Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 66/2005 - 42

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobkyně: M. S., zast. JUDr. Jaroslavou Mackovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Kloboukova 2191, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2004, č. j. – 17,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokátky JUDr. Jaroslavy Mackové s e u r č u j e částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 16. 4. 2004, č. j. OAM-1517/VL-10-03-2004 žalovaný rozhodl, že se žádost žalobců o udělení azylu zamítá jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky (dále jen zákon o azylu). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v průběhu správního řízení bylo zjištěno, že důvodem žádosti žalobkyně o azyl byla dle jejího sdělení obava z pronásledování ze strany neznámých mužů a legalizace pobytu v České republice. Takové potíže však nelze podřadit důvodům relevantním pro udělení azylu.

Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou, protože shledal, že ze všech procesních úkonů žalobkyně v řízení o udělení azylu je zřejmé, že neopustila svou vlast proto, že by byla pronásledována pro uplatňování politických práv a svobod ani ze strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání politických názorů. Jí uvedené důvody nelze podřadit pod žádný z důvodů pro udělení azylu, takže je rozhodnutí žalovaného správné. Dle jeho názoru nedošlo ani k pochybením žalovaného pokud jde o náležité zjištění skutkového stavu věci, nutného pro náležité posouzení její žádosti o azyl. Námitkám žalobkyně mířícím na porušení v žalobě vyjmenovaných ustanovení ( a 4, , a s. ř.) rovněž nepřisvědčil.

Včasnou kasační stížnosti žalobkyně (dále též jen „stěžovatelka“) uplatnila důvody uvedené v ustanovení až d) , (dále jen „ “). Namítala, že soud posoudil její věc v rozporu s platným právním řádem, konkrétně se zákonem o azylu. Shledává vážná pochybení v řízení u všech dosavadních orgánů. Navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci soudu k dalšímu řízení. Současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost a setrval na důvodech svého rozhodnutí. Konstatoval, že důvody jsou v kasační stížnosti uvedeny pouze v obecné rovině a konkrétní skutková tvrzení ukazující na nezákonnost rozhodnutí, vady řízení, zmatečnost či nepřezkoumatelnost, scházejí. Odkázal na obsah správního spisu, návrh na přiznání odkladného účinku nepodpořil a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde se o kasační stížnosti rozhoduje přednostně. Navíc je žadatelka chráněna před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu, mj. pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku – takové vízum opravňuje cizince k pobytu na územ po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady, k nimž by podle musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Podle stěžovatelky je napadené rozhodnutí soudu nezákonné proto, že soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil právní otázku, zda jí uváděné skutečnosti odůvodňují udělení azylu podle zákona o azylu. Má za to, že v řízení před správním orgánem i před soudem došlo k vážným, blíže však nespecifikovaným pochybením.

Ze správního spisu bylo zjištěno, že stěžovatelka opustila Ukrajinu v březnu roku 2004 pro strach z násilníků. Její manžel nedostal zaplaceno za práci při opravách střech, takže ji ukončil, ale lidé, pro které zakázku realizoval, mu vyhrožovali s cílem donutit ho k jejímu dokončení. Stěžovatelce vyhrožovali znásilněním. Rodina odešla k manželovým rodičům a později pro nedostatek místa odjeli do České republiky, kde požádala stěžovatelka o azyl, aby si zde legalizovala pobyt. Potíže s vyděrači na policii neoznámila, pouze se informovala, jak podat trestní oznámení. Důvody, proč žádá o udělení azylu, uváděla v zásadě shodně v průběhu celého správního řízení (v žádosti o azyl, vlastnoručně psaném prohlášení k důvodům pro udělení azylu i v pohovoru s pracovníkem žalovaného).

V prvé řadě namítala stěžovatelka, že napadené rozhodnutí soudu je nezákonné, protože byla v předcházejícím řízení soudem nesprávně posouzena právní otázka, tj. naplnění důvodu uvedeného v Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis (ustanovení), nebo je sice aplikován správný právní předpis, ale je nesprávně vyložen.

Dle § 12 zákona o azylu se cizinci azyl udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod [písm. a)], nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště [písm. b)]. Za pronásledování se pak ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 zákona o azylu považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu jeho posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním.

Žádost o udělení azylu se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu [§ 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu].

Nejvyšší správní soud shodně jako krajský soud i správní orgán zjistil, že stěžovatelka v průběhu správního řízení ani řízení před soudem nikdy neuvedla, že by byla na Ukrajině pronásledována za uplatňování politických práv a svobod ani že by měla obavy z pronásledování pro její rasu, náboženství, národnost, příslušnost k určité sociální skupině či pro její politické názory, tj. z důvodů taxativně vyjmenovaných ve výše citovaném ustanovení § 12 zákona o azylu. Naopak konstantně tvrdila, že se obává pouze jednání soukromých osob, před kterým se však ochranu u ukrajinských státních orgánů nepokusila hledat, a chce zde legalizovat svůj pobyt. Proto žalovaný nepochybil, když její žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Potíže se soukromými osobami totiž zásadně nejsou důvodem pro udělení azylu. Mohly by se jím stát pouze tehdy, pokud by orgány domovského státu, u nichž by se žadatelka domáhala poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu před takovým jednáním poskytnout, popřípadě by takové jednání podporovaly či vědomě tolerovaly. O takovou situaci se však v případě stěžovatelky nejedná, neboť ona sama sdělila, že výhrůžky ani neohlásila policii. Tento právní názor zaujal Nejvyšší správní soud již opakovaně ve svých dřívějších rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. – 51. Naplnění tvrzeného důvodu kasační stížnosti uvedeného v tedy nebylo zjištěno.

Stěžovatelka dále obecně namítala, že shledala vážná pochybení v řízení před správním orgánem i soudem, aniž však tuto svou výtku jakkoli upřesnila. Proto také Nejvyšší správní soud, který je uplatněnými důvody kasační stížnosti vázán, posoudil tyto námitky pouze v obecné rovině.

Co se týče řízení před správním orgánem, jeho povinností je respektovat základní pravidla řízení zakotvená v ustanovení , o správním řízení (dále jen „ “, „s. ř.“) v podobě základních zásad správního řízení rozvedených a konkretizovaných v dalších zákonných ustanoveních. Řízení o udělení azylu je specifické tím, že se rozhodující význam pro stanovení rozsahu dokazování i pro posouzení naplnění podmínek pro udělení azylu přikládá tvrzením samotného žadatele o azyl. Je na něm, aby vylíčil všechny skutečnosti, jež pokládá pro posouzení důvodnosti jeho žádosti o azyl za důležité a správní orgán je povinen poskytnout mu k tomu příležitost. Stěžovatelka okolnosti svého odchodu ze země původu jakož i důvody, pro které žádá v České republice o azyl, sdělila v žádosti o azyl, vlastnoručně psaném prohlášení k důvodům, pro něž žádá o udělení azylu, a v pohovoru vedeném s pracovníkem žalovaného za přítomnosti kvalifikovaného tlumočníka. Za této situace je třeba mít za to, že žalovaný této své povinnosti beze zbytku dostál a ani v jeho dalším postupu neshledal Nejvyšší správní soud žádná pochybení. Protože skutečný stav věci zjistil v souladu se zákonem a žádné vady řízení nebyly zjištěny, důvod kasační stížnosti uvedený v neobstojí.

Nejvyšší správní soud rovněž z obecných hledisek přezkoumal i postup soudu a shledal, že posoudil zákonnost rozhodnutí žalovaného v intencích žalobních bodů formulovaných stěžovatelkou v žalobě a své úvahy, jimiž se řádně vypořádal se všemi žalobními námitkami, promítl do odůvodnění svého rozsudku. Žádná pochybení v postupu soudu nebyla shledána, proto není naplněn ani důvod kasační stížnosti uvedený v

Rovněž neobstojí tvrzený důvod kasační stížnosti uvedený v , neboť stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti svědčící tomu, že by řízení před krajským soudem bylo zmatečné a ani Nejvyšší správní soud nezjistil, že by v řízení před krajským soudem chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení v důsledku trestného činu soudce.

Z výše uvedeného je zřejmé, že kasační stížnost stěžovatelky není důvodná, proto ji Nejvyšší správní soud podle zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením ve spojení s Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady v řízení o kasační stížnosti v míře přesahující rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Krajský soud ustanovil stěžovatelce pro toto řízení zástupcem advokátku; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Nejvyšší správní soud proto určil odměnu advokátky takto: 1000 Kč za jeden úkon právní služby – převzetí a příprava zastoupení [ , ] a 1 x paušální náhrada výdajů na poštovné, hovorné a přepravné 75 Kč, tedy celkem 1075 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2005

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu