Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 330/2004 - 45

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci stěžovatele Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, za účasti H. L., v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2004,

č. j. - 14,

t a k t o :

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2004, č. j. - 14, s e z r u š u j e.

II. Žaloba stěžovatele ze dne 27. 11. 2002, která byla Městskému soudu v Praze postoupena Ministerstvem vnitra dne 28. 1. 2003, s e o d m í t á.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení před Městským soudem v Praze.

IV. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 14. 10. 2002, č. j. OAM-255/PR-06-2002, nebyl udělen H. L. (dále též „žadatel

o azyl“) azyl z důvodu nesplnění podmínek stanovených v ust. § 12, § 13 odst. 1

a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a současně bylo vysloveno, že se na žadatele o azyl nevztahuje překážka vycestování dle ust. zákona

o azylu.

K opravnému prostředku (dnes posuzovanému jako žaloba) žadatele o azyl bylo rozhodnutí stěžovatele zrušeno rozsudkem městského soudu, když soud při svém rozhodování aplikoval z úřední povinnosti ust. a b) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přičemž konstatoval, že rozhodnutí stěžovatele je nepřezkoumatelné a nekonkrétní.

Ve včas podané kasační stížnosti namítá stěžovatel stížní důvod uvedený v ust. Uvedl, že rozhodnutí soudu je nesrozumitelné, protože soud shledal důvodnost žaloby v neexistujících žalobních důvodech a zašel tak při zrušení správního rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, což je v rozporu s ust. , neboť žadatel o azyl ve své žalobě nenamítl žádné konkrétní pochybení správního orgánu. Stěžovatel v dalším odkázal na správní rozhodnutí s tím, že se musel zabývat

i předchozím správním řízením žadatele o azyl, neboť tento výslovně prohlásil, že důvody jeho žádosti o azyl jsou shodné s důvody jeho předchozí žádosti. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí městského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Podle ust. Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné ( ), nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné ( ), jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.

Podle ust. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.

Podle ust. žaloba kromě obecných náležitostí podání

(§ 37 odst. 2 a 3) musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.

Podle ust. dospěje-li Nejvyšší správní soud k tomu, že kasační stížnost je důvodná, rozsudkem zruší rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení; jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody pro zastavení řízení, odmítnutí návrhu nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud. Není-li kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud ji rozsudkem zamítne.

S ohledem na dikci ust. citovaného výše přezkoumal Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí nad rámec stížních bodů, které jsou obsaženy v kasační stížnosti stěžovatele. V této souvislosti byl Nejvyšší správní soud povinen zabývat se dodržením procesních podmínek řízení před městským soudem, když došel k závěru, že tyto podmínky dodrženy nebyly. Žadatel o azyl zahájil řízení před městským soudem žalobou tohoto znění: „Podle práva o odvolání přicházím s úctou Vám předložit tuto žádost, abych Vás naléhavě poprosil o pomoc, ohledně mé situace. Tato žádost je Vám formulována na protest proti bezdůvodným, nemoudrým a netolerantním závěrům ze strany ministerstva vnitra. Jsem v ČR od roku 1992 a nikdy jsem nebyl obviněn v záležitosti krádeží, drog

a jiné.Veškerá mé problémy se dají shrnout na jedné stránce ... Ministerstvo vnitra mě chce přesvědčit, že Alžírsko je demokratický stát! To není pravda. Žádám Vaší laskavost

o rozhodnutí v můj prospěch a o znovu shlédnutí mé žádosti.“ Jak je zřejmé z výše uvedeného textu, takováto žaloba nebyla vůbec způsobilá k projednání ve správním soudnictví, neboť v ní absentovala jedna ze základních náležitostí žaloby, kterou je dle ust. žalobní bod, neboť jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (reprezentované zejména rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 113/2004 Sb. NSS), pokud žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, avšak pouze ve lhůtě pro podání žaloby. Vzhledem k okolnosti, že v takovém případě není dána zákonná povinnost soudu vyzývat žalobce k odstranění takovéto vady ve smyslu ustanovení , neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala dispoziční zásadě a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován, měl městský soud poté, co uplynula zákonem stanovená lhůta pro podání žaloby, žalobu žadatele o azyl odmítnout dle ust. pro nedostatek podmínek řízení.

Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že Městský soud v Praze pochybil, jestliže o žalobě proti rozhodnutí stěžovatele specifikovanému výše rozhodl meritorně, tedy jestliže věc přezkoumal a napadené rozhodnutí zrušil. Nejvyšší správní soud proto s ohledem na dikci ust. postupoval tak, že napadené rozhodnutí městského soudu přezkoumal i nad rámec důvodů stanovených v kasační stížnosti, neboť řízení před městským soudem bylo zmatečné, což zakládá jeho nezákonnost, pro kterou Nejvyšší správní soud toto rozhodnutí zrušil.

Vzhledem k výše uvedenému se Nejvyšší správní soud nezabýval stížními body stěžovatele.

S ohledem na dikci ust. , větu prvou za středníkem, rozhodl Nejvyšší správní soud současně o odmítnutí žaloby žadatele o azyl dle ust. , neboť v rozhodné věci nebyly splněny podmínky řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Z tohoto důvodu nemá jak stěžovatel, tak ani žadatel o azyl právo na náhradu nákladů řízení před městským soudem, ani před soudem kasačním.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2005

JUDr. Radan Malík

předseda senátu