Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 159/2005 - 43

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: I. I., zastoupen JUDr. Martou Čihákovou, advokátkou, se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2004, č. j. - 19,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátce JUDr. Martě Čihákové, se určuje odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 1075 Kč. Odměna bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. - 19 ze dne 14. 9. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 38/CU - 09 - 09 - 2004 ze dne 10. 5. 2004, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Stěžovatel v doplnění formálně podané kasační stížnosti namítá, že v řízení o udělení azylu nemohl v rámci pohovoru, který s ním byl veden, komunikovat ve své mateřské řeči, nebyl mu řádně zajištěn tlumočník, a tím byla omezena jeho možnost podrobně rozvést důvody, které jej vedly k rozhodnutí odejít ze země původu. Stěžovatel dále namítá, že jsou v jeho případě dány důvody pro udělení politického azylu, přitom poukazuje na výhrůžky, jichž se mu v zemi jeho původu pro jeho angažovanost dostalo. Současná situace v zemi stěžovatelova původu nezajišťuje stěžovateli dostatek bezpečí a stěžovatel požaduje přezkoumání splnění podmínek pro udělení azylu podle . Dále stěžovatel namítá splnění podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle . Žalovaný se jím uváděnými důvody z tohoto pohledu nezabýval. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Stěžovatel rovněž žádá o přiznání odkladného účinku jím podané kasační stížnosti.

Žalovaný nepovažuje kasační stížnost za důvodnou, trvá na důvodné aplikaci , kasační stížnost však považuje za natolik vadnou, že navrhuje její odmítnutí.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel požádal o udělení azylu poté, kdy mu bylo uděleno správní vyhoštění z České republiky, v níž pobýval nelegálně. Stěžovatel neuvedl v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly jeho politické angažovanosti, uváděl, že měl potíže s přítelem dívky, s níž se začal stýkat. Stěžovatel byl napaden, útočníci po něm žádali peníze a vyhrožovali mu. Žalovaný stěžovatelem uváděné důvody posoudil tak, že stěžovatelovu žádost shledal nedůvodnou podle , neboť stěžovatel dle jeho názoru neuvedl žádnou skutečnost, jež by svědčila tomu, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v . Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že toto rozhodnutí stěžovatel napadl žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, ve které požadoval přezkum otázky splnění podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle . Krajský soud žalobu zamítl, přitom se vyslovil k omezenému přezkumu neudělení azylu z humanitárních důvodů při aplikaci a uvedl, že posuzovat tuto otázku v souladu s požadavkem stěžovatele uvedeným v žalobě mu nepřísluší. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost.

Kasační stížnost byla podána včas ( , , dále jen „“), byla podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem vzešel ( ).

Pokud jde o uplatněné kasační důvody, a tedy i přípustnost kasační stížnosti, pak o ní Nejvyšší správní soud uvážil takto: námitka porušení stěžovatelových procesních práv nezajištěním tlumočníka při pohovoru, který byl se stěžovatelem veden, neodpovídá žádné z námitek, kterou stěžovatel uplatnil již v řízení před krajským soudem, a podle je v této části kasační stížnost nepřípustná. Stěžovatel totiž nemůže námitky proti žalovanému uplatnit až v řízení o kasační stížnosti bez toho, že by je řádně uplatnil již v žalobě proti jeho rozhodnutí. Neuplatnil-li je před krajským soudem, nemůže je tedy přípustně uplatnit nyní před Nejvyšším správním soudem.

Pokud jde o námitku splnění podmínek pro udělení politického azylu, tu Nejvyšší správní soud podle obsahu dovodil, že stěžovatel míří na nedůvodnou aplikaci , neboť má za to, že byl v zemi svého původu pronásledován. Ani tato námitka však neodpovídá žádné z těch, která by byla uplatněna již před krajským soudem. Požadoval-li stěžovatel v žalobě přezkum „zejména“ důvodů pro udělení humanitárního azylu podle , neznamená to, že by měl být přezkum rozhodnutí žalovaného uskutečněn automaticky v celém rozsahu, neboť soud je tu vázán rozsahem přezkumu, jak je v žalobě výslovně vymezen ( ). Proto nebylo důvodu, aby se krajský soud zabýval otázkami jinými, než které stěžovatel v žalobě uvedl, správně se však, chtěl-li si předně řádně vymezit míru přezkumu otázky neudělení azylu z humanitárních důvodů, musel zabývat důvodností aplikace Právě důvodnost aplikace tohoto ustanovení byla pro vymezení míry přezkumu otázky humanitárního azylu určující. I Nejvyšší správní soud se tedy touto otázkou při posuzování námitky směřující k tomu, že se žalovaný nezabýval otázkou humanitárního azylu, nyní musí zabývat; v této části je tedy kasační stížnost přípustnou.

Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek přezkoumal v rozsahu kasační stížnosti a z řádně uplatněných kasačních důvodů ( a 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel (v tomto případě stěžovatel) neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v . Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/). Pokud stěžovatel v průběhu správního řízení setrval na konstataci důvodů, pro které o azyl požádal, směřujících k legalizaci pobytu v České republice, a na poukazu na své potíže s přítelem dívky, s níž se stýkal, a na související potíže se soukromými osobami, které stěžovateli vyhrožovaly a požadovaly po něm peníze, pak tato tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohl být v zemi svého původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatel neuvedl, že by hodlal uplatňovat politická práva, že by mu v tom bylo bráněno a že by dokonce byl za jejich uplatňování pronásledován. To tvrdí poprvé až nyní v kasační stížnosti a k těmto skutečnostem nyní nelze přihlédnout ( ). Stěžovatel rovněž nepoukazoval na skutečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit jeho případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. V takovém případě tedy byly důvody k aplikaci . Posoudil-li tuto právní otázku Krajský soud v ústí nad Labem shodně se žalovaným, pak v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává. Dospěl-li přitom krajský soud k závěru, že aplikace byla důvodná, neměl se samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z až 14 . Pokud totiž nebyly s ohledem na stěžovatelova tvrzení učiněná v průběhu správního řízení samostatně posuzovány důvody podle , toliko bylo shledáno, že stěžovatel neuvedl ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohl být vystaven pronásledování, jak má na mysli , což je závěr pro aplikaci dostačující, nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných z , a krajský soud tak ani nečinil. Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodu předvídaného v je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle . Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na zákona samostatně zjišťovány nejsou, a proto krajský soud nepochybil, pokud se jimi vůbec nezabýval.

Nejvyšší správní soud tedy na základě shora uvedeného uzavírá, že kasační stížnost není důvodnou, a proto ji podle zamítl. Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2004, č. j. - 27, ustanovena zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokátka JUDr. Marta Čiháková. Té Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za uskutečnění jednoho úkonu právní služby spočívající v doplnění kasační stížnosti podle , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, společně s jedním režijním paušálem podle téže vyhlášky – celkem tedy 1075 Kč. Z obsahu spisu totiž uskutečnění jiného úkonu právní služby nevyplývá a ustanovená advokátka k výslovné výzvě Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2005 žádné úkony právní služby, jež by uskutečnila, nespecifikovala.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. prosince 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu