Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 114/2005 - 50

č. j. - 50

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: V. K., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 276/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2005, č. j. – 22,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 17. 1. 2005 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2004, č. j. 2004/50930-442, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce Praha – východ, č. j. Pya-203/2004 ze dne 31. 8. 2004, kterým nebyla povolena podle ustanovení , v návaznosti na ustanovení a ustanovení , obnova řízení ve věci nároku na hmotné zabezpečení podle , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a toto rozhodnutí bylo žalovaným potvrzeno. Žalobkyně s tímto rozhodnutím nesouhlasila a navrhovala, aby je Městský soud v Praze zrušil a věc vrátil Úřadu práce Praha – východ k dalšímu řízení.

Usnesením ze dne 27. 5. 2005, č. j. – 22, Městský soud v Praze řízení zastavil podle , (dále jen „ “), poté, co z rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2005, č. j. 2004/45129-44/51 zjistil, že tímto rozhodnutím ministr práce a sociálních věcí k podnětu žalobkyně ze dne 8. 1. 2005 na přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí mimoodvolací řízení, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2004 výše označeného čísla jednacího (stejně jako rozhodnutí Úřadu práce Praha – východ ze dne 31. 8. 2004, č. j. Pya-203/2004), a to podle ( ). Městský soud v Praze dospěl k závěru, že tímto novým rozhodnutím došlo k uspokojení nároku žalobkyně a jsou tudíž splněny podmínky pro zastavení řízení podle , aniž by žalobkyně sama sdělila, že byla tímto úkonem správního orgánu uspokojena. Připomněl, že přípisem ze dne 29. 4. 2005 vyzval žalobkyni, aby se ve smyslu vyjádřila, zda je postupem správního orgánu uspokojena, avšak ta, ačkoliv jí přípis byl doručen uložením na poště, se ve stanovené lhůtě dvou týdnů od doručení přípisu k této výzvě nevyjádřila. Protože z okolností případu je zřejmé, že došlo ke stěžovatelčině uspokojení, soud řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) osobně dne 25. 8. 2005 u Městského soudu v Praze kasační stížnost, v níž se závěrem uvedeného soudu o uspokojení jejího nároku rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí ze dne 22. 3. 2005, č. j. 2004/45129-44/51, nesouhlasila a nesouhlasila tudíž ani s jeho závěrem o splnění podmínek pro zastavení řízení ve smyslu

Usnesením ze dne 29. 8. 2005, č. j. – 38, poučil Městský soud v Praze stěžovatelku, že musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem ( ) a dále ji vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení předložila plnou moc udělenou advokátovi pro řízení o podané kasační stížnosti a aby prostřednictvím tohoto advokáta doplnila neúplnou kasační stížnost o chybějící náležitosti uvedené v ve spojení s ustanovením , a to způsobem podrobně v tomto usnesení popsaným. Současně stěžovatelku poučil, že v případě nevyhovění této výzvě, tj. nepředložení plné moci udělené advokátovi a nedoplnění náležitostí kasační stížnosti, bude kasační stížnost odmítnuta. Výzva byla stěžovatelce doručována na jí uvedenou adresu, avšak vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla v době doručování písemnosti, tj. dne 1. 9. 2005, zastižena, byla jí písemnost téhož dne uložena u pošty a stěžovatelce o tom byla zanechána v místě doručení výzva. Protože si písemnost na poště nevyzvedla do 16. 9. 2005, byla tato vrácena zpět Městskému soudu v Praze. Uvedený soud poté předložil spis k rozhodnutí o kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu s poznámkou, že kasační stížnost není podána včas, stěžovatelka není v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem, přičemž vady kasační stížnosti byly odstraňovány postupem podle

Nejvyšší správní soud se kasační stížností stěžovatelky nemohl zabývat věcně, neboť byla podána opožděně.

Z obsahu spisu vyplývá, že napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2005, č. j. – 22, ve kterém byla stěžovatelka řádně poučena o možnosti podat do dvou týdnů od jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu podepsaného, bylo z důvodu, že jmenovaná nebyla v době doručování písemnosti na jí uvedené adrese (K. M. 114, P., J.) zastižena, uložena téhož dne, tj. 2. 6. 2005 u držitele poštovní licence a adresátce byla o tom zanechána výzva, aby si písemnost na poště vyzvedla v úložní lhůtě – nejpozději do 17. 6. 2005. Druhá výzva k vyzvednutí písemnosti byla stěžovatelce v místě doručení zanechána dne 13. 6. 2005. Stěžovatelka si však usnesení nevyzvedla a písemnost byla vrácena Městskému soudu v Praze, kam byla doručena dne 22. 6. 2005.

Při doručování písemností, v souladu s , v návaznosti na ustanovení a 3 a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), platí, že si má adresát písemnost určenou do vlastních rukou (za takovou písemnost označil Městský soud v Praze i doručované usnesení) vyzvednout a nevyzvedne-li si ji do 10-ti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. V souladu s musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Podle ustanovení , lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty podle ustanovení nejblíže následující pracovní den.

Protože napadené usnesení Městského soudu v Praze bylo na poště uloženo dne 2. 6. 2005, připadl konec výše uvedené desetidenní lhůty na neděli dne 12. 6. 2005. V souladu s citovaným ustanovením , se poslední den lhůty posunul na nejbližší příští pracovní den, jímž je pondělí 13. 6. 2005. Tímto dnem je třeba pokládat napadené usnesení za doručené a od něho odvozovat běh dvoutýdenní lhůty k podání kasační stížnosti. Ta skončila v souladu s ustanovením v pondělí dne 27. 6. 2005. Tento den se svým označením – pondělí – shoduje se dnem, který určil počátek lhůty, tj. pondělím dne 13. 6. 2005. Nejpozději dne 27. 6. 2005 mohla tedy stěžovatelka podat kasační stížnost s účinky zachování lhůty.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout ( ).

Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla podána stěžovatelkou osobně u Městského soudu v Praze až dne 25. 8. 2005, jak vyplývá z otisku razítka podatelny uvedeného soudu na originálu uvedené kasační stížnosti, nezbývá než konstatovat, že lhůta pro její podání byla zmeškána a Nejvyšší správní soud ji jako takovou musel podle ve spojení s odmítnout, aniž by se mohl zabývat její věcnou důvodností. Na této situaci nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že se Městský soud v Praze pokusil ještě jednou o doručení svého usnesení stěžovatelce (písemnost byla podle záznamu ve spisu vypravena dne 27. 6. 2005), avšak ani tento pokus se nezdařil, neboť v den doručování – 28. 6. 2005 – nebyla stěžovatelka v místě doručení zastižena a i tato písemnost byla výše již popsaným způsobem uložena u pošty a po uplynutí úložní lhůty vrácena zpět (jako nedoručená) soudu. Nemůže na tom změnit nic též skutečnost, že stěžovatelka se dne 18. 8. 2005 dostavila do kanceláře uvedeného soudu a byl jí zde předán stejnopis napadeného usnesení ze dne 27. 5. 2005 s doložkou, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 13. 6. 2005. I za této situace platí totiž výše již popsaná fikce doručení, z níž je třeba při posuzování otázky včasnosti kasační stížnosti vycházet.

Protože kasační stížnost byla podána opožděně, není třeba dbát na odstraňování vad kasační stížnosti a bylo by zcela nadbytečné trvat na tom, aby v tomto řízení byla stěžovatelka zastoupena advokátem, neboť jeho případná účast v tomto řízení by na závěru o opožděnosti kasační stížnosti nemohla ničeho změnit.

O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení a tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ta byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. prosince 2005

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu