Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 25/2005 - 55

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci stěžovatele: T. T. D., zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2004, č. j. - 19,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 21. 10. 2003, č. j. OAM - 1129/VL - 10 - P17 - 2003, nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem žádosti o udělení azylu je snaha legalizovat pobyt na území České republiky po té, kdy žalobce přijel ze země původu - Vietnamu za svým bratrem, který v ČR podniká.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadl rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku. Žalobce namítl porušení ustanovení , , , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů ( ), a dále porušení a zákona o azylu. Žalobce uvedl, že podle jeho názoru pronásledováním ve smyslu zákona o azylu se rozumí i výkon vojenské služby, protože jde o opatření působící psychický nátlak, v jeho vlasti jsou podmínky výkonu vojenské služby horší než v demokratických státech. Uvedl, že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle zákona o azylu, resp. podmínky pro vztažení překážky vycestování podle citovaného zákona. Pokud jde o skutkové důvody, odkázal na obsah správního spisu žalovaného.

O žalobě rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 8. 2004, č. j. - 19, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány žádné překážky vycestování do země původu.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 1. 10. 2004 kasační stížnost, kterou k výzvě krajského soudu ze dne 1. 11. 2004, č. j. - 31, ve stanovené lhůtě doplnil podáním ze dne 16. 12. 2004.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne 23. 9. 2004, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 1. 10. 2004 a doručena Krajskému soudu v Praze 4. 10. 2004. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.

Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel výslovně uplatnil důvody podle a d) , (dále jen „ “). Stěžovatel uvádí, že žalovaný správní orgán při zjišťování skutkového stavu věci porušil ustanovení , 4, , a , o správním řízení. Dále stěžovatel uvádí, že se cítí být rozhodnutím správního orgánu zkrácen na svých právech v důsledku porušení ustanovení a zákona o azylu, a pro tyto vytýkané vady měl soud, který ve věci rozhodoval, toto rozhodnutí zrušit. Stěžovatel stejně jako v řízení o udělení azylu uvádí důvody, které ho vedly k odchodu z vlasti a podání žádosti o azyl v České republice, a zmiňuje se o režimu, který panuje ve Vietnamu a kterým jsou podle jeho mínění potlačována základní lidská práva a svobody. Z těchto důvodů má obavy z pronásledování ze strany státních orgánů po návratu do země původu. Pronásledování mu rovněž hrozí i vzhledem k tomu, že se ve Vietnamu vyhýbá vojenské službě, neboť s tímto výkonem služby vnitřně nesouhlasí a morálně ho odmítá, což vietnamské úřady podle jeho mínění nejen nerespektují, ale dokonce takové postoje tvrdě postihují. Dále stěžovatel namítá, že správní orgán ani krajský soud při svém rozhodování nepřihlédly k informacím o situaci ve Vietnamu, konkrétně pak ke zprávě Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu za rok 2003, ze které mj. vyplývá, že výsledky vládního snažení o dodržování lidských práv zůstávají špatné a vláda pokračuje v jejich vážném porušování. I z těchto důvodů má stěžovatel obavy z pronásledování v rodné zemi. Stěžovatel má za to, že jeho osobní situace v zemi původu je důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu ustanovení zákona o azylu, a proto vytýká krajskému soudu, že při svém rozhodování dostatečným způsobem nezkoumal rozhodnutí správního orgánu o neudělení azylu podle citovaného zákona. Stěžovatel má za to, že důvody, které ho vedly k odchodu z vlasti a k podání žádosti o azyl v České republice jsou dostatečné pro udělení azylu podle ustanovení a zákona o azylu.

Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněná ve správním řízení. Správní orgán dále uvádí, že legalizaci pobytu nelze prosadit skrze právo azylové, k tomu měl stěžovatel využít možností daných cizincům , o pobytu cizinců, jak již bylo uvedeno v odůvodnění rozhodnutí o neudělení azylu. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Rovněž nepodporuje návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody podle ustanovení a d) Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Praze právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Praze správně usoudil a rozhodl, že stěžovatel nemá nárok na udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a podle § 14 zákona o azylu a že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle § 91 citovaného zákona. S námitkami stěžovatele se Krajský soud v Praze náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.

Námitku stěžovatele, že pronásledováním ve smyslu zákona o azylu se podle jeho názoru rozumí i výkon vojenské služby, protože jde o opatření způsobující psychický nátlak a že v zemi původu - Vietnamu jsou podmínky výkonu této vojenské služby horší, než v demokratických státech, nelze přijmout, neboť se jedná o zákonem stanovenou povinnost jednotlivce vůči státu, nikoliv o perzekuci ze strany státní moci. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu. Na žadatele se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.

Námitka, že při rozhodování nebylo žalovaným a krajským soudem přihlédnuto k informacím o situaci ve Vietnamu, konkrétně pak ke zprávě Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu za rok 2003, je irelevantní, neboť bylo vycházeno z informací o situaci ve Vietnamu, které byly správním orgánem shromážděny v průběhu vedeného správního řízení - jedná se o materiál Ministerstva vnitra, Velká Británie - Vietnam - hodnocení země, říjen 2002, Informace Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 29. 12. 2000 a ze dne 13. 6. 2003 týkající se Vietnamu a další aktuální informace o zemi původu žalobce z databáze České tiskové kanceláře, na něž bylo řádně odkázáno v odůvodnění rozhodnutí, a na které i žalobce odkazuje ve své žalobě.

Námitkou stěžovatele, že jeho osobní situace v zemi původu je důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu, se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť tato skutečnost nebyla stěžovatelem v žalobě namítána.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Praze nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky stěžovatele o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu

Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Praze postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu