Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 188/2005 - 49

-49

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: N. S., zastoupeného Mgr. Irenou Zelenkovou, advokátkou se sídlem Nám. W. Churchilla 2, 130 00 Praha 3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 16. 6. 2004, č. j. OAM-2057/VL-07-04-2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2005, č. j. -25,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokátky Mgr. Ireny Zelenkové s e u r č u j e částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 16. 6. 2004 neudělil žalovaný žalobci azyl podle , , 2 a , o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu tohoto zákona.

Žalobce napadl toto rozhodnutí včasnou žalobou. Jako žalobní body označil jednotlivá ustanovení ( , , , ), jejichž znění reprodukoval. Kromě porušení uvedených procesních pravidel žalovaný pochybil též při aplikaci zákona o azylu, neboť žalobce splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu, resp. minimálně pro vztažení překážky vycestování ve smyslu tohoto zákona. Co se skutkových důvodů týče, odkázal žalobce na správní spis. Závěrem navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a jeho věc opětovně projednána.

Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 31. 3. 2005; přisvědčil přitom žalovanému v hodnocení důvodů, pro něž žalobci nebyl udělen azyl.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce včas kasační stížnost. V její prvé části vytkl žalovanému vady správního řízení, které opět vymezil zcela obecně číselným označením a volnou parafrází jednotlivých ustanovení ( , a – žalovaný nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, a v důsledku toho i nesprávně právně posoudil žádost o azyl; a - správní orgán si neopatřil úplné důkazy, a nemohl tak správně usuzovat o všech skutkových a právních otázkách; jeho rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů). Dále pak popsal své problémy s náboženskou extremistickou organizací vahabitů, jejíž příznivci se jej v Uzbekistánu snažili vydíráním a výhrůžkami přimět k členství. Jde sice o soukromé osoby, ovšem stát je podporuje; proto nemá smysl obracet se v takové věci na policii. Žalobcovy problémy jsou jen zdánlivě soukromého charakteru: vypovídají totiž o poměrech v Uzbecké republice, jaké popisuje i Příručka k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků ve svých článcích 43 a 53 (zde žalobce citoval znění těchto článků, které se věnují tzv. pronásledování na kumulativním základě a výkladu pojmu „opodstatněné obavy z pronásledování“).

Proto žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádal též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou Zároveň požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti (usnesením ze dne 19. 7. 2005 byla jeho zástupkyní ustanovena advokátka Mgr. Irena Zelenková).

Kasační stížnost je nepřípustná.

Žalobcův popis vydírání a výhrůžek, jimž byl ve své vlasti vystaven ze strany vahabitů, jakož i jeho tvrzení o tom, že stát tyto extremisty podporuje, a přesvědčení o tom, že jeho soukromé problémy jsou obrazem poměrů v Uzbekistánu, spadají mezi tzv. nové skutečnosti – tj. takové, které byly uplatněny až po vydání napadeného rozhodnutí krajského soudu. Žalobce se v žalobě nezmínil o jakýchkoli svých konkrétních potížích ani o svých názorech na vztah státu a náboženské skupiny vahabitů, ač tak učinit mohl, neboť ve správním řízení tyto skutečnosti uváděl. Tyto skutečnosti tedy žalobce v řízení před krajským soudem nesdělil (odkaz učiněný v žalobě na „protokol o pohovoru a další spisový materiál, který má k dispozici žalovaný“, je zcela obecný); objevují se poprvé až v kasační stížnosti, a Nejvyšší správní soud k nim z tohoto důvodu nepřihlíží ( , – dále jen „ “).

Co se týče poukazu na ustanovení , která žalovaný údajně porušil, nelze jej považovat za řádně uplatněný důvod kasační stížnosti, jak jej vymezuje ustanovení Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti ( ) je i označení důvodů, pro něž žalobce napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž žalobce považuje rozhodnutí soudu za nezákonné; důvody uvedené v jsou přitom jen obecnými kategoriemi, které musí žalobce v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem. Pokud se tedy žalobce domnívá, že žalovaný si neopatřil dostatek důkazů, nezjistil v úplnosti skutkový stav, a ani skutečnosti zjištěné a doložené ve spisu nerespektoval a své rozhodnutí na nich nezaložil [což jsou vady správního řízení spadající pod ], musí svá tvrzení upřesnit a např. označit důkazy, které si žalovaný měl obstarat, a neučinil tak, nebo alespoň uvést skutečnosti, jimiž žalobce odůvodňoval svou žádost a jež žalovaný přesto nechal nepovšimnuty, nebo poukázat na konkrétní rozpory mezi obsahem spisu a právními závěry žalovaného. Žalobce ovšem nic takového neudělal, a nevymezil tak, jaké konkrétní úkony a postupy žalovaného by soud měl přezkoumávat. Jeho obecná tvrzení tak nejsou stížním bodem, jak jej má na mysli , nýbrž tzv. jiným důvodem podle Opírá-li se kasační stížnost o takový důvod, je v této části nepřípustná ( ).

Totéž platí i o citacích z Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. Jednotlivé články této příručky obsahují pravidla pro posuzování různých typových situací, v nichž se mohou ve svých zemích původu ocitat žadatelé o azyl; ta jsou však formulována obecně. Pouhý odkaz na určitý článek této příručky je pro soud stejně irelevantní jako odkaz na ustanovení právního předpisu, neboť obsah metodické pomůcky i právního předpisu je ze své podstaty obecný. Je jistě možné učinit takový odkaz součástí stížního bodu; musí být ovšem doplněn konkrétním tvrzením vypovídajícím o individuální situaci, námitce či postoji žadatele o azyl. V projednávané věci tomu tak není: ze žalobcova popisu jeho problémů v Uzbekistánu nijak neplyne, jaká opatření charakteru diskriminace spojená s jinými zápornými faktory by u něj mohla založit pronásledování, ani to, že pronásledování již postihlo členy žalobcovy společenské skupiny, což dokládá opodstatněnost jeho obav. Ani v této části kasační stížnosti tedy nelze nalézt kvalifikovaný stížní bod, a i zde je kasační stížnost nepřípustná ve smyslu

V kasačním řízení tedy žalobce uplatnil zčásti nové skutečnosti neobsažené v žalobě, zčásti důvody, které nelze považovat za stížní body ve smyslu , neboť nejsou jakkoli právně specifikovány ani skutkově podloženy; kasační stížnost je proto nepřípustná. Nejvyšší správní soud se stížními námitkami z tohoto důvodu věcně nezabýval a kasační stížnost odmítl [ a ].

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením ve spojení s s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Zástupkyni, která byla žalobci ustanovena soudem, náleží mimosmluvní odměna podle (advokátního tarifu). Soud proto přiznal žalobcově zástupkyni v souladu se sazbou mimosmluvní odměny 1000 Kč za jeden úkon právní služby a 75 Kč jako paušální náhradu výdajů s tímto úkonem spojených ( advokátního tarifu). Celkem tedy zástupkyni náleží 1075 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu