Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 554/2004 - 39

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: V. P., zast. JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou, se sídlem v Liberci, Tovaryšský vrch 1353/1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2004, č. j. – 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 17. 4. 2004, č. j. OAM-1498/VL-20-12-2004. Tímto rozhodnutím byla žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

Stěžovatel v kasační stížnosti rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Proti označenému rozhodnutí žalovaného správního orgánu podal stěžovatel blanketní žalobu, která byla vypsána v jiném než českém jazyce (pravděpodobně v jazyce ukrajinském, či ruském – pozn. Nejvyššího správního soudu).

Krajský soud v Ostravě stěžovatel následně usnesením č. j. – 6, ze dne 11. 5. 2004 stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení usnesení předložil překlad svého podání do českého jazyka a uvedl žalobní body.

Ve stanovené lhůtě zaslal stěžovatel soudu podání sepsané v českém jazyce, ze kterého zejména vyplynulo, že v zemi původu je on a jeho rodina sledován kriminální skupinou, která mu vyhrožuje a nedává mu šanci žít normální, spořádaný život. V dalším odkázal na první a druhý pohovor v řízení před správním orgánem a požádal soud o zaujetí závěru, nakolik není možný jeho návrat do země původu. Stejně tak požádal o prodloužení azylu v České republice.

V následném rozsudku dospěl Krajský soud v Ostravě obdobně jako správní orgán k závěru, že stěžovatel zemi původu neopustil z důvodů upravených zákonem o azylu, tj. v důsledku pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod, nebo pro odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů (§ 12 zákona o azylu). Krajský soud přisvědčil žalovanému správnímu orgánu v tom, že důvodem žádosti o azyl bylo pronásledování, avšak ze strany soukromých osob, přičemž se stěžovatel se svými problémy neobrátil na domovské orgány. Z hlediska takto uváděných důvodů žádosti o udělení azylu se krajský soud zcela ztotožnil s právním názorem a závěrem žalovaného správního orgánu o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Stejně tak Krajský soud v Ostravě neshledal naplnění žádného žalobního bodu a žalobu proto jako nedůvodnou zamítl.

Proti označenému rozsudku podal stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce stručnou kasační stížnost, opírající se o důvod vymezený v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V kasační stížnosti toliko uvedl, že v řízení před krajským soudem byla porušena jeho základní práva, a to z důvodu, že výzva podle nebyla doručena v překladu do mateřského jazyka, čímž došlo k porušení a d. Rozhodnutí soudu je tak podle stěžovatele nepřezkoumatelné z důvodu vady řízení, která mohla mít za následkem nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

Na základě výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozhodnutí krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaný poskytl na výzvu soudu ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém uvedl, že napadané rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy; odkázal na správní spis. K přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neshledal důvody. Rozhodnutí ve věci ponechal na soudu.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátkou.

Nejvyšší správní soud dále vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud dále přezkoumával napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích důvodů vymezených stížnostními body ( a 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Z obsahu kasační stížnosti plyne, že se stěžovatel dovolává důvodu uvedeného v ustanovení Podle citovaného písm. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Dále je třeba se vyjádřit k zákonným ustanovením, jejichž porušení stěžovatel namítal. Ustanovení stanoví, že účastníci mají v řízení rovné postavení. Soud je povinen poskytnout jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu.

Z ustanovení přitom plyne, že soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

Nejvyšší správní soud dále věci uvádí, že dovolává-li se stěžovatel toho, že nerozuměl výzvě soudu ve smyslu , dovolává se vlastně toho, že mu tato výzva nebyla přeložena do jazyka, jemuž rozumí, tedy, že v posuzované věci nebyl soudem přibrán tlumočník. ), neobsahuje konkrétní ustanovení o právu jednat před soudem ve své mateřštině. Se zřetelem k ustanovení (podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části ), bylo třeba postupovat v posuzované věci podle ustanovení věty první, podle něhož účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Z citovaného ustanovení tedy vyplývá, že k tomu, aby soud ustanovil tlumočníka, nestačí pouze zjištění, že jde o účastníka, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, ale současně musí být splněna i další podmínka, tedy to, že musí vyjít tato potřeba v řízení najevo.

Z předloženého správního spisu Nejvyšší správní soud přitom zjistil, že stěžovatel podal dne 23. 4. 2004 u Krajského soudu v Ostravě proti napadanému rozhodnutí žalovaného správního orgánu blanketní žalobu, která byla vypsána v jiném než českém jazyce (pravděpodobně v jazyce ukrajinském, či ruském – pozn. Nejvyššího správního soudu). Krajský soud v Ostravě stěžovatele následně usnesením č. j. – 6, ze dne 11. 5. 2004, vyzval, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení tohoto usnesení předložil překlad svého podání do českého jazyka a uvedl žalobní body. Ve stanovené lhůtě zaslal stěžovatel soudu podání sepsané v českém jazyce, ze kterého zejména vyplynulo, že v zemi původu je on a jeho rodina sledován kriminální skupinou, která mu vyhrožuje a nedává mu šanci žít normální, spořádaný život. Odkázal na první a druhý pohovor a požádal soud o zaujetí závěru, nakolik není možný jeho návrat do země původu. Stejně tak požádal o prodloužení azylu v České republice.Stejně tak ze spisu pro Nejvyšší správní soud vyplynulo, že ve lhůtě pro podání kasační stížnosti si stěžovatel dokázal zajistit advokáta, jehož prostřednictvím podal kasační stížnost.

V posuzované věci tak má Nejvyšší správní soud za to, že potřeba ustanovit stěžovateli tlumočníka v řízení před Krajským soudem v Ostravě najevo nevyšla.

Zásada rovnosti účastníků, formulovaná v ustanovení je projevem ústavního principu rovnosti účastníků, vyjádřeného v y a v a 4 d.

Za situace, kdy stěžovatel o ustanovení tlumočníka nepožádal, a z obsahu spisu nevyplývá jediná okolnost, nasvědčující tomu, že stěžovatel má problémy s komunikací v českém jazyce, příp. se zajištěním takové komunikace, nelze dovodit, že by v průběhu řízení před krajským soudem vyšla najevo potřeba ustanovit tlumočníka. Nejvyšší správní soud má tedy za to, že s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem tohoto případu, nelze postup krajského soudu, který zaslal stěžovateli výzvu ve smyslu v českém jazyce, považovat za vadu, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé ve smyslu Nutno totiž konstatovat, že podmínky pro postup krajského soudu podle , tedy rozhodovat bez nařízení jednání, byly splněny, neboť jak žalovaný, tak i žalobce byli soudem poučeni o možném postupu podle tohoto ustanovení. Žalovaný podáním ze dne 6. 8. 2004 sdělil soudu, že souhlasí se záměrem soudu projednat věc bez nařízení jednání, a stěžovatel, který toto poučení obdržel dne 26. 8. 2004, se k postupu ve smyslu nevyjádřil, a lze tedy dovodit, že ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým projednáním věci.

Za této situace tak nelze dovodit, že byla narušena zásada rovnosti účastníků, a že soud zatížil jak napadený rozsudek, tak i řízení mu předcházející takovou vadou, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Nelze se rovněž ztotožnit s názorem stěžovatele, který tvrdí, že byl porušen d. Ač není Nejvyšší správní soud k přezkoumávání souladu s d primárně předurčen, přezkoumal i tuto námitku avšak neshledal, že by došlo k jeho porušení. O porušení uvedeného článku by se jednalo toliko tehdy, pokud by stěžovatel požádal o ustanovení advokáta (toto ustanovení y hovoří o právu na právní pomoc v řízení před soudy a jinými orgány veřejné moci), a jeho žádost by mu byla bezdůvodně odmítnuta. Tak tomu však v projednávané věci nebylo.

Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že neshledal pochybení v postupu správního orgánu ani krajského soudu, kasační stížnost považuje na nedůvodnou, a proto ji zamítl ( ).

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Protože stěžovatel neměl ve věci úspěch, žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2005

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu