Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 40/2005 - 52

- 53

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: V. R., zastoupeného Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Na Jíkalce 13, 301 17 Plzeň, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 15. 8. 2003, č. j. OAM-2837/VL-07-ZA07-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2004, č. j. -29,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 15. 8. 2003 neudělil žalovaný žalobci azyl podle , , 2 a , o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu.

Žalobce napadl toto rozhodnutí včasnou žalobou. Jako žalobní body označil jednotlivá ustanovení ( a 4, , , , ), jejichž znění reprodukoval. Kromě porušení uvedených procesních pravidel žalovaný pochybil též při aplikaci ustanovení zákona o azylu: žalobce je totiž přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle , resp. alespoň pro vztažení překážky vycestování podle tohoto zákona. Co se skutkových důvodů týče, odkázal žalobce na správní spis. Závěrem navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a jeho věc opětovně projednána.

Krajský soud v Brně žalobu zamítl rozsudkem ze dne 30. 11. 2004; v řízení před žalovaným neshledal žádné vady a ztotožnil se s ním i v závěru, že u žalobce není dán důvod k udělení azylu.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas obsáhlou kasační stížnost založenou na důvodu uvedeném v , (dále jen „ “), tedy na vadě řízení před správním orgánem. Stěžovatel má za to, že splňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu zákona o azylu: poté, co shrnul své obtíže na Ukrajině, dovodil, že vydírání a útoky ze strany mafie, jimž byl vystaven, představují pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, neboť vyděrači mu znemožňují shromažďovat se s rodinou a přáteli na veřejnosti. Stěžovatel též zpochybňuje právní závěry soudu co do výroku žalovaného o neudělení azylu z humanitárních důvodů podle zákona o azylu. Zdůrazňuje v té souvislosti, že mu na Ukrajině hrozí újma na zdraví a dokonce i na životě. Krom toho vede stěžovatel v České republice spořádaný život a nepředstavuje pro tuto zemi bezpečnostní riziko. Institut azylu jistě není jen prostředkem k legalizaci pobytu; případné povolení k pobytu by však stěžovatel musel získat na území Ukrajiny, kde mu hrozí nebezpečí, a má tedy za to, že mu humanitární azyl měl být udělen. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádal též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.

Kasační stížnost je nepřípustná.

Stěžovatel se domnívá, že mu měl být udělen azyl buď za pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod, nebo z humanitárních důvodů, a předkládá k tomu skutková tvrzení i právní argumentaci; v žalobě však takovou námitku neuplatnil. Vnesl tak do kasačního řízení výlučně nové právní důvody, o nichž se v řízení před krajským soudem nezmínil, i když tak učinit mohl ( ). V jeho žalobě, jak plyne ze soudního spisu, chybí jakékoliv konkrétní právní výtky: její obsah je tvořen toliko citací četných zákonných ustanovení a obecným konstatováním, že žalovaný tato ustanovení porušil, případně doplněným o sdělení, že stěžovatelův případ spadá pod to či ono ustanovení. Své právní výtky týkající se toho, zda byl v jeho případě naplněn pojem pronásledování ve smyslu a zákona o azylu, mohl stěžovatel konkretizovat již v žalobě; učinil tak však až v kasační stížnosti. Totéž platí i o námitce směřující do výroku o neudělení azylu z humanitárních důvodů. Není podstatné, že formulačně míří tato námitka proti krajskému soudu: to, že se stěžovateli neuděluje azyl z humanitárních důvodů, totiž vyslovil již žalovaný, a stěžovatel měl tedy možnost zpochybnit tento závěr již v žalobě; této možnosti ovšem nevyužil.

V kasačním řízení tedy stěžovatel uplatnil toliko nové důvody, které nebyly obsaženy v žalobě, a kasační stížnost je proto nepřípustná. Nejvyšší správní soud se stížními námitkami z tohoto důvodu věcně nezabýval a kasační stížnost odmítl [ a ].

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. října 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu