Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 74/2004 - 36

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: M. V., zastoupen JUDr. Stanislavem Krejčím, advokátem, se sídlem Koliště 39, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2004, č. j. - 9,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému advokátu JUDr. Stanislavu Krejčímu, se sídlem Koliště 39, Brno, se určuje odměna za zastupování v částce 650 Kč; odměna bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností usnesení krajského soudu, blíže označené v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byla odmítnuta pro opožděnost žaloba, kterou stěžovatel podal proti rozhodnutí žalované ve věci ukončení dočasné pracovní neschopnosti a dobrovolné dávky nemocenského pojištění (nemocenské po uplynutí podpůrčí doby). Krajský soud vyšel ze zjištění, že rozhodnutí, které stěžovatel napadl, bylo doručeno v červenci roku 2003, žalobu bylo nutno podat do dvou měsíců od oznámení rozhodnutí doručením písemného vyhotovení ( , , dále jen „ “), přičemž žaloba byla krajskému soudu doručena 13. 4. 2004, tedy opožděně.

Uvedené usnesení napadá stěžovatel kasační stížností, posléze doplněnou na žádost ustanoveným advokátem, a to z důvodů podle , b) a e) (v podání ustanoveného zástupce jsou pak formálně uváděny důvody uvedené v a d/ s. ř. s). Důvodem kasační stížnosti je jednak stěžovatelovo přesvědčení, že správní rozhodnutí žalované neobsahovala řádné poučení (v jednom případě, že proti rozhodnutí nelze podat opravný prostředek, v druhém, že proti rozhodnutí o odvolání se nelze dále odvolat) a krajský soud pochybil, když neaplikoval ustanovení , jež podle názoru stěžovatele na věc dopadalo. Dále v kasační stížnosti uvádí důvody, pro které považuje rozhodnutí žalované za nezákonná; právní úpravu dobrovolného poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby označuje za odporující a 3 d, pokud obsahuje prvek správní úvahy v podobě výrazu „v krátké době“ ( , o nemocenském pojištění zaměstnanců), a dále pokládá skutkový stav ohledně svého zdravotního stavu za neúplně zjištěný, tvrdí, že je dlouhodobě nepříznivý, není schopen vykonávat trvale žádné práce. Dále stěžovatel poukázal na délku řízení ve věci nemocenského a navrhl zrušení napadeného usnesení krajského soudu i rozhodnutí žalované ve věci ukončení dočasné pracovní neschopnosti a zamítnutí žádosti o poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. Stěžovatel poté adresoval Nejvyššímu správnímu soudu dvě podání, a to ze dne 29. 4. 2005 a 28. 6. 2005, v nichž soudu sděluje výsledky vyšetření krve a v podání ze dne 31. 10. 2005 oznamuje ukončení léčby s tím, že dnem 18. 10. 2005 vznikl jeho pracovní poměr u blíže specifikované společnosti.

Žalovaná vyjádření ke kasační stížnosti nepodala.

Nejvyšší správní soud projednal kasační stížnost vázán rozsahem a důvody v ní uplatněnými ( , 3 ); uplatněné důvody posuzuje podle jejich obsahu, nikoli podle jejich označení stěžovatelem. Je-li napadáno usnesení krajského soudu, kterým byla žaloba odmítnuta pro opožděnost, jediným způsobilým důvodem kasační stížnosti může být důvod uvedený v , tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu, přičemž nezákonnost může být založena na nesprávném posouzení právní otázky, kterou v tomto případě je, zda byl dán právní důvod pro odmítnutí žaloby, anebo pro procesní pochybení. Stěžovatel nemůže účinně namítat jiné důvody obsažené v , neboť krajský soud odmítnuv žalobu neposuzoval meritum věci, a to ani po skutkové, ani po právní stránce. Směřuje-li tedy kasační stížnost do posouzení věci, které krajský soud neučinil, nemůže být v tomto ohledu úspěšná (Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti jako opravnému prostředku směřujícímu vůči pravomocnému rozhodnutí krajského soudu může přezkoumat právní a skutkové závěry krajského soudu, nikoliv je nahrazovat vlastní přezkumnou činností) a těmito námitkami se Nejvyšší správní soud zabývat nemůže.

Jedinou přípustnou námitkou tak je stěžovatelovo přesvědčení, že žalobu podal opožděně v důsledku nesprávného poučení správním orgánem, tedy žalovanou, o dalších možnostech využití právních prostředků ochrany tvrzeného práva. Přitom měl podle stěžovatele krajský soud aplikovat V tomto ohledu se však stěžovatel mýlí: ustanovení se vztahuje na případy, kdy účastník správního řízení podá návrh u soudu, neboť se řídil nesprávným poučením správního orgánu, že proti jeho rozhodnutí není v řízení správním přípustný opravný prostředek (tedy odvolání či rozklad), ačkoliv přípustný je; soud pak takový návrh odmítne a věc postoupí správnímu orgánu, který je příslušný k vyřízení opravného prostředku – byl-li takový návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek v řízení správním byl podán včas. Dále stěžovatel poukazuje na skutečnost, že krajský soud ve svém usnesení řádně a úplně stěžovatele poučil o možnosti podat kasační stížnost, zatímco žalovaná jej o dalších možnostech právní ochrany nepoučila, k čemuž měl krajský soud při svém rozhodování přihlédnout. Povinnosti žalované jako správního orgánu rozhodujícího ve druhém stupni správního řízení jsou dány , , ve vztahu k cit. zákona (podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, platí pro řízení ve věcech nemocenského pojištění obecné předpisy o správním řízení, nestanoví-li tento zákon jinak; řízení o ukončení dočasné pracovní neschopnosti je řízením v jiných než dávkových věcech nemocenského pojištění podle a násl. cit. , řízení o dobrovolných dávkách je řízením ve věcech dávkových nemocenského pojištění podle a násl. cit. ). Podle jsou správní orgány povinny účastníkům řízení poskytovat pomoc a poučení, aby pro neznalost právních předpisů v řízení neutrpěli újmu, podle poučení o odvolání (rozkladu) obsahuje údaj, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat (podat rozklad), v jaké lhůtě a kde lze odvolání podat. Právní otázkou, kterou nutno v důsledku kasační námitky posoudit, je, zda krajský soud měl snad z této právní úpravy dovodit, že stěžovatel měl být poučen o možnosti (či nemožnosti) podat žalobu ke správnímu soudu, a pokud se tak nestalo, zda absence takového poučení má důsledky pro včasnost podání žaloby. Nejvyšší správní soud k takovéto otázce zaujímá ten názor, že poučovací povinnost žalované, která vedla odvolací řízení podle , zahrnovala pouze poučení účastníka o tzv. řádných opravných prostředcích a netýká se dalších procesních prostředků, jimiž lze rozhodnutí případně měnit či rušit; k tomu srov. rovněž judikaturu Nejvyššího správního soudu publikovanou pod č. NSS, sp. zn. . Procesní řády v právním systému České republiky tvoří od sebe oddělené procesní soustavy, jak konstatoval již Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. . Správní řízení je tedy odděleno od přezkumného řízení soudního, soud přezkoumává pravomocné rozhodnutí správního orgánu. Pokud by procesní soustavy moci výkonné a soudní měly být propojeny, musí se tak stát v důsledku výslovného zákonného ustanovení procesního předpisu – to vyžaduje požadavek určitosti a předvídatelnosti procesních pravidel; v některých situacích se tak

děje – srov. již cit. ustanovení , případně poslední věta Žádné ustanovení procesního předpisu však neukládá žalované, aby poučila stěžovatele o dalších možnostech právní ochrany jeho tvrzeného práva; je to nereálné již proto, že takových možností je řada a jejich podmínky jsou rozsahem značné. Již v minulosti Vrchní soud v Praze (sp. zn. ) upozornil, že pouhý výčet názvů možných prostředků ochrany práva bez podrobného uvedení podmínek, za nichž jsou připuštěny, by vedl často k jejich bezúspěšnému uplatnění. Využití právních prostředků po právní moci rozhodnutí je tedy ponecháno na vůli účastníka řízení, neboť obecná znalost jejich výčtu je přepokládána a konkrétní možnost jejich podání je v každém jednotlivém případě odlišná. Bylo-li tedy již v minulosti i v současnosti ve správním soudnictví judikováno, že správní orgán stíhá poučovací povinnost toliko ve vztahu k řádným opravným prostředkům v řízení správním, tím spíše musí platit tento závěr ve vztahu k možnostem právní ochrany cestou návrhu na přezkum rozhodnutí u soudu. Věc je totiž složitější o to, že ve správním soudnictví existuje řada výluk, v jejichž důsledku je žaloba proti správnímu rozhodnutí nepřípustná a jako taková je bez dalšího soudem odmítnuta ( ); to je ostatně i případ rozhodnutí žalované, která jsou z přezkumu soudem od 1. 1. 2003 vyloučena podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění Rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti soud přezkoumá jen při rozhodování o žalobě proti rozhodnutí o odnětí dávky nemocenského pojištění a pokud jde o fakultativní dávku nemocenského pojištění, nejedná se o nárokové plnění, takže zde již pojmově nemůže přicházet v úvahu zásah do subjektivních veřejných práv vyžadující z hlediska ústavních principů soudní přezkum. Ačkoliv se krajský soud nezabýval přípustností žaloby, a odmítl ji pro opožděnost, neshledává Nejvyšší správní soud důvod ke zrušení jeho rozhodnutí z moci úřední ( ), neboť výrok napadeného usnesení by byl i za této právní situace totožný. Krajský soud tedy nepochybil, pokud žalobu odmítl.

Poněvadž kasační stížnost byla shledána nedůvodnou, Nejvyšší správní soud ji zamítl ( ).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , 2 ve spojení s s. ř. s; stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nenáleží, žalovaná takové právo nemá, ač byla procesně úspěšná, podle výslovného ustanovení Ustanovenému advokátu byla určena odměna ( , advokátní tarif), za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a podání soudu ve věci samé) spolu se dvěma paušály po 75 Kč; tarifní hodnota ve věcech nemocenského pojištění činí 500 Kč ( ), celková částka odměny tak činí 650 Kč a bude v příslušné lhůtě vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ( , a d/, cit. vyhlášky).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu