Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 274/2004 - 41

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobkyně: A. K., zastoupena JUDr. Karlem Páskem, advokátem, se sídlem V. P. Čkalova 1/328, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2004, č. j. - 19,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného č. j. OAM - 3237/VL - 10 - P08 - R2 - 2001 ze dne 5. 3. 2003 bylo rozhodnuto, že se žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) neuděluje azyl podle , 13 odst. 1, 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), a že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle zákona o azylu. Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka v průběhu řízení neuvedla žádné skutečnosti, které by představovaly pronásledování ve smyslu Ženevské úmluvy. Zmínila pouze potíže se sháněním zaměstnání, bydlení a prostředků k obživě. Rovněž zmínila, že byla vydírána neznámými muži a nedostalo se jí pomoci policie. Žalovaný tak po zhodnocení stěžovatelčiných výpovědí neshledal splnění podmínek výše uvedených ustanovení zákona o azylu.

Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka v zákonné lhůtě žalobu k Městskému soudu v Praze, v níž namítala porušení jednotlivých ustanovení , o správním řízení, ukládajících procesní povinnosti správnímu orgánu. Tyto své námitky však nijak blíže nekonkretizovala, pouze doplnila, že nemá peníze, které by měla platit mafii. Dále namítala porušení a zákona o azylu.

V záhlaví tohoto rozsudku, blíže označeným rozsudkem Městského soudu v Praze, byla žaloba stěžovatelky zamítnuta. V odůvodnění soud uvedl, že skutková zjištění, z nichž vycházelo rozhodnutí žalovaného, byla dostatečná a závěry vyjádřené v napadeném rozhodnutí jsou v souladu se zákonem. Dále konstatoval, že žalovaný postupoval správně, když stěžovatelce azyl pro nesplnění podmínek zákona o azylu neudělil, jelikož jí uváděné skutečnosti nelze považovat za pronásledování či opodstatněnou obavu z něho ve smyslu § 12 tohoto zákona. Soud se rovněž ztotožnil se závěry žalovaného o nesplnění podmínek pro udělení azylu dle § 13 a § 14 a o neexistenci překážek vycestování podle § 91 zákona o azylu.

Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podala stěžovatelka prostřednictvím svého zástupce dne 1. 6. 2004 kasační stížnost, v níž zejména uvedla, že rozsudek městského soudu jí byl doručen 26. 4. 2004, ona dne 6. 5. 2004 (tedy v průběhu dvoutýdenní lhůty k podání kasační stížnosti) podala u Městského soudu v Praze žádost o určení advokáta. Česká advokátní komora určila k jejímu zastupování JUDr. Karla Páska, a to přípisem ze dne 7. 5. 2004. Jmenovaný advokát převzal předmětné určení dne 13. 5. 2004 a následujícího dne vyzval stěžovatelku k předložení podkladů pro právní zastoupení. Stěžovatelka však ani oznámení o určení advokáta ani jeho žádost o předání podkladů neobdržela, a proto byla advokátem vyzvána opakovaně a tuto výzvu převzala až dne 31. 5. 2004. S odkazem na tyto skutečnosti, zejména pak okolnost, že se stěžovatelka o určení advokáta dozvěděla až 31. 5. 2004, nastala dle jejího názoru v daném případě situace, kterou předpokládá ust. , (dále jen „“), a proto je kasační stížnost podána v zákonné lhůtě. Dále tvrdí, že v řízení před soudem došlo k vadám řízení spočívajícím v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí žalovaného měl zrušit (tedy kasační důvod dle ). V této souvislosti odkázala zejména na žalovaným provedený pohovor a zároveň uvedla, že žalovaný mohl její tvrzení dále ověřit například dotazem u policejních orgánů v Moldavsku. Rovněž soud měl přistoupit k jejímu výslechu, aby tak zjistil, že ona sama má stále opodstatněný strach z pronásledování. Zároveň stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti popírá její oprávněnost, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy a plně odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení. Z výše uvedených důvodů navrhuje žalovaný zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání jejího odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( ), stěžovatelka je zastoupena advokátem ( ). S přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu (zejména s ohledem na specifičnost postavení žadatelů o azyl) šel soud až za samou hranici vstřícnosti a dovodil, že v průběhu lhůty pro podání kasační stížnosti stěžovatelka dostatečným způsobem projevila svou vůli kasační stížnost podat, a proto je kasační stížnost podána včas. Z obsahu podání lze dovodit, že stěžovatelka namítá kasační důvod podle , a tedy kasační stížnost je přípustná.

Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná, přezkoumal napadený rozsudek vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti (, 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatelka namítala porušení , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Nejvyšší správní soud neshledal, že by skutková zjištění, z nichž žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spisech, nebo s nimi byla v rozporu. Naopak je toho názoru, že zjištění učiněná žalovaným vycházejí zejména ze skutečností, které sdělila sama stěžovatelka v průběhu pohovoru. Nebylo rovněž zjištěno, že by při zjišťování skutkové podstaty byl žalovaným porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem a že by tato skutečnost mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí, a nelze ani dovodit, že by napadené rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Žalovaný musí umožnit žadateli o azyl sdělit v řízení všechny okolnosti, které považuje pro udělení azylu za významné, avšak není jeho úkolem předestírat důvody, pro které je azyl obvykle poskytován. Tímto způsobem žalovaný v případě stěžovatelky postupoval, přičemž ze spisu není patrno, a stěžovatelka to ani netvrdí, že by byla jakýmkoliv způsobem v průběhu řízení o udělení azylu omezována při sdělení důvodů azylu, jež sama uplatňovala. Skutkový stav tak byl zjištěn řádně a přesně a důkazy, které si žalovaný opatřil, jsou pro posouzení daného případu dostačující. Konkrétní stěžovatelčina námitka, že správní orgán mohl učinit například dotaz na moldavské policejní orgány, není oprávněná, protože v zájmu zajištění ochrany žadatelů o azyl je nepřípustné, aby o skutečnosti, že tato osoba požádala v jiné zemi o azyl, byly byť nepřímo informovány státní orgány její vlasti. Pro posouzení daného případu nebylo další zjišťování skutkového stavu nezbytné. Krajský soud proto nepochybil, když se s rozhodnutím žalovaného ztotožnil. Ani námitka, že k výslechu stěžovatelky měl přistoupit Městský soud v Praze, není důvodná, protože stěžovatelka byla soudem poučena o možnosti projevit nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání. Jelikož tak neučinila, nelze soudu vyčítat, že s ohledem na výše uvedené potřebu jejího předvolání neshledal a ve věci jednání nenařídil. Nejvyšší správní soud tedy důvody tvrzené ve smyslu v posuzované věci neshledal.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s zamítl.

Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ve spojení s ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu