Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 151/2005 - 44

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky O. Ch., zastoupené Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Jíkalce 13, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2004, č. j. – 24,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2004, č. j. – 24, byla odmítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 29. 1. 2004, č. j. OAM-4183/VL-18-K04-2003, jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu stěžovatelce podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a současně bylo rozhodnuto, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že podaná žaloba neměla základní náležitosti, když postrádala označení výroků rozhodnutí, které stěžovatelka napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatelka napadené výroky rozhodnutí za nezákonné, a návrh výroku rozsudku. Nejsou tedy splněny tyto podmínky řízení, tento nedostatek je neodstranitelný, a proto nelze v řízení pokračovat.

Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v , neboť má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s , když vydání tohoto rozhodnutí měla předcházet výzva předsedy senátu k odstranění vad s poskytnutím lhůty. Stěžovatelka v průběhu řízení o své žalobě neobdržela od krajského soudu v předmětné věci žádnou výzvu k odstranění vad své žaloby a nebyla ani poučena o možnosti odmítnout její žalobu pro neodstranění vad. Tím, že se krajský soud nepokusil stěžovatelce doručit výzvu k odstranění vad žaloby, bylo porušeno její právo domáhat se svých práv u soudu. Je třeba brát na zřetel také tu skutečnost, že stěžovatelka je cizinkou, která nezná právní řád České republiky, a tím spíš by se jí ze strany soudu mělo dostat pomoci, a to i pokud jde o poučení o náležitostech příslušné žaloby. Proto se stěžovatelka domáhala zrušení napadeného usnesení a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Ze soudního spisu vyplývá, že dne 24. 2. 2004 byla krajskému soudu doručena žaloba proti rozhodnutí ministerstva ze dne 29. 1. 2004, č. j. OAM-4183/VL-18-K04-2003. V žalobě stěžovatelka uvedla, že bydlela v blízkosti Černobylu, měla závažné zdravotní problémy a navíc se bála počít dítě. Také se obávala svého otčíma a jeho přátel, kteří ji fyzicky napadali. Bála se o svůj život a na Ukrajinu se chtěla vrátit až v pozdějších letech. Na státní úřady se neobrátila, neboť se obávala pomsty z jejich strany, neboť tyto jsou zkorumpované a její otčím pracoval u policie. O možnosti požádat o udělení azylu vůbec nevěděla, bydlela u kamarádky, která jí poskytovala léky. Na Ukrajině léčení stojí moc peněz a je pro stěžovatelku téměř nedostupné. Proto později požádala o azyl, aby se mohla doléčit. Nevěří své vládě, že jí bude zajištěna ochrana, mocenské orgány jsou zkorumpované a všeho schopné. Závěrem stěžovatelka uvedla, že žádá o udělení azylu z humanitárních důvodů, neboť z uvedených důvodů trpí závažnými psychickými poruchami. Hlavním motivem její žádosti je skutečnost, že se nemůže vrátit na Ukrajinu, kde jí hrozí ponižující zacházení a má obavu o zdraví a život. Prosí o přezkoumání všech okolností svého případu.

Podle věta první musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Podle musí žaloba obsahovat kromě obecných náležitostí podání a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, c) označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést, f) návrh výroku rozsudku.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že přezkumné řízení ve správním soudnictví je ovládáno přísnou dispoziční zásadou. Žaloba musí kromě obecných náležitostí obsahovat další náležitosti taxativně uvedené v V předmětné věci však žaloba neobsahovala označení výroků rozhodnutí, které stěžovatelka napadá, žalobní body a návrh výroku rozsudku. Stěžovatelka v ní pouze v obecné rovině konstatovala důvody své žádosti o udělení azylu, aniž by uvedla, v čem spatřuje nezákonnost správního rozhodnutí, resp. aniž by vůbec namítala jeho nezákonnost. V případě, že žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, může být tento nedostatek odstraněn pouze ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá z ustanovení věta druhá Krajský soud po uplynutí lhůty stanovené v citovaném ustanovení není povinen vyzývat žalobce k odstranění vad podání ve smyslu ustanovení , neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, která pro toto řízení platí. Ostatně v tomto smyslu již Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval (viz rozsudky ze dne 23. 10. 2003, č. j. - 40 a ze dne 27. 2. 2004, č.j. - 48).

Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že se krajský soud napadeným usnesením nedopustil nezákonnosti ve smyslu ustanovení , když žalobu stěžovatelky podle ustanovení odmítl, aniž ji předtím vyzval k odstranění nedostatku podmínky řízení, neboť po marném uplynutí lhůty k podání žaloby, v daném případě 18. 4. 2004, se absentující žalobní body stávají neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení a tato vada brání meritornímu přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle ustanovení zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. , Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. ve spojení s přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu