Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 88/2005 - 49

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: I. I., zastoupen JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Žitná 45, proti žalovanému: Policie ČR, Oblastní ředitelství cizinecké a pohraniční policie, Odbor pátrání a kontroly pobytu, se sídlem České Budějovice, Pražská 23, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2005, č. j. - 15,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2005, č. j. - 15, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2004, č. j. SCPP-248/CB-OPK-K-2004, jímž bylo rozhodnuto o zajištění stěžovatele za účelem správního vyhoštění podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Krajský soud žalobu odmítl podle , (dále též „ “), dospěl totiž k závěru, že když žalobce není již na základě rozhodnutí žalovaného omezen na osobní svobodě, pominuly účinky napadeného rozhodnutí a není tak splněna podmínka řízení uvedená v

Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že do České republiky přicestoval z Polska. Když byl pak kontrolován policisty a neprokázal se platným cestovním dokladem opatřeným vízem, byl zadržen a posléze zajištěn. Vzhledem k tomu, že již dříve požádal o azyl v Polsku, byl v souladu s nařízením Rady ES č. 343/2003 ze dne 18. 2. 2003, předán do Polska. Podle stěžovatele postupoval krajský soud v rozporu se zákonem, když jeho žalobu proti rozhodnutí o zajištění odmítl. Porušil tak d a Podle naposled uvedeného ustanovení lze totiž žalobu odmítnout jen v případě, že nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný. Za takovou překážku však nelze považovat skutečnost, že účinky napadeného rozhodnutí správního orgánu vůči svému adresátovi pominuly poté, co rozhodnutí bylo napadeno žalobou. Odkazuje k tomu na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 10. 2004, č. j. - 23, který také ve fotokopii předložil. Poukazuje rovněž na skutečnost, že krajský soud v tomto řízení přezkoumává, zda nebyl žalobce zkrácen na svých právech vydáním rozhodnutí o zajištění. Vychází tak z okolností, které tu byly v době vydání rozhodnutí s tím, že ukončení zajištění nemá na soudní přezkum žádný vliv. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti vyslovil pouze ke svému rozhodnutí, které shledává zákonným. Rovněž uvedl, že nárok uplatněný stěžovatelem v kasační stížnosti neuznává.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Stěžovatel namítá důvod kasační stížnosti uvedený v ; nezákonnost postupu krajského soudu shledává v tom, že jeho žalobu odmítl, ačkoli ji měl projednat věcně. Podle stěžovatele totiž pouhá skutečnost, že pominuly účinky žalobou napadeného rozhodnutí, neopravňuje soud žalobu proti tomuto rozhodnutí odmítnout podle

K tomu ze spisu vyplynulo, že stěžovatel, který požádal o azyl v Polsku, odjel do České republiky, byl zadržen policií a posléze zajištěn, neboť se nemohl prokázat platným cestovním dokladem. Rozhodnutí o zajištění podle mu bylo předáno 25. 11. 2004. Proti tomu podal stěžovatel včas žalobu. Během řízení o žalobě byl však v souladu s nařízením Rady ES č. 343/2003 ze dne 18. 2. 2003 předán do Polska. Krajský soud pak jeho žalobu odmítl podle , dospěl totiž k závěru, že když žalobce není již na základě rozhodnutí žalovaného omezen na osobní svobodě, pominuly účinky napadeného rozhodnutí a není tak splněna podmínka řízení uvedená v

Nejvyšší správní soud tedy musel posoudit, zda je jednou z podmínek řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu také skutečnost, že účinky rozhodnutí, které stěžovatel žalobou napadl, trvají i v době řízení o jeho žalobě. Při posouzení této námitky vycházel z příslušných ustanovení . Podle poskytují soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Legitimaci k řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu pak určuje Podle odst. 1 tohoto ustanovení se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Ustanovení pak stanoví situace, kdy žaloba není přípustná, a téhož zákona pak úkony správního orgánu, které jsou ze soudního přezkumu vyloučeny.

Z uvedeného neplyne, že by jednou z podmínek pro soudní přezkum správního rozhodnutí byla rovněž skutečnost, že účinky tohoto rozhodnutí stále trvají. Ustanovení přiznává žalobní legitimaci tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím správního orgánu. Podmínkou tak je skutečnost, že ke zkrácení na právech před podáním žaloby došlo, a nikoli, že účinky tohoto rozhodnutí trvají i v době rozhodování soudu o žalobě. Pokud by totiž zákonodárce hodlal takovou skutečnost zařadit mezi podmínky „projednatelnosti“ žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, dozajista by to v zmínil, stejně jako tak učinil v řízení o ochraně před nezákonným zásahem ( až ). Stejně tak by skutečnost, že zajištění cizince bylo ukončeno, měla vliv v řízení o žalobě podle a násl. Ustanovení totiž v tomto řízení ukládá soudu zastavit řízení, zjistí-li, že po podání žaloby již zásah ani jeho důsledky netrvají a nehrozí opakování zásahu. V řízení o žalobě tomu však není, neboť soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí správního orgánu podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). Pro tento přezkum je pak zcela nepodstatné, zda účinky napadeného rozhodnutí trvají či nikoli. Nelze tak souhlasit s krajským soudem v tom, že pokud netrvají účinky rozhodnutí, je třeba žalobu proti němu odmítnout. V takovém případě by totiž došlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces, neboť přesto, že by stěžovatel tvrdil zkrácení na svých právech rozhodnutím orgánu veřejné správy, byl by mu soudní přezkum odepřen, aniž by to umožňoval zákon.

Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud shledal uplatněný důvod kasační stížnosti uvedený v důvodným a napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozhodnutí.

V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ve smyslu

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. října 2005

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu