Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 292/2004 - 45

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka

a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci stěžovatelky K. H., zastoupené JUDr. Alexandrem Belicou, advokátem se sídlem

v Ostravě – Moravská Ostrava, Smetanovo nám. 7, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2004, č. j. - 20,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna JUDr. Alexandru Belicovi, advokátu se sídlem v Ostravě – Moravská Ostrava, Smetanovo nám. 7, s e nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne 4. 3. 2004, č. j. OAM-583/VL-18-19-2004, byla dle ust. , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jako zjevně nedůvodná zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu.

Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu, o které rozhodl krajský soud napadeným rozsudkem tak, že ji zamítl, neboť správní orgán si opatřil dostatek podkladů pro své rozhodnutí, řádně zjistil skutečný stav věci a rozhodnutí dostatečně odůvodnil.

Ve včas podané kasační stížnosti namítla stěžovatelka stížní důvod obsažený

v ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), s tím, že se domnívá, že ze skutečností, které uvedla, je zřejmé, že zde jsou důvody uvedené v ust. , a . Dále poukázala na skutečnost, že v případě jejího návratu do vlasti bude vystavena značným těžkostem. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení, přičemž současně požádala soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Správní orgán podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém popírá oprávněnost této stížnosti, neboť se domnívá, že rozhodnutí správního orgánu a rozhodnutí krajského soudu bylo vydáno v souladu s právními předpisy, a proto navrhl zamítnutí jak kasační stížnosti, tak i návrhu na přiznání odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle ust. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem

v předcházejícím řízení.

Vzhledem k okolnosti, že stěžovatelka uvedla jako právní důvod své kasační stížnosti ust. , je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu tohoto ustanovení. Nesprávné právní posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen. Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí krajského soudu ani v rozhodnutí správních orgánů neshledal. S ohledem na okolnost, že stěžovatelka ve svém zcela nekonkrétním podání nikterak nespecifikuje, v čem by mělo pochybení krajského soudu spočívat, přezkoumal Nejvyšší správní soud předcházející řízení v souladu s ustanovením a 3 , přičemž sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatelka v průběhu řízení o azyl tvrdila, že Ukrajinu opustila ze strachu před manželem, že do České republiky přijela s cílem si přivydělat a že do azylového řízení vstoupila proto, aby si zde legalizovala pobyt. Z výše uvedeného je zřejmé, že stěžovatelka vůbec neuváděla skutečnosti, které by bylo možné podřadit pod pojem pronásledování ve smyslu . Naopak svým tvrzením naplnila dikci ust. , proto správní orgán

a následně i krajský soud nepochybil, když žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou, neboť tu byly dány důvody vylučující udělení azylu.

Jestliže stěžovatelka dále namítala, že splnila podmínky pro to, aby jí bylo možné udělit azyl dle ust. , tedy z humanitárních důvodů, uvádí Nejvyšší správní soud následující. Pro rozhodování o udělení azylu z některého z důvodů předvídaných

v ustanovení je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle . Avšak v případě, že v řízení o udělení azylu vyplyne najevo některá ze skutečností taxativně uvedených v , správní orgán bez dalšího, ale jen ve lhůtě podle odstavce 2 téhož ustanovení, zamítne žádost; nezjišťuje tedy, zda žadatel o azyl splňuje či nesplňuje podmínky pro udělení azylu dle ust. cit. zákona. S ohledem na zákonnou dikci ust. tedy správní orgán v případě rozhodování dle ust. cit. zákona není oprávněn učinit výrok ohledně nároku žadatele o azyl na udělení humanitárního azylu. Jestliže správní orgán postupoval v souzené věci výše naznačeným způsobem, nebylo jeho jednání nezákonné, nýbrž v souladu s dikcí .

S ohledem na ust. se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat dalšími námitkami stěžovatelky, a to pro jejich novost.

Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s právními závěry učiněnými správním orgánem i krajským soudem, na jehož odůvodnění napadeného rozsudku rovněž odkazuje. Nejvyšší správní soud shledal ze všech shora uvedených důvodů kasační stížnost jako nedůvodnou,

a proto ji podle ustanovení zamítl bez jednání postupem dle citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

Stěžovatelka podala návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ust. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to, že pro takové rozhodnutí odpadl vydáním meritorního rozhodnutí důvod.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl, proto mu ho soud nepřiznal.

Stěžovatelce byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Ustanovený advokát však v dané věci neučinil žádný úkon právní služby dle , ve znění pozdějších předpisů, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že se mu odměna nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2005

JUDr. Radan Malík

předseda senátu