Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 184/2005 - 36

- 36

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Z. Z. zastoupeného opatrovníkem P. B., vyšším soudním úředníkem Krajského soudu v Praze, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 2. 1. 2004, č. j. OAM-1347/LE-02-15-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2004, č. j. -16,

t a k t o :

I. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 8. 1. 2004 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2004, jímž byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu.

Krajský soud v Praze žalobu zamítl rozsudkem ze dne 31. 3. 2004.

Na rozsudek krajského soudu, který mu byl doručen dne 22. 4. 2004, reagoval žalobce podáním z téhož dne sepsaným zřejmě v čínštině, které bylo krajskému soudu doručeno dne 28. 4. 2004. Krajský soud považoval toto podání za kasační stížnost; jelikož stížnost trpěla vadami, vyzval soud žalobce usnesením ze dne 28. 6. 2004 k jejich odstranění. Usnesení bylo žalobci zasláno na adresu Pobytového střediska Seč, kterou soudu sdělil žalovaný jako adresu žalobcova posledního pobytu; pokus o doručení dne 1. 7. 2004 však nebyl úspěšný a zásilka se vrátila zpět s poznámkou „odstěhoval se bez udání adresy“. Z evidence Ministerstva vnitra bylo poté zjištěno, že žalobce svévolně opustil pobytové středisko dne 25. 5. 2004 a od té doby není místo jeho pobytu známo.

Usnesením ze dne 5. 9. 2005 ustanovil soud žalobci jakožto osobě neznámého pobytu opatrovníka a dne 21. 10. 2005 předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a řízení zastavil z následujících důvodů:

Podle § 33 zákona o azylu soud zastaví řízení, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci.

Krajský soud v průběhu řízení o kasační stížnosti doručoval žalobci na adresu pobytového střediska, kterou soudu sdělil žalovaný; při doručování usnesení vyzývajícího žalobce k odstranění vad podání však vyšlo najevo, že žalobce odtud svévolně odešel, aniž dostál své povinnosti oznámit žalovanému adresu, kde se hodlá zdržovat, resp. požádat o propustku. Nejpozději od 1. 7. 2004, kdy se soud pokusil žalobci toto usnesení doručit, tak bylo místo jeho pobytu neznámé a do okamžiku rozhodování Nejvyššího správního soudu se na této situaci nic nezměnilo. Nemožnost zjistit místo žalobcova pobytu přitom brání rozhodnutí ve věci: jelikož nebylo možné doručit žalobci usnesení vyzývající jej k odstranění vad podání, nemůže si Nejvyšší správní soud ani učinit představu o obsahu domnělé kasační stížnosti, a tedy o důvodech, pro něž žalobce napadl zamítavý rozsudek krajského soudu. Z obsahu cizojazyčného podání je navíc zřejmé toliko datum, kdy bylo podání sepsáno, a žalobcovo jméno; není zřejmé, zda jsou přítomny ostatní náležitosti kasační stížnosti ve smyslu a Nedostatky žalobcova podání by s jeho součinností patrně bylo možno odstranit; protože však žalobce nesdělil žalovanému místo svého pobytu, jak mu ukládá zákon, a neumožnil tak soudu vyzvat jej k odstranění vad podání, staly se tyto vady vadami neodstranitelnými.

Neodstranitelné vady podání jsou překážkou, pro niž se Nejvyšší správní soud nemůže kasační stížností věcně zabývat (tj. – v dikci ustanovení zákona o azylu – vydat „rozhodnutí ve věci“). Nejvyšší správní soud proto zastavil řízení o kasační stížnosti podle zákona o azylu a

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu