Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 149/2005 - 50

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky G. D., zastoupené Mgr. Marcelou Zavřelovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Kafelova 404, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2005, č. j. – 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2005, č. j. – 18, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 21. 7. 2004, č. j. OAM-2345/VL-10-19-2004, jímž byla žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že stěžovatelka na Ukrajině měla problémy s manželem, který ji v opilosti napadal a nesouhlasil s rozvodem. Měla také ekonomické problémy při péči o své děti, protože jí manžel dostatečně finančně nepřispíval. Neuvedla tedy žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v . Skutečnosti, na základě nichž je žádost zamítnuta podle , jsou v zákoně zařazeny mezi důvody obecně vylučující udělení azylu, tj. včetně udělení azylu z humanitárních důvodů. Stěžovatelka měla možnost vyjádřit se před vydáním správního rozhodnutí k podkladům, případně navrhnout jejich doplnění. Ministerstvo si opatřilo potřebné podklady pro rozhodnutí, takže vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami bylo ministerstvo vedeno při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodovalo. Nic ze správního spisu nenaznačuje, že by se ministerstvo nezabývalo touto věcí odpovědně a svědomitě, a protože námitky ohledně procesního předpisu byly uvedeny zcela obecně, krajský soud se jimi dále nezabýval.

Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž namítala důvody uvedené v , b) a d) Za naprosto nedostatečné označila odůvodnění, proč nejsou naplněny podmínky pro udělení azylu podle . Ministerstvo i krajský soud se zabývaly stěžejně ustanovením se závěrem, že neuvedla žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v tomto ustanovení . Stěžovatelka uvedla, že z Ukrajiny byla nucena vycestovat, protože měla problémy s manželem, který ji v opilosti napadal a nesouhlasil s rozvodem. Manžel jí nedostatečně finančně přispíval a s tím byly spojené ekonomické problémy při péči o děti. Při odchodu ze země původu tam musela zanechat své děti, o které se nyní stará její starší sestra. Stěžovatelka se obává pronásledování ze strany manžela, bojí se o zdraví své i svých dětí. Chtěla by v České republice pracovat a dlouhodobě žít, chtěla by se zde starat o své děti. Domnívá se, že jsou v jejím případě dány skutečnosti hodné zvláštního zřetele a že tedy splňuje podmínky pro to, aby jí byl azyl udělen z humanitárního důvodu. Proto se domáhala zrušení napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.

Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Ministerstvo odkázalo na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení, a na vydané rozhodnutí. Pokud se jedná o námitky týkající se neudělení azylu podle odvolalo se na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. , podle kterého je azyl z humanitárních důvodů institutem zcela výjimečným, jímž nelze řešit získání povolení k pobytu v České republice. Azyl je pouze jednou z více možností, na základě kterých může cizinec pobývat na území České republiky. Podmínky pro udělení azylu jsou přitom stanoveny v zákoně velice přísně. Za stanovených podmínek lze využít k úpravě legálního pobytu v České republice institutů obsažených v zákoně č. , ve znění pozdějších předpisů. Navrhlo proto zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v , a stanoví také vylučující důvody, při jejichž naplnění nelze žadateli azyl udělit. Tyto důvody jsou taxativně stanoveny v a 16 . Podle ustanovení se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v citovaného zákona.

Pokud jsou splněny podmínky stanovené v pro zamítnutí žádosti, což stěžovatelka v podané kasační stížnosti nezpochybnila, není zákonný důvod zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle , jak na to poukazuje stěžovatelka v kasační stížnosti, protože udělení azylu podle citovaného ustanovení je za takové situace vyloučeno. Pouze uvádí-li žadatel o azyl skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v a tyto důvody nejsou shledány relevantními, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu podle . Z uvedeného vyplývá, že nebylo-li rozhodováno o neudělení azylu podle , nemohlo být ani posuzováno, zda by bylo možno udělit azyl podle . Proto není opodstatněné, vytýká-li stěžovatelka nedostatečnost odůvodnění, proč nejsou naplněny podmínky pro udělení azylu podle .

Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených podle ustanovení kasační stížnost zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. , Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. ve spojení s přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. října 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu