Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
1 Azs 158/2005 - 60.pdf
PDF · 0 B
No categories available
1 Azs 158/2005 - 60
1 Azs 158/2005 -62
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: I. R., zastoupeného JUDr. Lenkou Mahovou, advokátkou se sídlem Moskevská 60, 101 00 Praha 10, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 28. 6. 2004, č. j. OAM-2164/VL-20-03-2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2004, č. j. 59 Az 136/2004 -16,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Lenky Mahové s e u r č u j e částkou 2 150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
O d ů v o d n ě n í :
Rozhodnutím ze dne 28. 6. 2004 žalovaný zamítl žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu.
Žalobce napadl toto rozhodnutí včasnou žalobou. Vyjádřil v ní svůj nesouhlas s rozhodnutím žalovaného, který odůvodnil odkazem na pohovory před žalovaným a na obsah správního spisu. Domnívá se, že žalovaný porušil § 3 odst. 3 a 4, § 32 odst. 1 , § 46 a § 47 odst. 1 správního řádu a rovněž § 12 zákona o azylu, a navrhl proto, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a jeho věc opětovně projednána.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 7. 12. 2004; přisvědčil přitom žalovanému v jeho závěru, že žalobce neuváděl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. Jeho žádost byla tedy právem zamítnuta jako zjevně nedůvodná.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas kasační stížnost. Citoval zde (opět jen zcela obecně) některá ustanovení správního řádu , která žalovaný podle jeho názoru porušil, a dále též čl. 43 a 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. Požádal rovněž o ustanovení zástupce. Závěrem stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Krajský soud stěžovateli ustanovil zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokátku JUDr. Lenku Mahovou. Ustanovená advokátka pak v doplnění kasační stížnosti uvedla, že stěžovatel splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu: na Ukrajině mu totiž hrozí pronásledování pro jeho příslušnost k sociální skupině osob ukrajinské národnosti podnikajících v České republice. Neznámé osoby po něm v jeho vlasti vyžadovaly značné finanční částky z titulu jeho podnikání v ČR a poté jej i fyzicky napadly, ovšem místní policie stěžovateli nijak nepomohla. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Kasační stížnost není přípustná.
Co se týče poukazu na ustanovení správního řádu , která žalovaný údajně porušil, nelze jej považovat za řádně uplatněný důvod kasační stížnosti, jak jej vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§ 106 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ) je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. jsou však jen obecnými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky soudem apod. Pouhá paragrafová či slovní citace některého zákonného ustanovení – ve stěžovatelově případě ustanovení správního řádu – tak jako stížní bod neobstojí. Stěžovatel sice uvedl v kasační stížnosti ustanovení převážně totožná s těmi, která byla obsažena již v žalobě, ovšem doplnil je pouze o jejich slovní znění, a nenabídl soudu žádné konkrétní námitky proti postupu správního orgánu, kterými by se soud mohl zabývat. Takto nekvalifikované tvrzení není stížním bodem, jak jej má na mysli § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , nýbrž tzv. jiným důvodem podle § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. Opírá-li se kasační stížnost o takový důvod, je v této části nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
Totéž platí i o citacích z Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. Jednotlivé články této příručky obsahují pravidla pro posuzování různých typových situací, v nichž se mohou ve svých zemích původu ocitat žadatelé o azyl; ta jsou však formulována obecně. Pouhý odkaz na určitý článek této příručky je pro soud stejně irelevantní jako odkaz na ustanovení právního předpisu, neboť obsah metodické pomůcky i právního předpisu je ze své podstaty obecný. Je jistě možné učinit takový odkaz součástí stížního bodu; musí být ovšem doplněn konkrétním tvrzením vypovídajícím o konkrétní situaci, námitce či postoji stěžovatele. V projednávané věci tomu tak není, což opět zakládá nepřípustnost ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s.
Další část kasační stížnosti směřuje do právního posouzení důvodů pro udělení azylu. Stěžovatel zde namítá, že navzdory závěrům žalovaného i krajského soudu splňuje podmínky ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť je pronásledován pro svou příslušnost k sociální skupině ukrajinských občanů podnikajících v České republice. Takový důvod však stěžovatel v žalobě neuplatnil. Již tehdy sice uvedl, že žalovaný porušil § 12 zákona o azylu; na tomto tvrzení však přestal a nepodpořil je žádnými skutkovými důvody (odkázal toliko na „obsah správního spisu“, což není řádným skutkovým tvrzením). Stížní bod, v němž stěžovatel popisuje své problémy způsobené vydírání a fyzickým napadáním ze strany neznámých osob a dokládá jimi naplnění podmínek podle § 12 písm. b) zákona o azylu, je tak založen na důvodech nových, které nebyly kvalifikovaně uplatněny v řízení před krajským soudem. I zde je tedy kasační stížnost nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s.
Kasační stížnost je tak založena pouze na nových důvodech, které nebyly obsaženy v žalobě, a je proto nepřípustná. Nejvyšší správní soud se stížními námitkami z tohoto důvodu věcně nezabýval a kasační stížnost odmítl [§ 104 odst. 4 a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. ].
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Zástupkyni, která byla stěžovateli ustanovena soudem, náleží mimosmluvní odměna podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Soud proto přiznal stěžovatelově zástupkyni v souladu se sazbou mimosmluvní odměny 2000 Kč za dva úkony právní služby a 150 Kč jako paušální náhradu výdajů s těmito úkony spojených (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy zástupkyni náleží 2150 Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. října 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu