (správní řád ) a v důsledku toho i nesprávně posoudil žádost o azyl. Důkazy, které si správní orgán opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné, došlo k porušení ustanovení § 32 odst. 1 a § 34 odst. 1 správního řádu . Správní orgán tak nemohl správně usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřebuje zodpovědět. Rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů, tj. není zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně. Stěžovatel dále uvádí, že se na Ukrajině cítí svými spoluobčany pronásledován pro svoji katolickou víru; k tomu poukazuje na Příručku postupů a kriterií pro určování právního postavení uprchlíků. Konkrétně se odvolává a upozorňuje na čl. 53 a 43, které cituje. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a současně žádá, aby byl jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek a jemu ustanoven tlumočník.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje rozsudek krajského soudu i svoje rozhodnutí za vydaná v souladu se zákonem a odkázal na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatele. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozhodnutí krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) - ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Pokud jde o stěžovatelovu žádost o ustanovení tlumočníka, tak o té Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť v řízení o kasační stížnosti nevyšla potřeba tlumočníka najevo. Veškeré pro řízení podstatné skutečnosti totiž soud zjistil z kasační stížnosti podané v českém jazyce a ze soudního a správního spisu a nebylo tak třeba stěžovatele, který je navíc zastoupen advokátem, přímo oslovit.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2 , 3 s. ř. s. s. ř. s. ).
Stěžovatel uplatňuje důvody obsažené v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. (nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení) a v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. (tedy vady řízení před správním orgánem). Konkrétně namítá, že stěžovatel splňuje podmínky pro udělení azylu, neboť je ve své vlasti pronásledován kvůli víře, a že správní orgán nedostatečně zjistil skutkový stav věci.
K tomu ze správního spisu vyplynulo, že dne 4. 4. 2004 podal stěžovatel žádost o udělení azylu, kterou odůvodnil tím, že na Ukrajině má problémy kvůli své katolické víře, na kterou v roce 2000 přestoupil. V únoru 2003 rozbil svému tchánovi auto a ten mu vyhrožoval, že ho zastřelí. Od července 2003 žije nelegálně v České republice. Jak vyplynulo z protokolu o pohovoru k důvodům žádosti, stěžovatel požádal o azyl až poté, co obdržel správní vyhoštění. Žalovaný pak jeho žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu.
Namítá-li stěžovatel, že žalovaný nedostatečným způsobem zjistil skutkový stav, nemůže se s ním Nejvyšší správní soud ztotožnit. V daném případě byla žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná proto, že stěžovatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohl o azyl požádat dříve [§ 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu]. Jak vyplynulo ze správního spisu stěžovatel přijel do České republiky již v červenci 2003, avšak o azyl požádal téměř o rok později, navíc až poté, co mu bylo uloženo správní vyhoštění. Žalovaný tak nemusel vůbec zjišťovat důvody, které stěžovatele vedly k odchodu z vlasti, nýbrž postačilo, když dostatečným způsobem zjistil, že stěžovatel o azyl požádal s cílem vyhnout se vyhoštění a rovněž že mu nic nebránilo o azyl požádat dříve. V dané věci tedy žalovaný nepochybil, neboť obě uvedené skutečnosti stěžovatel nezpochybnil a naopak v pohovoru i žádosti je sám potvrdil. Navíc stěžovatel výtku směřující k řízení před správním orgánem omezil jen na opětovný výčet domněle porušených ustanovení správního řádu , aniž by označil konkrétní důvod či důkaz pro takové své tvrzení. Nejvyšší správní soud tak nezjistil naplnění tvrzeného kasačního důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. s. ř. s.
Pokud pak jde o námitku, týkající se pronásledování stěžovatele kvůli jeho katolické víře, tak ani tu nemůže Nejvyšší správní soud považovat za důvodnou. Posuzování žádosti o udělení azylu ministerstvem se sestává z řady procesních a materiálních hledisek, obsažených v zákoně o azylu, které je nutno vidět v jejich vzájemné provázanosti a také souslednosti. Pokud totiž v řízení o azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených v § 16 odst. 1 zákona o azylu, pak správní orgán bez dalšího - ale jen ve lhůtě podle odstavce 2 téhož ustanovení - zamítne žádost, aniž by v řízení zjišťoval existenci některého z důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu (tj. stěžovatelem tvrzené pronásledování kvůli katolické víře). V daném případě byla žádost zamítnuta podle § 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu (Žádost o udělení azylu se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve.) a krajský soud tak postupoval v souladu se zákonem, když stěžovatelovu žalobu zamítl, neboť podmínky pro použití uvedeného ustanovení byly naplněny. Tvrzený důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. proto rovněž neobstojí.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§ 60 odst. 1 , § 120 s. ř. s. s. ř. s. ).
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka, v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 7 , § 120 s. ř. s. s. ř. s. ). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 1x 1000 Kč za jeden úkon právní služby - převzetí a příprava věci a 1x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s § 9 odst. 3 písm. f) , § 7 , § 11 odst. 1 písm. b) , § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2005
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu