Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 506/2004 - 67

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci stěžovatele: D. P., zastoupen JUDr. Davidem Černým, advokátem, se sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2003, č. j. - 39,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátovi JUDr. Davidu Černému, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2150 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce napadá kasační stížností shora označený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 13. 5. 2002, č. j. OAM - 2470/AŘ - 2001, jímž byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 20. 4. 2001, č. j. OAM - 1139/VL - 14 - ZA04 - 2001, kterým žalobci nebyl udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), a že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu téhož zákona; a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 24. 6. 2002 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ministra vnitra, jakož i rozhodnutí orgánu 1. stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě namítl, že správní orgán neposoudil správně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí a tím nesplnil povinnost uloženou v ustanovení , a , o správním řízení (dále jen „ “), a v důsledku toho i nesprávně posoudil žádost žalobce o udělení azylu. Dále namítl, že důkazy, které si správní orgán opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné, čímž opětovně došlo k porušení citovaného ust. a dále k porušení ust. . Žalobce v žalobě dále uvedl, že na rozhodnutí soudu závisí jeho další existence, protože v zemi původu – na Ukrajině se cítí být ohrožen na životě, neboť byl již dříve postřelen bandity, tuto skutečnost neoznámil milici, protože se bál. Má v zemi původu bezprostřední obavy o svůj život a strach z pronásledování ze strany těchto osob, které mu vyhrožují zabitím. V doplnění žaloby ze dne 15. 10. 2002 žalobce uvedl, že nezákonnost rozhodnutí spatřuje rovněž v tom, že žalovaný považoval zjištění provedená před správním orgánem 1. stupně za dostatečný podklad pro rozhodnutí, ačkoliv správní orgán vycházel pouze z obecných, nikoliv z konkrétních zjištění poměrů na Ukrajině, konkrétně pak z místních poměrů v městě U., a učinil tak podle mínění žalobce zjednodušený závěr, že jeho problémy nelze podřadit k důvodům pro udělení azylu podle zákona o azylu. V této souvislosti opakovaně žalobce odkázal na porušení shora citovaného ust. , a , a dále porušení zejména článku 36 d. Žalobce dále uvedl, že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle , neboť má strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině – nečlenů mafiánských struktur, a dále z humanitárních důvodů podle zákona o azylu, resp. podmínky pro vztažení překážky vycestování podle citovaného zákona.

O žalobě, která byla ve smyslu platné právní úpravy účinné od 1. 1. 2003 postoupena Vrchním soudem v Praze příslušnému Městskému soudu v Praze, rozhodl uvedený městský soud rozsudkem ze dne 29. 9. 2003, č. j. - 39, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a žalobce (dále jen „stěžovatel“) tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal stěžovatel dne 18. 11. 2003 kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 4. 11. 2003 a kasační stížnost byla podána poště k přepravě dne 18. 11. 2003 a doručena městskému soudu 19. 11. 2003. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.

Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvody uvedené v ustanovení , (dále jen „ “), jak lze dovodit z obsahu podání.

Stěžovatel nejdříve podal v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž uvedl, že důvody doplní následně po poradě se svým zástupcem a současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V doplnění kasační stížnosti k výzvě Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2004, č. j. - 48, pak zástupce stěžovatele opakovaně uvádí, stejně jako v žalobě, že správní orgán porušil ustanovení , a , neboť nebyl přesně a úplně zjištěn skutečný stav věci, a tím došlo k porušení procesních práv stěžovatele ve správním řízení, jež jsou zakotvena nejenom ve , ale i ústavně zakotvena v d, a to zejména v článku 36. Stěžovatel rovněž rozsáhle opakuje důvody, které ho vedly k opuštění země původu. Tvrdí, že městský soud, stejně jako žalovaný, nesprávným způsobem posoudil právní otázku, a sice zda je možno na jeho případ vztáhnout ustanovení zákona o azylu, neboť správní orgán i soud se omezily v této části pouze na konstatování, že stěžovateli v zemi původu – na Ukrajině, žádné pronásledování nehrozí, a jeho žádost o udělení azylu je tedy nedůvodná.

Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek městského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy, a dále odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Stejně tak neshledává důvody k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody podle ustanovení Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že Městský soud v Praze při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry městského soudu a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Městský soud v Praze právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Městský soud v Praze správně usoudil a rozhodl, že stěžovatel nemá nárok na udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1 a 2 ani podle § 14 zákona o azylu a že se na něho nevztahuje překážka vycestování podle § 91 citovaného zákona. S námitkami stěžovatele se Městský soud v Praze náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.

Ostatně stěžovatelem uváděný strach z výhrůžek ze strany soukromých osob v zemi původu a z toho pramenící strach o život po návratu, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory. V kasační stížnosti tvrzený důvod – obavy z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině, kterými jsou dle názoru stěžovatele i nečlenové mafiánských struktur, tedy i on sám, nelze přijmout. Zákon o azylu pojem sociální skupina nevymezuje, lze však výkladem dospět k závěru, že „sociální skupina“ se skládá z osob podobného společenského původu nebo postavení, obdobných majetkových poměrů, společenských obyčejů apod. U nečlenů zločineckých struktur proto nelze o sociální skupině hovořit.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Městský soud v Praze napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu

Žalovaný správní orgán i Městský soud v Praze postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát. Podle Nejvyšší správní soud přiznal advokátovi JUDr. Davidu Černému odměnu ve výši 2150 Kč (dva úkony právní služby po 1000 Kč spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a v písemném podání soudu podle téže vyhlášky, a dva režijní paušály po 75 Kč podle téže vyhlášky).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. října 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu