Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 30/2005 - 46

č. j. - 46

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce Ing. F. B., proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Brně, se sídlem Brno, Moravské nám. 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2005, č. j. O-99/391/2005, o námitce podjatosti vznesené vůči soudcům Krajského soudu v Brně Mgr. Bc. Radovanu Havelcovi, JUDr. Janě Jedličkové a JUDr. Janu Šancovi,

t a k t o :

Soudci Krajského soudu v Brně Mgr. Bc. Radovan Havelec, JUDr. Jana Jedličková a JUDr. Jan Šanca n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování o žalobě proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 27. 6. 2005, č. j. O-99/391/2005, vedené pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou dne 24. 8. 2005 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo ze dne 20. 4. 2005, č. j. OR-91/2005. Tímto rozhodnutím nebylo vyhověno nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy zápisů právních vztahů k nemovitostem z původního přídělu podle dekretu prezidenta republiky číslo 28/1945 Sb. poř. č. 62 - usedlost čp. 164 v katastrálním operátu v k.ú. Štítary na Moravě.

Návrhem podaným v zákonné lhůtě uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči ve výroku uvedeným soudcům Krajského soudu v Brně. Důvod podjatosti pak spatřuje v tom, že tito soudci rozhodovali o opravném prostředku A. B. (matky žalobce) proti rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo, pozemkového úřadu ze dne 27. 7. 1995, č. j. PÚ 8775/92 - Šm. Uvedení soudci při rozhodování věci však nepřihlédli „k prokázaným skutečnostem“ a rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo bylo rozsudkem ze dne 31. 10. 1997, č. j. - 18, potvrzeno.

Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti všichni jmenovaní soudci uvedli, že žalobce neznají a k věci ani účastníkům nemají žádný vztah.

Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z , (dále též „“), podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Jde-li o důvody uvedené v první větě , tak je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody zjevně dány nejsou a žalobce je ani nenamítal.

Žalobce možnou podjatost spatřuje v tom, že se shora uvedení soudci podíleli na rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. č. j. , v níž A. B. brojila proti rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo, pozemkového úřadu ze dne 27. 7. 1995, č. j. PÚ 8775/92 - Šm. Touto námitkou tak žalobce zřejmě směřuje do věty druhé předmětného ustanovení (tj. vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení). Smysl a účel tohoto ustanovení spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce. Totožnost věci pak bude dána totožností účastníků a předmětu řízení (předmětem řízení zde je přezkoumání určitého správního rozhodnutí).

Z uvedeného tak plyne, že žalobcova námitka nemůže být důvodná, neboť se v dané věci nejedná o totožnost předmětu ani účastníků (žalobce i žalovaný jsou v obou věcech různí a rovněž rozhodnutí podrobená soudnímu přezkumu jsou zcela odlišná). Navíc není ani naplněna podmínka instanční nadřízenosti, neboť obě řízení byla, resp. jsou, vedena u téhož soudu. K této problematice se již vyjadřoval i Nejvyšší správní soud, který ve svém rozhodnutí ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, uveřejněno pod číslem NSS, uvedl, že podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu , který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.

Ze všech těchto důvodů pak Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2003 (opraveno správně na 3. listopadu 2005 JUDr. Doškovou dne 5.1.2006)

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu