Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 113/2005 - 58

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Y. L., zastoupeného Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou v Praze 2, nám. I. P. Pavlova 3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2005, čj. OAM-123/LE-B01-B02-2005, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2005, čj. - 27,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2005, čj. OAM-123/LE-B01-B02-2005. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti, že žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav a napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem.

Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvody obsažené v ustanovení a d) Konkrétně namítá, že krajský soud řádně nezkoumal, zda jsou dány podmínky dle , tedy podmínky zvláštního zřetele hodné pro to, aby žadateli byl azyl udělen. Dále namítá, že krajský soud řádně nezdůvodnil, proč důvody, které uvedl žalobce ve své žádosti (obava z návratu, pronásledování stěžovatelovy matky za cvičení Falun Gong), nemohou být považovány za důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu, a pouze konstatoval závěry, ke kterým došel žalovaný; rozhodnutí krajského soudu je tedy nepřezkoumatelné. Závěrem požádal o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Žalovaný odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatel učinil během správního řízení.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle , 2 (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( ,3 ).

Z ustanovení vyplývá, že pokud v řízení o žádosti o udělení azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených v , pak správní orgán bez dalšího žádost zamítne jako zjevně nedůvodnou. Rozhodne tedy ve věci konečným způsobem, aniž by v řízení zjišťoval existenci některého z důvodů pro udělení azylu podle . Závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle citovaného zákona je přitom určující pro rozhodování o případném udělení azylu podle ustanovení . Při zamítnutí žádosti podle , bez zjišťování ne/existence azylově relevantních důvodů je tedy rozhodování o udělení či neudělení azylu z humanitárních důvodů podle pojmově vyloučeno a souběžná existence těchto výroků by byla v logickém rozporu. Nejvyšší správní soud již v minulosti shodně judikoval, viz např. rozhodnutí ze dne 15. 10. 2003, čj. - 90, rozhodnutí ze dne 10. 2. 2004, čj. - 71 či rozhodnutí ze dne 4. 12. 2003, čj. - 130, publikované pod č. NSS.

Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel vstoupil na území České republiky nelegálně buď koncem roku 2003, nebo začátkem roku 2004, a rovněž nelegálně zde pobýval až do 28. 1. 2005, kdy byl Policií ČR zadržen a umístěn do ZZC. Stěžovatel sám uvedl, že po celou dobu se mohl volně a svobodně pohybovat. Této možnosti však nevyužil pro podání žádosti o udělení azylu a tuto žádost podal až poté, co s ním bylo zahájeno řízení ve věci správního vyhoštění. Sdělil, že o azyl žádá z obav před vrácením do Číny, při odchodu z Číny přitom nezamýšlel požádat o azyl.

Stěžovatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu správnímu vyhoštění, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu již dříve, což sám při pohovoru k žádosti o udělení azylu potvrdil. Žalovaný tedy důvodně rozhodl o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle . V takovéto situaci pak žalovaný o udělení humanitárního azylu podle rozhodovat neměl a ani nemohl.

Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti ( ), Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou ( věta druhá ).

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl, jak ve výroku shora uvedeno ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2005

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu