Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 59/2005 - 67

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně H. N., zastoupené JUDr. Petrem Šádou, advokátem se sídlem Bartolomějská 87, Pardubice, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 4. 2004, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 27. 1. 2005, č. j. – 33,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaná n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalované uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle a násl. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalovaná uvedla, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pardubicích ze dne 1. 4. 2004 není žalobkyně částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 25 % a podle zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %.

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 27. 1. 2005, čj. - 33, zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí žalované. Soud provedl důkaz posudkem zdravotního stavu žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí vypracovaným dne 11. 10. 2004 posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí zřízenou podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Posudek byl s ohledem na bolesti kloubů, které žalobkyně zdůraznila při jednání soudu dne 26. 11. 2004, doplněn doplňujícím posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Z posudku a jeho doplnění vzal soud za prokázané, že procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně činila ke dni vydání napadeného rozhodnutí 25 %, přičemž tomuto zdravotnímu postižení odpovídá zařazení do kapitoly XI, oddílu B, položky 4, písm. b) přílohy č. 2 k (dále jen „ “). Ohodnocení na dolní hranici odůvodnila posudková komise rozsahem postižení základní diagnózou – lehkou stresovou inkontinencí – s tím, že ostatní zdravotní postižení žalobkyně (polydonózní struma, obezita I. stupně, stav po operaci a sklerotizaci varixů dolních končetin, vertebrogenní algický syndrom při degenerativních změnách páteře, počínající degenerativní změny kyčelních a kolenních kloubů, bolesti trojklanného nervu v anamnéze, recidivující perorální dermatitida) jsou dlouhodobě stabilizována. Žalobkyně tedy trpěla ke dni vydání napadeného rozhodnutí poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 25 %, a současně se nejednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který by žalobkyni značně ztěžoval životní podmínky. Soud zdůraznil, že posudková komise vypracovala posudek a jeho doplnění na základě zdravotní dokumentace od ošetřujícího lékaře žalobkyně, lékařských nálezů založených v posudkové dokumentaci příslušné Okresní správy sociálního zabezpečení a na základě dalších lékařských nálezů předložených žalobkyní. Vzhledem k tomu, že takto zjištěný posudek potvrdil doslovně zjištění rozhodující zdravotní příčiny žalobkyně a její zařazení ve smyslu vyhlášky, neměl soud pochybnosti o správnosti skutkového zjištění. Soud věc uzavřel tak, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí ani částečně invalidní, a nejednalo se ani o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který by žalobkyni značně ztěžoval obecné životní podmínky. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včasné a ve lhůtě doplněné kasační stížnosti stěžovatelka namítla nesprávnou aplikaci kapitoly XI, oddílu B, položky 4 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce, ve spojení s § 6 odst. 3 vyhlášky, podle něhož se míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví podle rozhodujícího zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení. Citované ustanovení přílohy č. 2 k vyhlášce pak stanoví, že lehká stresová inkontinence představuje 25 % až 35 % míry poklesu soustavné výdělečné činnosti. Jestliže tedy byla stěžovatelce tato míra stanovena na dolní hranici uvedené v citovaném ustanovení, je zřejmé, že nebylo přihlédnuto k ostatním zdravotním postižením stěžovatelky, mj. k artróze kolen a kyčlí, zmrzlým ramenním kloubům, alergii, zvětšení štítné žlázy a dalším zdravotním postižením. Proto je stěžovatelka přesvědčená o tom, že měla být míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti posouzena nikoliv na spodní, nýbrž na horní hranici stanovené v kapitole XI, oddílu B, položce 4 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce a z toho vyvozeny odpovídající následky. Stěžovatelka navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 27. 1. 2005, čj. - 33, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvod odpovídající ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Důvod podané kasační stížnosti je vymezen v Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je u ní na horní hranici sazby vymezené v kapitole XI, oddílu B, položce 4 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce, tedy ve výši 35 %, a nikoliv ve výši 25 %, k čemuž bylo dospěno v předcházejících řízeních. Podle názoru Nejvyššího správního soudu vycházel krajský soud v dané věci ze znaleckého posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí a z jeho doplnění, kde se posudková komise dostačujícím způsobem vypořádala s charakterem onemocnění žalobkyně spočívajícím v lehké stresové inkontinenci a zohlednila i všechny její další zdravotní potíže, přičemž dospěla k závěru, že ostatní zdravotní postižení jsou dlouhodobě příznivě stabilizována. Krajskému soudu pak nelze vytýkat, že bez příslušných medicínských znalostí nepolemizoval s – i podle názoru Nejvyššího správního soudu – úplným a přesvědčivým závěrem znaleckého posudku uvedené posudkové komise, že bylo spolehlivě prokázáno, že žalobkyně k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované podmínky částečné invalidity ve smyslu zákona o důchodovém pojištění nesplňovala a pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanoven podle kapitoly XI, oddílu B, položky 4 písmeno b) přílohy č. 2 k vyhlášce vzhledem ke příznivé stabilizaci ostatních diagnóz stěžovatelky (viz rozhodnutí soudu prvního stupně) a s přihlédnutím k její původní profesi při dolní hranici rozpětí (25 – 35 %) – na 25 %. V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že se k problematice stabilizace zdravotního stavu již vyjádřil v jiné souvislosti např. v rozsudku ze dne 7. 8. 2003, čj. - 42, kdy uvedl, že „důvodem zániku plné invalidity nemusí být vždy jen zlepšení zdravotního stavu, ale i stabilizace zdravotního stavu, neboť sama stabilizace dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spojená s adaptací člověka na situaci vyvolanou například zdravotním postižením může vést k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu ( , o důchodovém pojištění).“

Nejvyšší správní soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že důvod kasační stížnosti podle není dán a proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ).

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 2 , neboť neúspěšné stěžovatelce náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované v dané věci náhradu nákladů řízení nelze přiznat.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. prosince 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu