Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Afs 138/2005 - 47

- 49

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce J. S., zastoupeného J. H., daňovým poradcem, proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu se sídlem Štěpánská 28, 110 00 Praha 1, proti rozhodnutí ze dne 26. 8. 2003, č. j. FŘ-1343/11/03, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2005, č. j. -36,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím – dodatečným platebním výměrem ze dne 21. 1. 2002 doměřil Finanční úřad pro Prahu 6 žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1996. Odvolání proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru zamítl žalovaný rozhodnutím z 26. 8. 2003.

Žalobu, jíž žalobce napadl rozhodnutí žalovaného, zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 6. 2005. Při pokusu o doručení rozsudku dne 12. 7. 2005 nebyl žalobcův daňový poradce J. H., který jej v řízení o žalobě zastupoval (dále jen „zástupce“), zastižen; zásilka určená do vlastních rukou byla proto téhož dne uložena na poště. Zástupce byl přitom vyzván, aby si zásilku vyzvedl; to učinil dne 26. 7. 2005.

Dne 10. 8. 2005 byla u Městského soudu v Praze osobně podána blanketní kasační stížnost proti uvedenému rozsudku; zástupce zde soudu sdělil, že argumentace a plná moc udělená advokátovi bude předložena ve lhůtě dle .

Městský soud v Praze nevyzýval žalobce ani jeho zástupce k doplnění náležitostí kasační stížnosti, nýbrž dne 15. 11. 2005 předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí. V předkládací zprávě přitom uvedl, že kasační stížnost nebyla podána včas.

Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji jako opožděnou.

Podle musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout.

Jak již bylo uvedeno výše, pokusil se Městský soud v Praze doručit zástupci zásilku obsahující rozsudek dne 12. 7. 2005; z doručenky, která se soudu vrátila poté, co si zástupce zásilku na poště převzal, však plyne, že adresát nebyl při doručování zastižen. Proto byla zásilka uložena na poště a adresát byl poučen o tom, že si tam zásilku může vyzvednout. Zástupci – daňovému poradci, jemuž se v souladu s doručuje jako fyzické osobě podle – byl rozsudek zasílán v obálce typu II pro doručování fyzickým a právnickým osobám do vlastních rukou (srov. přílohu 3 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. prosince 2004, č. j. 691/2004-ODS-Org, kterou se vydávají vzory doručenek v občanském soudním řízení). Výzva k vyzvednutí písemnosti, která je obsažena na oddělitelné chlopni této obálky a jejímž prostřednictvím se zástupce dozvěděl o uložení zásilky na poště, obsahuje především informaci o tom, že zásilku lze vyzvednout nejpozději do patnácti dnů od uložení a že po uplynutí této lhůty bude zásilka vrácena soudu. Krom toho se zde však adresát poučuje o následcích nevyzvednutí zásilky, případně jejího vyzvednutí až po uplynutí desátého dne od uložení: v takovém případě se podle zákona považuje desátý den po uložení zásilky za den doručení písemnosti soudu v ní obsažené.

Zákonným ustanovením, které má toto poučení na mysli, je ustanovení , část věty před středníkem, kde je upraveno tzv. náhradní doručení (jinak též fikce doručení): podle něj platí, že nebude-li písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, vyzvednuta do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Právě to se stalo v projednávané věci: zásilka byla uložena dne 12. 7. 2005, a desátým dnem od uložení, tj. ve čtvrtek 22. 7. 2005, tak došlo k náhradnímu doručení; od tohoto dne počala běžet dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti, která skončila ve čtvrtek 5. 8. 2005. Kasační stížnost podaná kdykoli po tomto datu – v žalobcově případě dne 10. 8. 2005 – je tak kasační stížností opožděnou. Tento právní následek plyne z povahy náhradního doručení jakožto institutu, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky: v případě zásilek určených do vlastních rukou (jakou byla i zásilka adresovaná zástupci a obsahující napadené rozhodnutí krajského soudu) tak v den následující po uplynutí posledního dne desetidenní úložné lhůty začínají běžet procesní lhůty – v žalobcově případě dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti. Je lhostejné, zda adresát zásilky kdykoli později převezme uloženou zásilku, jak se stalo v projednávaném případě dne 26. 7. 2005, neboť na běh již započaté lhůty to nemá vliv.

Za povšimnutí stojí již zmíněné ustanovení , podle nějž se při doručování fyzické osobě oprávněné vykonávat specializované právní poradenství, kterou si účastník zvolil svým zástupcem a která není advokátem, notářem, soudním exekutorem ani patentovým zástupcem, doručuje podle upravujícího doručování fyzickým osobám. Daňový poradce, na nějž toto ustanovení dopadá, tak nemůže – na rozdíl od advokáta, notáře, soudního exekutora či patentového zástupce – zmocnit své zaměstnance nebo jiné fyzické osoby k tomu, aby za něj s procesními účinky doručení přijímali písemnosti, včetně písemností určených do vlastních rukou (srov. , , a ). To by mohlo budit dojem, že postavení daňového poradce při doručování je bezdůvodně horší než postavení jiných fyzických osob profesně činných v oblasti práva; tak tomu však není. Ustanovení totiž umožňuje daňovému poradci, stejně jako každé jiné fyzické osobě, vyvrátit fikci doručení, resp. dosáhnout neúčinnosti doručení, pokud prokáže, že se v místě doručování nezdržoval v den, kdy nebyl zastižen, a v době do tří, resp. deseti, dnů od uložení ( in fine ). Tím se postavení daňového poradce vyvažuje: u advokátů, notářů, soudních exekutorů a patentových zástupců je totiž neúčinné doručení pojmově vyloučeno.

Zástupce v projednávané věci tedy měl možnost zpochybnit zákonnou fikci doručení pro případ, že by se skutečně v den doručování a v následujících deseti dnech nezdržoval v místě doručování; ostatně ve výzvě pošty obsažené na oddělitelné chlopni obálky byl dostatečně poučen, a kdyby považoval doručení fikcí za neúčinné, mohl to namítat a doložit. Krom toho zástupce převzal zásilku čtvrtý den poté, kdy bylo doručeno fikcí, a do konce lhůty k podání kasační stížnosti mu tak zbývalo ještě deset dní; přesto však podal kasační stížnost až pět dní po uplynutí zákonné dvoutýdenní lhůty.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako opožděnou za použití ve spojení s

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu