Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 537/2004 - 76

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobce: V. M., zast. JUDr. Evou Poláčkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Starobrněnská 13, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 31. 5. 2004, č. j. - 38,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokátky, JUDr. Evy Poláčkové, s e u r č u j e částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 7. 10. 2002, č. j. OAM-4345/VL-16-06-2002. Tímto rozhodnutím byla žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně bylo vysloveno, že stěžovateli se neuděluje azyl podle , 2, a podle zákona o azylu, resp., že na stěžovatele se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení tohoto zákona.

Stěžovatel současně s kasační stížností požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného správního orgánu podal stěžovatel podání nazvané „rozklad“, ve kterém toliko uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím žalovaného správního orgánu a žádá o přezkoumání. Odkázal na spisové doklady. Toto podání bylo předloženo Vrchnímu soudu v Praze, jako orgánu příslušnému o něm rozhodnout jako o „žalobě“; po nabytí účinnosti , (dále jen „ “), byla věc postoupena k dokončení Krajskému soudu v Brně.

Následným usnesením Krajského soudu v Brně byla žaloba odmítnuta. Krajský soud v odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že označené podání nemá základní náležitosti podání dle a 3 a ani náležitosti vymezené v ustanovení až f) označeného zákona, a ve věci tudíž nebylo možné meritorně jednat; nebyly splněny podmínky řízení, přičemž vady podání byly neodstranitelné, neb je nebylo možno v zákonem stanovené lhůtě odstranit ( ).

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel obecně formulovanou kasační stížnost, opírající se o důvody vymezené v až d) , ve které mimo jiné požádal o ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti a přiznání odkladného účinku.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2004, č. j – 51, byla stěžovateli ustanovena zástupkyně - JUDr. Eva Poláčková.

Prostřednictvím označené zástupkyně stěžovatel kasační stížnost opakovaně doplnil. V doplnění uvedl, že dovozuje nezákonnost usnesení o odmítnutí návrhu, tedy namítá stížnostní důvod vymezený i v Dále uvedl, že soud nesprávně posoudil a vyložil přechodná a zmocňovací ustanovení (konkrétně ve vztahu k ) vztahující se k podmínkám řízení, neb měl stěžovatele vyzvat k doplnění náležitostí podání, a to v souladu s ustanovením Z důvodu, že tak neučinil, byla stěžovateli odňata možnost jednat před soudem ve věci samé a došlo k porušení d.

Na základě výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozhodnutí krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaný poskytl na výzvu soudu ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém však toliko uvedl, že z důvodu, že kasační stížnost včetně doplnění směřuje toliko proti postupu soudu, se k ní nebude vyjadřovat.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.

Nejvyšší správní soud dále vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky usnesení krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumával napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích důvodů vymezených stížnostními body ( a 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Z obsahu kasační stížnosti plyne, že se stěžovatel dovolává důvodů uvedených v až e) Z důvodu, že podání stěžovatele bylo Krajským soudem v Brně odmítnuto, však přichází v úvahu pouze stížnostní důvod vymezený v a proto se Nejvyšší správní soud zabýval naplněním toliko tohoto důvodu, tedy tím, zda usnesení o odmítnutí návrhu bylo nezákonné.

Ze soudního spisu přitom pro Nejvyšší správní soud především vyplynulo, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 7. 10. 2002, č. j. OAM-4345/VL-16-06-2002 byla žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Současně bylo vysloveno, že stěžovateli se neuděluje azyl podle § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu, resp., že na stěžovatele se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení § 91 tohoto zákona.

Proti označenému rozhodnutí žalovaného správního orgánu podal stěžovatel podání nazvané „rozklad“, ve kterém pak toliko uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím žalovaného správního orgánu a žádá o přezkoumání, a odkázal na spisové podklady.

Podle však musí žaloba mimo jiné obsahovat žalobní body, z nichž bude patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce (stěžovatel) napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, resp. jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést. Tyto žalobní body je přitom stěžovatel povinen uvést ve lhůtě pro podání žaloby; obecné tvrzení o tom, že nesouhlasí s rozhodnutím žalovaného správního orgánu a žádá o přezkoumání, resp. odkázání na spisové podklady bez bližší specifikace, nelze za žalobní bod, či body ani podle Nejvyššího správního soudu považovat.

Nejvyšší správní soud pro úplnost odkazuje na svou konstantní judikaturu v této věci, kdy např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2004, sp. zn. bylo uvedeno, že „v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu musí žaloba obsahovat nejen obecné náležitosti podání stanovené v a 3 , ale zejména základní náležitosti žaloby vymezené v až f) Neobsahuje-li žaloba žádný žalobní bod, lze jej doplnit jedině ve lhůtě pro podání žaloby ( ). Soud není povinen žalobce vyzývat k odstranění takové vady žaloby podle , neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován“.

Krajský soud v Brně tak postupoval správně, pokud žalobu za označené situace odmítl. Nejvyšší správní soud se s jeho závěry ztotožňuje a uvádí, že usnesení o odmítnutí žaloby je zákonné. K tomu se vážícím námitkám stěžovatele proto nemohl Nejvyšší správní soud přisvědčit. Poučovat stěžovatele o vadách žaloby za výše uvedené situace, tedy situace, kdy podání neobsahovalo žádný žalobní bod, by odporovala uvedené dispoziční zásadě.

K obsáhlému tvrzení stěžovatele - soud nesprávně posoudil a vyložil přechodná a zmocňovací ustanovení (konkrétně ve vztahu k ) vztahující se k podmínkám řízení, neboť měl stěžovatele vyzvat k doplnění náležitostí podání, a to v souladu s ustanovením a z důvodu, že tak neučinil byla stěžovateli odňata možnost jednat před soudem ve věci samé a došlo k porušení y základních práva svobod – odkazuje Nejvyšší správní soud nejprve na výše uvedené a doplňuje, že jak vyplynulo z obsahu spisu, z důvodu, že věc nebyla vyřízena do nabytí účinnosti , přešla povinnost o ní rozhodnout z Vrchního soudu v Praze na Krajský soud v Brně (ustanovení čl. II odst. 1 ), o čemž byl stěžovatel řádně vyrozuměn. Současně byl v souladu s ustanovením vyrozuměn o tom, že řízení o opravných prostředcích podaných přede dnem účinnosti tohoto zákona, o nichž soud nerozhodl do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona. Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona. Krajský soud v Brně přitom správně vyložil označené ustanovení zákona. Vyzývat stěžovatele k doplnění žaloby za výše uvedené situace, jak již bylo několikrát uvedeno, bylo přitom i podle Nejvyššího správního soudu nadbytečné. Ostatně i podle ustanovení , ve znění účinném ke dni podání „žaloby“ platilo, že „žaloba musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí správního orgánu, které napadá, vyjádření v jakém rozsahu se toto rozhodnutí napadá, uvedení důvodů, v čem žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí správního orgánu, a jaký konečný návrh činí.“ Krajskému soudu v Brně tak za situace, kdy mu byla po nabytí účinnosti věc postoupena k dokončení, a kdy „žaloba“ neobsahovala žádný žalobní bod (ani ve smyslu , platného a účinného v době podání „žaloby“) tak nepříslušelo žalobce k odstranění vad podání vyzývat, a mohl „žalobu“ toliko odmítnout.

Ač není Nejvyšší správní soud primárně předurčen k posuzování souladu s u, resp. d uvádí, že k porušení označeného článku za výše uvedené situace nemohlo dojít. O porušení práv stěžovatele by se jednalo toliko tehdy pokud by podání stěžovatele splňovalo náležitosti žaloby (ve smyslu právní úpravy platné a účinné v době jejího podání – tj. dle ) a bylo přesto odmítnuto, resp. by o podání (žalobě) mělo probíhat o řízení, kterého by se stěžovatel nemohl zúčastnit, což se však, jak bylo již uvedeno, nestalo. Proto ani v této námitce Nejvyšší správní soud stěžovateli nemohl přisvědčit.

Nejvyšší správní soud tak shrnuje, že ani v jedné z námitek vážících se k označenému stížnostnímu důvodu [ ] stěžovateli nemohl přisvědčit.

Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo než uzavřít, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji jako takovou zamítl ( ).

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Vzhledem k tomu, že zástupkyně stěžovatele, JUDr. Eva Poláčková, byla ustanovena soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle v návaznosti na označené zástupkyni za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, a to v celkové výši 2150 Kč, sestávající se z odměny dle za dva úkony právní služby [á 1000 Kč - ve spojení s cit. vyhlášky] a dvou režijních paušálů (á 75 Kč - téže vyhlášky).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2005

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu