Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 28/2005 - 89

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce S., a. s., zastoupeného Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem Cihlářská 19, Brno, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2003, čj. 560/1659/03, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2004, čj. - 42,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2004, čj. - 42, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo změněno rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále též „ČIŽP“) ze dne 9. 3. 2003, čj. 7/OV/3918/03/Šp, tak, že byla žalovanému uložena opatření k nápravě, a to

1) provést hydrogeologickým průzkumem vymezení ohniska znečištění, které bylo zastiženo při rekonstrukci kanalizačního systému, a ověření znečištění podzemních vod v prostoru stáčení železničních cisteren a předložit o tom závěrečnou zprávu,

2) čerpáním podzemní vody v objektu SA-10 maximálně omezit šíření znečištění z prostoru odtěženého ložiska znečištění,

3) zpracovat aktualizaci analýzy rizik, plynoucích ze znečištění podzemních vod v areálu žalobce včetně posouzení účinnosti čerpání vody z objektu SA-10 a návrhu opatření k zamezení odtoku kontaminovaných vod na přilehlé pozemky,

4) ověřit těsnost havarijní jímky úložiště kapalných hnojiv odčerpáváním vody z čerpací jímky u míchacího zařízení.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2004, čj. - 42, byla žaloba proti tomuto rozhodnutí odmítnuta. Soud uvedl, že žalobci byla uložena opatření na základě kontroly plnění předcházejících opatření uložených ČIŽP, jimiž bylo mimo opatření k zamezení další dotace horninového prostředí složkami průmyslových hnojiv uloženo i provedení sanace ohniska znečištění s termínem dosažení sanačních limitů pro obsah dusičnanů, dusitanů, amoniakálního dusíku a síranů v podzemní vodě a ve vyvěrající vodě při cestě mezi areálem žalobce a přilehlými pozemky. ČIŽP přitom podle soudu vycházela ze zprávy ohledně výsledku sanačních a monitorovacích prací v areálu žalobce vypracované dodavatelem sanace E. – e., s. r. o., ze zkoušky těsnosti a nepropustnosti havarijní vany provedené v roce 2001 a z vlastních šetření z roku 2002. Správní orgány tedy podle soudu posuzovaly účinnost uložených technických opatření a ukládaly nová technická opatření k dosažení požadovaných limitů. Podle soudu je zřejmé, že posouzení těchto skutečností je ryze technickou otázkou. Soud proto dospěl k závěru, že se na rozhodnutí vztahuje kompetenční výluka podle , podle něhož jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Proto soud žalobu odmítl jako nepřípustnou podle

Ve včasné a ve lhůtě doplněné kasační stížnosti stěžovatel namítl nesprávné posouzení právní otázky Městským soudem v Praze. Podle stěžovatele došlo v případě napadeného rozhodnutí žalovaného k porušení předpisů o správním řízení i k porušení hmotného práva v oblasti vodoprávní ochrany; nebyly totiž splněny předpoklady stanovené , o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro uložení opatření k nápravě. Napadené rozhodnutí neobsahuje podle stěžovatele v rozporu s spr. ř. odůvodnění; není uvedeno, jaké skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí a jakými úvahami byl správní orgán veden při hodnocení důkazů. Opatření č. 1 a 2 postrádá odůvodnění úplně, opatření č. 3 a 4 je odůvodněno zcela nedostatečně. Žalobce je přesvědčen, že rozhodnutí nelze odůvodnit pouze odkazem na to, že takové opatření je potřebné, resp. je neodůvodnit vůbec. Žalovaný se nezabýval všemi námitkami žalobce v rozhodnutí ČIŽP, jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Dále žalobce poukázal na rozpor s vodního zákona, podle něhož lze uložit opatření k nápravě jen k odstranění závadného stavu a jen tomu, kdo porušil povinnost k ochraně povrchových nebo podzemních vod; v daném případě nebyla splněna ani jedna z těchto podmínek. Nebyl prokázán negativní dopad obsahu nutrietů a síranů v podzemní vodě na jakoukoliv složku životního prostředí. Opatření byla v dané věci zcela nepřiměřená, ukázala se být zcela neefektivní a vedoucí pouze k samoúčelné dekontaminaci nutrietů z horninového prostředí a podzemní vody. Existence závadného stavu nebyla v daném případě vůbec zjištěna a žalobce není tím, kdo povinnost k ochraně povrchových vod porušil. Stěžovatel doložil již v řízení před soudem prvního stupně, že stanovení limitů je zcela nezákonné; žádný právní předpis totiž nestanoví nejvyšší přípustné hodnoty kontaminantů podzemních vod. Žalovaný tedy nutí žalobce činit něco, co zákon neukládá. Opatření jsou ukládána nepodloženě, samoúčelně a za účelem dosažení nemožného plnění. Stěžovatel je tedy přesvědčen o tom, že je dán důvod kasační stížnosti podle , neboť nebyly dány předpoklady pro odmítnutí žaloby podle Rozhodnutí žalovaného bylo dále vydáno v rozporu s hmotným právem, konkrétně s vodního zákona, podle stěžovatele je tedy dán také důvod kasační stížnosti podle Současně stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti podle , neboť došlo k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, pročež měl soud napadené rozhodnutí zrušit. Stěžovatel proto navrhl, aby usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2004, čj. - 42, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že důvod kasační stížnosti podle nemůže být dán, neboť Městský soud v Praze nejprve zkoumal, zda napadené rozhodnutí není vyloučeno ze soudního přezkumu, tzn. zda není dána kompetenční výluka a zjistil, že se jedná o kompetenční výluku podle Proto se již nemohl zabývat zkoumáním namítaných vad správního řízení. Žalovaný se ztotožnil se závěrem soudu, že šlo o posouzení účinnosti uložených technických opatření a jelikož se tato opatření jevila jako nedostatečná k dosažení stanoveného cíle, bylo rozhodováno o dalších technických opatřeních. Žalovaný doplnil, že stěžovatel podal rovněž podnět ministru životního prostředí za účelem přezkoumání rozhodnutí žalovaného mimo odvolací řízení podle spr. ř., avšak vzhledem k tomu, že se spisový materiál v tu dobu již nacházel u Městského soudu v Praze a nyní u Nejvyššího správního soudu, nemohl se ministr tímto návrhem dosud zabývat. Žalovaný navrhl z uvedených důvodů zamítnutí kasační stížnosti.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající , b) a e) ; jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán.

Kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Městský soud v Praze pochybil, když konstatoval, že žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím, jehož vydání záviselo výlučně na posouzení technického stavu věcí, tedy že se na něj vztahuje kompetenční výluka podle , a z tohoto důvodu žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného o uložení opatření k nápravě podle vodního zákona odmítl jako nepřípustnou podle V souzené věci rozhodnutí žalovaného nebylo výlučně výsledkem technického posouzení věcí, ale rozhodnutí žalovaného uložilo žalobci odstranění závadného stavu provedením zejména technických opatření. Žalobce pak v žalobě nenavrhoval soudu posouzení technických otázek ani posouzení technického stavu věci, nýbrž jeho námitky směřovaly do právního hodnocení a vytýkaly napadenému rozhodnutí, že nebyly splněny předpoklady pro uložení opatření k nápravě podle vodního zákona. Stěžovatel rovněž vytýkal napadenému rozhodnutí nedostatky v odůvodnění, neboť podle něj opatření č. 1 a 2 postrádají odůvodnění zcela, a opatření č. 3 a 4 jsou odůvodněna pouze nedostatečně. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalovaného byly žalobcem nastoleny otázky právní i skutkové, jimiž se správní soudy běžně zabývají. Provedení technického opatření bylo uloženo žalovaným žalobci; na soudu bylo pak toliko posouzení otázek právních, nikoliv otázek technického stavu věcí. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že v případě pochybností je zapotřebí jakékoliv výluky ze soudního přezkumu interpretovat restriktivně, tj. ve prospěch soudního přezkumu; jiný přístup by ve svých důsledcích mohl být odepřením spravedlnosti – denegatio iustitiae. Touto otázkou se zabýval i Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. , uvedl k výlukám ze soudního přezkumu vztahujícím se ještě k části páté ve znění účinném do 31. 12. 2002 následující: „Z ustanovení y nutno dovodit, že žádné ustanovení vylučující soudní přezkum správních rozhodnutí, nelze vykládat extenzivně. Namístě je naopak maximální zdrženlivost, tedy v pochybnostech postup ve prospěch zachování práva na přístup k soudu.“ Postup Městského soudu v Praze byl však extenzivním výkladem kompetenční výluky podle , způsobilým zkrátit žalobce na jeho právech.

Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou pro nesprávné posouzení právní otázky soudem, a proto usnesení Městského soudu v Praze podle zrušil. Věc mu současně vrátil k dalšímu řízení, v němž je Městský soud v Praze podle odst. 3 téhož ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle Městský soud v Praze v novém rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu