Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 458/2004 - 37

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobců: a) A. M., b) nezl. O. M., c) nezl. A. M., žalobci ad b) a c) zastoupeni žalobkyní ad a) jako zákonnou zástupkyní, všichni zastoupeni JUDr. Stanislavem Stunou, advokátem se sídlem Praha 10, Počernická 3225/2c, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. – 19 ze dne 14. 9. 2004,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadli žalobci (dále jen „stěžovatelé“) nadepsaný rozsudek Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného č.j. OAM-6617/VL-11-P22-2001 ze dne 19. 9. 2003. Posléze uvedeným rozhodnutím nebyl stěžovatelům udělen azyl podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . Soud dospěl k závěru, že důvodem žádosti o azyl byla v případě stěžovatelů neutěšená ekologická situace v zemi jejich původu v souvislosti s následky havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Soud však uvedl, že azyl není a nikdy nebyl universálním nástrojem pro poskytnutí ochrany před špatnou ekologickou situací v zemi původu, která není schopna zajistit svým občanům život v optimálních podmínkách a poskytnout jim odpovídající zdravotní péči. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ad a) neuvedla ve správním řízení jedinou skutečnost, která by mohla být azylově relevantním důvodem ve smyslu , ztotožnil se soud s výrokem rozhodnutí správního orgánu, kterým nebyl stěžovatelům azyl podle cit. ustanovení udělen. Ve vztahu k tzv. humanitárnímu azylu podle krajský soud uvedl, že na udělení tohoto typu azylu není právní nárok a jeho udělení je věcí správního uvážení. Soud dospěl k závěru, že osobní poměry stěžovatelů byly pro posouzení existence podmínek pro udělení humanitárního azylu žalovaným zjištěny dostatečně a že závěr o neudělení tohoto typu azylu není se shromážděnými podklady v logickém rozporu. Za této situace Krajský soud v Praze v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), žalobu stěžovatelů jako nedůvodnou zamítl.

V kasační stížnosti stěžovatelé namítají existenci důvodu podle , konkrétně nesprávné posouzení právní otázky, zda měl být stěžovatelům udělen humanitární azyl podle . Podle stěžovatelů si lze jen ztěží představit závažnější „případ hodný zvláštního zřetele“ ve smyslu , než je smrt dítěte a ohrožení celé rodiny v důsledku černobylské havárie. Tento fakt byl podle jejich názoru soudem nesprávně posouzen, když se domnívají, že uvedená skutečnost je zcela zřejmým důvodem pro udělení humanitárního azylu; domnívají se rovněž, že pokud nebude tento azyl udělen v takto závažném případě, ztrácí uvedené ustanovení smysl. Stěžovatelé rovněž poukazují na skutečnost, že otec rodiny rovněž požádal o azyl v České republice a pro případ návratu by bylo pro stěžovatelku ad a) obtížné na Ukrajině získat prostředky na obživu obou nezletilých dětí. Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhli Nejvyššímu správnímu soudu, aby zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelé rovněž požádali o to, aby jejich kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka ad a) jako důvod své žádosti o azyl uvedla, že ji na Ukrajině v důsledku vysoké radioaktivity způsobené havárií jaderné elektrárny v Černobylu zemřela roční dcera. Protože se bála o ostatní své děti, přestěhovala se s nimi do jiného města, avšak i tam byly děti nemocné a v bytě, kde bydleli, byla zjištěna radioaktivita. Proto se rozhodli odcestovat ze země. Stěžovatelka ad a) v rámci správního řízení potvrdila, že o azyl žádá z důvodu strachu o zdraví svých dětí v důsledku ekologické situace na Ukrajině. Poukázala na skutečnost, že osm z deseti narozených dětí na Ukrajině má zdravotní problémy. Lékaři jim potvrdili, že jejich dítě zemřelo na rakovinu v důsledku situace v okolí Černobylu. Po příchodu do České republiky se zdravotní stav dětí zlepšil. Stěžovatelka rovněž potvrdila, že nikdy nebyla politicky aktivní a že nebyla trestně stíhána.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Praze z pohledu řádně uplatněných důvodů kasační stížnosti, avšak naplnění těchto důvodů nezjistil.

V dané věci je třeba vyjít ze skutečnosti, že stěžovatelé žádným způsobem v kasační stížnosti nezpochybňují, že důvody, které je vedly k odchodu z vlasti a které byly pohnutkou pro žádost o udělení azylu, nejsou podřaditelné pod důvody pro udělení azylu ve smyslu . Tato otázka tedy není předmětem sporu a Nejvyšší správní soud od ní mohl v dalším přezkumu napadeného rozsudku krajského soudu abstrahovat. Stěžovatelé naopak namítají, že důvody, jež ve správním řízení popsaly, tj. smrt dítěte a zdravotní potíže v důsledku špatné ekologické situace způsobené havárií jaderné elektrárny Černobyl, jsou „případem hodným zvláštního zřetele“, v důsledku čehož jim měl být udělen humanitární azyl ve smyslu .

Podle platí, že humanitární azyl (resp. azyl z humanitárních důvodů) lze udělit v případě hodném zvláštního zřetele, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle .

Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích pravidelně uvádí, že uvedené ustanovení je kombinací neurčitého právního pojmu a správního uvážení, kdy neurčitým právním pojmem je „případ zvláštního zřetele hodný“ a vlastní rozhodnutí správního orgánu vyjádřené slovy „lze udělit humanitární azyl“ přestavuje správní uvážení (srov. např. judikát uveřejněný pod číslem NSS). To znamená, že v případech, kdy je zjištěna situace, kterou lze podřadit pod neurčitý pojem „případu hodného zvláštního zřetele“, má žalovaný diskreční oprávnění v tom smyslu, zda tento azyl udělí či nikoli. Jinými slovy, na udělení humanitárního azylu neexistuje právní nárok ani tehdy, jestliže zjištěný skutkový stav splňuje znaky „případu hodného zvláštního zřetele“. V daném případě Nejvyšší správní soud konstatoval, že k havárii černobylského jaderného reaktoru došlo dne 26. 4. 1986, tedy již před více než devatenácti lety. Tato havárie podle dokumentu z Infobanky ČTK uloženého ve správním spisu zasáhla různým způsobem až 9 milionů lidí na území Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Následky havárie jsou od jejího vzniku průběžně odstraňovány a ukrajinským státem i mezinárodním společenstvím jsou vynakládány nemalé prostředky ke zlepšení situace. V daném případě se tedy nejedná o bezprostřední individuální ohrožení života či zdraví stěžovatelů, kteří by prchali před akutní přírodní či technickou katastrofou, ale o potíže spočívající v dlouhodobě špatné, avšak přece jen postupně pomalu se lepšící ekologické situaci na Ukrajině, které je v různé míře vystavena velká část jejích obyvatel. Tuto situaci již za akutní stav po katastrofě označit nelze. I když Nejvyšší správní soud chápe zármutek a tíživé duševní rozpoložení stěžovatelů z důvodu úmrtí člena rodiny, má přesto s ohledem na výše uvedené v dané věci za to, že situaci stěžovatelů tak, jak byla jimi popsána a dokladována ve správním řízení, nelze za případ hodný zvláštního zřetele považovat. To znamená, že zákonná podmínka pro to, aby správní orgán mohl udělení humanitárního azylu vůbec zvažovat, nebyla v daném případě splněna.

Nejvyšší správní soud, tedy dospěl k závěru, že žalovaný při rozhodování o humanitárním azylu neporušil zákon. Z jeho rozhodnutí je zřejmé, že při zvažování možnosti udělit humanitární azyl vyšel z osobní situace stěžovatelů a rovněž z obecné situace v zemi původu. Správní orgán rozhodl způsobem, který mu umožňuje, a učinil tak v řízení, ohledně něhož nezjistil Nejvyšší správní soud žádné závažné vady. Na tomto zjištění musí soudní přezkum správního rozhodnutí založeného na výkladu neurčitého právního pojmu a správním uvážení z důvodů shora uvedených ustat. Jestliže k obdobným závěrům ohledně mezí soudního přezkumu rozhodnutí o neudělení humanitárního azylu dospěl i krajský soud, nemohl Nejvyšší správní soud shledat naplnění stěžovateli označeného důvodu kasační stížnosti ve smyslu , a proto tuto kasační stížnost dle zamítl.

Vzhledem k dikci , podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 2. listopadu 2005

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu