Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 547/2004 - 74

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a doc. JUDr. Petra Průchy, CSc., v právní věci žalobců: a) T. T, b) A. R., c) nezl. V. S., všichni zastoupeni Mgr. Pavlem Marťánem, advokátem, se sídlem Latrán 193, Český Krumlov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2004, č. j. - 39,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutími Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 10. 12. 2003, č. j. OAM - 5016/VL - 19 - BE07 - 2002 a č. j. OAM - 5015/VL - 19 - BE07 - 2002, nebyl žalobcům a), b) a c) udělen azyl pro nesplnění podmínek ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobce a), b) a c) nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem žádosti o udělení azylu žalobkyně a) jsou ekonomické problémy – chudoba a nezaměstnanost, problémy s manželem její dcery – žalobkyně b), zdravotní problémy a obava z postihu za účast na protestu běloruských podnikatelů. Důvody žádosti o udělení azylu v případě žalobců b) a c) byly shodné s žalobkyní a).

Samostatnými žalobami podanými v zákonné lhůtě se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2003, č. j. OAM - 5016/VL - 19 - BE07 - 2002 a č. j. OAM - 5015/VL - 19 - BE07 - 2002. Žalobci napadli v žalobách výroky rozhodnutí žalovaného v rozsahu výroku o neudělení azylu podle a zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování podle téhož zákona. Žalobci namítli porušení ustanovení a 4, , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů ( ), a dále porušení a zákona o azylu. Uvedli, že se domnívají, že splňují zákonné podmínky pro udělení azylu podle zákona o azylu, resp. minimálně pro vztažení překážky vycestování podle téhož zákona. Pokud jde o skutkové důvody, odkázali na obsah správního spisu žalovaného, zejména na žádosti o udělení azylu a protokoly o pohovoru.

O žalobách rozhodl po spojení věci ke společnému projednání Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 7. 2004, č. j. - 39, tak, že žaloby jako nedůvodné zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobci uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a nebyly tak splněny zákonné podmínky pro jeho přiznání.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem.

Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelé výslovně uplatnili důvody podle , písm. a) a b) , (dále jen „ “). Stěžovatelé v kasační stížnosti uplatňují důvod obsažený v , a tvrdí, že krajský soud nesprávným způsobem posoudil právní otázku, zda na tvrzené a prokázané jednání Běloruské republiky lze aplikovat ust. 12 nebo zákona o azylu. Důvod k podání kasační stížnosti stěžovatelé dále spatřují v , když mají za to, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, a proto soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Uvádí, že mají důvodný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině podnikatelů, jež spočívalo v častých kontrolách běloruských státních orgánů, vysokém daňovém zatížení, předvolání na daňový úřad pro účast na protestních akcích apod. Uvádí, že krajský soud jim správně přiznal příslušnost k této sociální skupině ve smyslu zákona o azylu, nesprávně však posoudil druhý předpoklad pro udělení azylu podle tohoto zákona, tedy důvodný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k této sociální skupině. V této souvislosti se zmiňují o politické situaci v Bělorusku, v jejímž kontextu mělo být popsané pronásledování posuzováno, avšak krajským soudem toto v úvahu bráno nebylo. Ze shora uvedených důvodů stěžovatelé navrhují napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádali o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu platné právní úpravy.

Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí krajského soudu, byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelů učiněné ve správním řízení. K námitce, že stěžovatelům měl být udělen azyl podle § 12 nebo § 14 zákona o azylu, protože jsou příslušníky sociální skupiny podnikatelů a byli státním orgánem Běloruska – daňovým úřadem, postihování za účast na opoziční demonstraci. Žalovaný dále uvádí, že na základě shromážděných informací, jež jsou součástí spisu, správní orgán dospěl k závěru, že v případě stěžovatelů není dán žádný z taxativně vymezených důvodů udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Ekonomické potíže a problémy s daňovým úřadem nelze bez dalšího považovat za pronásledování ve smyslu příslušných ustanovení tohoto zákona. Rovněž nebyl shledán žádný zvláštního zřetele hodný důvod udělení azylu podle § 14 zákona. Tvrzení stěžovatelů, že jim krajským soudem byla přiznána příslušnost k uváděné sociální skupině podnikatelů ve smyslu § 12 písm. a) zákona, je mylné a nemá oporu v kasační stížnosti napadeném rozsudku krajského soudu. Kasační stížnost považuje žalovaný za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelé uplatnili ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelé uplatnili stížnostní důvody podle ustanovení a b) Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ostravě a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovateli uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadatelům azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud správně usoudil a rozhodl, že stěžovatelé nemají nárok na udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu, a že se na ně nevztahuje překážka vycestování podle § 91 citovaného zákona. S námitkami stěžovatelů se Krajský soud v Ostravě náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.

Ostatně stěžovateli uváděné důvody, tedy ekonomické problémy v zemi

původu – Bělorusku, problémy s manželem jedné ze stěžovatelek, zdravotní problémy, obava z postihu za účast na protestu běloruských podnikatelů, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy jejich rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu. V kasační stížnosti tvrzený důvod – obavy z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině, kterými jsou podle názoru stěžovatelů podnikatelé, nelze přijmout. Zákon o azylu pojem sociální skupina nevymezuje, lze však výkladem dospět k závěru, že „sociální skupina“ se skládá z osob podobného společenského původu nebo postavení, obdobných majetkových poměrů, společenských obyčejů apod. U podnikatelů proto nelze o sociální skupině hovořit. Na žadatele se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu Krajský soud nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu

Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovateli neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, proto jim právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. prosince 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu