Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 209/2005 - 41

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky A. S., zastoupené JUDr. Stanislavem Stunou, advokátem se sídlem v Praze 10, Počernická 3225/2c, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2004, č. j. – 19,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2004, č. j. – 19, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 17. 5. 2004, č. j. OAM-92/CU-09-09-2004, jímž byla její žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že stěžovatelka požádala o udělení azylu, protože jí i dětem v zemi původu po odjezdu manžela vyhrožovali telefonicky lidé, jimž její manžel jako celník zadržel drogy, nenechal se uplatit a drogy odevzdal. Proto odešla s dětmi do K., kde žili do smrti tchýně a pak s dětmi odjela 21. 4. 2004 do České republiky za manželem, který zde žije od dubna 2001. Stěžovatelka výhrůžky neoznámila příslušným státním orgánům. Jiné problémy v zemi původu neměla, nebyla členem žádné politické strany. Neuvedla tedy žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v . Skutečnosti, na základě nichž je žádost zamítnuta podle , jsou v zákoně zařazeny mezi důvody obecně vylučující udělení azylu, tj. včetně udělení azylu z humanitárních důvodů.

Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v , v níž namítala, že hlavním důvodem pronásledování byla skutečnost, že je příslušnice národnostní menšiny v Moldavsku, neboť je národností Ukrajinka. To je hlavní důvod toho, že byla nadále pronásledována a nemohla sehnat zaměstnání. Je přesvědčena o tom, že splňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu ustanovení . Krajský soud dále neoprávněně vyloučil možnost udělení azylu podle . Přitom v jejím případě je dán důvod hodný zvláštního zřetele, neboť xxx 5. 2004 jí v České republice zemřel manžel a ona nemá již nikoho, kdo by ji v zemi původu mohl ochraňovat před pronásledováním, případně hmotně zabezpečit, a to právě z důvodu, že je ukrajinské národnosti. Obává se tedy, že bude v případě návratu do Moldavska vystavena nebezpečí perzekuce. Proto se domáhala zrušení napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.

Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Ministerstvo odkázalo na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení. K jejím námitkám uvedlo, že žádost stěžovatelky o azyl byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , neboť neuvedla žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v citovaného zákona. Ekonomické a sociální potíže v zemi původu nejsou bez dalšího azylově relevantním důvodem. Co se týče námitek týkajících se neudělení azylu podle , odkázalo na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. - 69, z něhož vyplývá nadbytečnost výroku ve vztahu k ustanovení citovaného zákona v případě, kdy ministerstvo neprovádí dokazování o přítomnosti důvodů azylu ve smyslu . Vzhledem k uvedenému proto ministerstvo považuje tvrzení stěžovatelky v její kasační stížnosti za irelevantní. Navrhlo proto zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Ke stěžovatelkou tvrzené skutečnosti, že hlavním důvodem jejího pronásledování je její příslušnost k národnostní menšině a splňuje tedy podmínky k udělení azylu podle , Nejvyšší správní soud nepřihlédl, neboť porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti zjistil, že tato skutečnost byla v kasační stížnosti uvedena nově, tj. poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí ( ).

Pokud jde o důvod týkající se aplikace ustanovení , nepovažuje jej Nejvyšší správní soud za opodstatněný.

vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v , a stanoví také vylučující důvody, při jejichž naplnění nelze žadateli azyl udělit. Tyto důvody jsou taxativně stanoveny v a 16 . Pokud jsou splněny podmínky stanovené v pro zamítnutí žádosti, není zákonný důvod zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle § až 14 . V tomto směru stěžovatelka v žalobě nezpochybnila správnost závěru ministerstva, že důvody opuštění země původu byly ekonomické. Aplikace je možná jen v případě hodném zvláštního zřetele, není-li v řízení o udělení azylu zjištěn důvod pro udělení azylu podle . Protože ministerstvo nerozhodovalo o udělení azylu podle , nebylo možno aplikovat . Proto výhrady stěžovatelky v tomto směru vůči krajskému soudu jsou nedůvodné.

Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle ustanovení zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. , Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. ve spojení s přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. prosince 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu