Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 451/2004 - 51

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: L. D. A., zastoupeného Mgr. Antonínem Zralým, advokátem se sídlem Brno, Ponávka 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. - 19 ze dne 31. 5. 2004,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu Mgr. Antonínovi Zralému s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3837,80 Kč, která mu bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí z účtu Nejvyššího správního soudu. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) nadepsané usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ministra vnitra č. j. OAM-468/AŘ-2002 ze dne 15. 7. 2003, jímž byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-2149/VL-11-P07-2000 ze dne 5. 10. 2001. Posléze uvedeným rozhodnutím nebyl stěžovateli udělen azyl pro nesplnění podmínek uvedených v , , 2 a , o azylu a změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Zároveň žalovaný správní orgán rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování podle tohoto zákona. Soud usnesením žalobu stěžovatele odmítl s odkazem na , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Jak je v usnesení uvedeno, podání stěžovatele nemělo náležitosti žaloby stanovené v až e) Soud v souladu s vyzval stěžovatele k odstranění vad podání a stanovil mu k tomu lhůtu. Stěžovatel však podle soudu doložil do spisu podání, v němž požádal o rychlé projednání věci a dále odkázal ohledně skutkových důvodů na spisový materiál. Vzhledem k tomu, že podání nebylo požadovaným způsobem doplněno a v řízení nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podle cit. ustanovení podání stěžovatele odmítl.

V kasační stížnosti uplatňuje stěžovatel důvody uvedené v a e) , když namítá nesprávné posouzení právní otázky soudem a nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Stěžovatel se předně domnívá, že jeho žaloba obsahovala žalobní body, z nichž bylo patrno, z jakých právních důvodů považoval správní rozhodnutí za nezákonné. Jako důkazy na podporu svých tvrzení uvedl správní rozhodnutí a spisy vztahující se k jeho žádosti o azyl. Ve vztahu ke skutkovým důvodům stěžovatel podle svých slov v řízení před krajským soudem odkázal na svou žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru a ostatní spisový materiál. Z pak stěžovatel dovozuje, že v jeho případě měla být prolomena zásada dispoziční, a soud se měl s odkazem na z vlastní iniciativy zabývat, zda v daném případě existovaly vady správního řízení uvedené v až c) Celkově je tedy stěžovatel toho názoru, že v řízení před krajským soudem nebyly splněny podmínky pro odmítnutí jeho žaloby, a proto navrhuje Nejvyššímu správnímu soudu, aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žaloba proti správnímu rozhodnutí má formulářovou podobu a je z ní zřejmé, kdo opravný prostředek podává, proti jakému rozhodnutí směřuje a v jakém rozsahu ho napadá, kdy bylo rozhodnutí stěžovateli doručeno a ustanovení a , o správním řízení ( ), ve znění pozdějších předpisů (dále též „ “), jejichž porušení ze strany žalovaného je stěžovatelem namítáno. Dále jsou v podání označeny důkazy, kterými jsou napadené správní rozhodnutí a správní spisy vztahující se k žádosti o azyl, a navržen výrok rozhodnutí. V podání však chybí sdělení, z jakých skutkových důvodů považuje stěžovatel napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [ ]. Krajský soud v Brně, svým usnesením č. j. - 9 ze dne 6. 1. 2004 vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil a upřesnil své podání ze dne 18. 9. 2003 tak, aby bylo zřejmé označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatel napadené výroky za nezákonné nebo nicotné, a jaké důkazy k prokázání svých tvrzení stěžovatel navrhuje provést. Stěžovatel byl rovněž poučen, že nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě bude mít za následek odmítnutí řízení o jeho návrhu ve smyslu věta druhá a třetí Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 26. 1. 2003. Podáním doručeným soudu dne 29. 1. 2004 stěžovatel požádal o rychlé projednání jeho věci a pomoc. K tomuto podání opětovně přiložil původní žalobu. V podání, jež bylo krajskému soudu doručeno dne 4. 2. 2004, pak stěžovatel zopakoval právní důvody, pro něž považuje správní rozhodnutí za nezákonné, a pokud jde o skutkové důvody, odkázal na žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru, který s nim byl proveden, a zbytek spisového materiálu vztahujícího se k jeho případu. Žádné jiné podání stěžovatele nebylo soudu doručeno, a to ani po uplynutí stanovené lhůty až do vydání kasační stížností napadeného usnesení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodu uplatněného v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato není důvodná.

V daném případě Krajský soud v Brně postupoval v souladu s právní úpravou správního soudnictví po 1. lednu 2003. Ustanovení upravuje zvláštní náležitosti žaloby, které doplňují obecné náležitosti stanovené v a 3 Pod písmenem d) cit. ustanovení je pak jako jedna z nutných náležitostí žaloby uvedena identifikace tzv. žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Význam co nejpřesnějšího uvedení žalobních bodů v žalobě vyplývá ze zásady dispoziční, kterou je řízení o žalobách ve správním soudnictví ovládáno a která znamená, že soud se při přezkumu správního rozhodnutí (s výjimkou taxativně stanovených případů) omezuje pouze na posouzení existence důvodů nezákonnosti správního rozhodnutí, které žalobce dovozuje. Zásada dispoziční je v řízeních před krajským soudem prolomena výslovně v v tom smyslu, že soud je z vlastní iniciativy povinen vyslovit nicotnost správního rozhodnutí, zjistí-li, že toto rozhodnutí trpí vadami tuto nicotnost způsobujícími. K existenci vad uvedených v a b) přihlíží soud z úřední povinnosti na základě ustálené judikatury. Existence takových vad však nebyla ani Nejvyšším správním soudem zjištěna. Vady řízení podle soud zkoumá pouze tehdy, jestliže odpovídající námitky byly předmětem žalobních bodů ( ).

Ze žalobního bodu ve smyslu pak musí být patrné nejen jakou právní argumentaci žaloba používá, nýbrž také o jaká skutková tvrzení se opírá. To platí zejména tehdy, je-li žaloba co do důvodů opřena o porušení těch procesních ustanovení ve správním řízení, která ukládají správnímu orgánu povinnost spolehlivě zjistit skutečný stav věci. Právě porušení těchto ustanovení (in concreto , a ) stěžovatel v opravném prostředku mimojiné namítal. Za situace, kdy toto své tvrzení nedoplnil příslušnými skutkovými důvody, kterými by svůj závěr doložil, neměla žaloba všechny zákonem stanovené náležitosti, neboť v ní nebyly řádně definovány žalobní body. Pokud není v žalobě či v opravném prostředku uveden řádným způsobem žádný žalobní bod, není v souladu s dispoziční zásadou možné takové podání ve správním soudnictví projednat a meritorně o něm rozhodnout, neboť soud není povinen, ani oprávněn za žalobce chybějící skutkové důvody dovozovat. Nelze rovněž souhlasit s námitkou stěžovatele obsaženou v kasační stížnosti, že skutkové důvody jím byly identifikovány odkazem na správní spis, kde jsou obsaženy. Stěžovatel se tímto odkazem na správní spis obsaženým v žalobě domáhal právě toho, co soud činit nemůže; aby samostatně dovozoval či konkretizoval žalobní body. Obecný odkaz na skutečnosti uvedené v předcházejícím správním řízení uplatněný v žalobě nelze považovat za řádně formulovaný žalobní bod a soud se takovým podáním nemůže vůbec zabývat pro jeho neurčitost. Lze proto uzavřít, že Krajský soud v Brně postupoval správně, jestliže shledal vady podání stěžovatele, vyzval jej v souladu s usnesením k jejich odstranění ve stanovené lhůtě a poučil jej o následcích nevyhovění výzvě. Přestože bylo uvedené usnesení stěžovateli řádně doručeno, ten žalobu o konkretizaci žalobních bodů ve stanovené lhůtě ani později nedoplnil, resp. ani jeho dodatečná podání doručená soudu 29. 1. 2004 a 4. 2. 2004 řádné uvedení skutkových důvodů neobsahovala. V takovém případě neměl Krajský soud v Brně jinou možnost, než postupovat podle věta druhá a usnesením řízení o takové žalobě odmítnout.

Nejvyšší správní soud nezjistil naplnění jediného fakticky uplatněného důvodu kasační stížnosti podle , a proto kasační stížnost proti napadenému usnesení podle zamítl.

S přihlédnutím k , podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ). Hotové výdaje a odměnu za zastupování soudem ustanovenému zástupci stěžovatele platí stát ( ve spojení s ). Ustanovenému zástupci náleží v souladu s , d) a f) ve spojení s , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za tři úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání soudu a prostudování spisu, ve výši 3 x 1000 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 75 Kč za tři úkony právní služby podle cit. vyhlášky, celkem tedy 3225 Kč. Protože je ustanovený advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně z přidané hodnoty vypočtená dle a činí 612,80 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 3837,80 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky ( ).

V Brně dne 2. listopadu 2005

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu