Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 29/2005 - 55

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: N. D., zastoupené Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem se sídlem Brno, Joštova 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2004, čj. - 24,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2004, čj. – 24 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. 1. 2004, čj. OAM-3535/VL-07-ZA04-2003. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím nebyl stěžovatelce udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) a zároveň bylo vysloveno, že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení citovaného zákona. Usnesení krajského soudu vycházelo ze skutečnosti, že podání žalobkyně postrádá náležitosti uvedené v ustanoveních a až e) a které žalobkyně ve stanovené lhůtě nedoplnila.

V kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje důvod uvedený v ustanovení , tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu; nesouhlasí se závěry krajského soudu, dle jejího názoru žaloba, tak jak byla podána, žádné vady, které by bránily jejímu řádnému projednání, neměla. Ani výzva krajského soudu k doplnění žaloby neříkala v čem konkrétně je žaloba neúplná a které konkrétní nedostatky brání v jejím projednání. Vzhledem k uvedenému stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a současně žádá, aby byl její kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i usnesení krajského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Kasační stížnost proto považuje za nedůvodnou a navrhuje, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (, 3 ).

K tomu ze soudního spisu vyplynulo, že v žalobě, doručené osobně Krajskému soudu v Brně dne 2. 2. 2004, stěžovatelka jako důvody uvedla skutečnost, že žalovaný nesprávně zhodnotil její situaci, když dostatečně nevzal v úvahu okolnosti, které ji k odjezdu do České republiky a podání žádosti o azyl vedly. Ve své vlasti je nezaměstnaná a vzhledem ke svému věku má pouze mizivou šanci najít si zaměstnání. Podnikání v Mongolsku je prakticky nemožné a proto stěžovatelka zůstala téměř bez prostředků na vlastní obživu. Po svém prvním návratu z České republiky navíc zjistila, že manžel, který je alkoholik, prodal náš společný byt a stěžovatelka tak nemá ani kde bydlet; k tomu se navíc přidružily zdravotní potíže. Podnebí v Mongolsku má velký dopad na její zdravotní stav, neboť byla léčena na tuberkulózu a suché ovzduší, které panuje v Mongolsku, je pro ni nezdravé. Domnívá se, že jsou u ní dány důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu ustanovení § 14 zákona o azylu.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2004, čj. - 6 byla stěžovatelka vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnila a upřesnila své podání ze dne 2. 2. 2004 tak, aby bylo zřejmé, proti komu směřuje, označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatelka napadené výroky rozhodnutí za nezákonné a nicotné a dále jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje provést. Současně soud stěžovatelku poučil, že v případě nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě, řízení o tomto podání usnesením odmítne. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ve stanovené lhůtě své podání nedoplnila, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 8. 2004, čj. - 24, podání stěžovatelky odmítl.

V dané věci je tak předmětem sporu otázka, zda byl návrh natolik vadný, že nebylo možné v řízení pokračovat, tedy zda v žalobě nebyl uveden žádný žalobní bod, pro který by ji bylo možno věcně projednat. Podle ustanovení musí být ze žalobních bodů patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Význam co nejpřesnějšího uvedení žalobních bodů v žalobě vyplývá ze zásady dispoziční, kterou je řízení o žalobách ve správním soudnictví ovládáno a která znamená, že soud se při přezkumu správního rozhodnutí (s výjimkou taxativně stanovených případů) omezuje pouze na posouzení existence důvodů nezákonnosti správního rozhodnutí, které žalobce dovozuje.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v žalobě označila důvod napadení správního rozhodnutí, neboť uvedla, že žalovaný nesprávně zhodnotil její situaci, když dostatečně nevzal v úvahu okolnosti, které stěžovatelku k odjezdu do České republiky a podání žádosti o azyl vedly a že splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu, má Nejvyšší správní soud zato, že taková dikce podání splňuje minimální požadavky na formulaci žalobního bodu, neboť z ní lze usoudit na právní argumentaci i skutková tvrzení, o něž se žalobní bod opírá. Z podání stěžovatelky bylo zřejmé, v jakém rozsahu správní rozhodnutí napadá; rovněž důvody, proč tak činí, bylo možné považovat za žalobní bod ve smyslu ustanovení Taková žaloba se jeví schopnou věcného projednání, je ovšem třeba při vlastním rozhodnutí o žalobě rozsudkem vážit její možnou úspěšnost. Pokud by v takovém případě zvolil soud cestu odstranění vad, jejímž cílem by bylo upřesnění žalobního bodu či žalobního návrhu, nejednalo by se o nepřípustné a opožděné rozšíření původní žaloby ve smyslu ustanovení věty třetí. K ustanovení , Nejvyšší správní soud uvádí, že přestože je zde uvedeno, že jednou z náležitostí, které musí žaloba obsahovat je, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést, z povahy věci je zřejmé, že i když stěžovatelka žádné konkrétní důkazy, kromě odkazu na spis žalovaného, neuvedla, nebrání tato skutečnost věcnému přezkoumání žaloby.

Nejvyšší správní soud tedy shledal naplnění důvodu kasační stížnosti podle ustanovení , neboť v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro odmítnutí podání podle ustanovení ; krajský soud tedy postupoval nezákonně, když žalobu odmítl.

Proto kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V tomto řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku ( ).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle Krajský soud v Brně v novém rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. prosince 2005

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu