Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 350/2004 - 60

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: V. K., zastoupeného Mgr. Jekatěrinou Sochorovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Dlouhá 16, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2003 č. j. OAM-542/VL-07-08-2003, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2004 č. j. – 22,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce advokátce Mgr. Jekatěrině Sochorové s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 1. 2004 č. j. – 22 zamítl žalobu podanou žalobcem (dále i „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2003 č. j. OAM-542/VL-07-08-2003, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a současně bylo rozhodnuto, že se žalobci neuděluje azyl dle , 2 a , a že se na něj nevztahuje překážka vycestování dle téhož zákona.

V odůvodnění rozsudku Krajský soud v Ostravě shrnul dosavadní skutková a právní zjištění ve věci a mimo jiné uvedl, že žalobce odůvodnil žádost o azyl špatnou ekonomickou situací ve vlasti, kdy nemohl sehnat zaměstnání, neměl dostatek prostředků na zabezpečení rodiny, tedy neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování, a to z důvodů uvedených v . Dle krajského soudu žalovaný správně zamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou dle ustanovení , výrok týkající se ustanovení považuje soud v daných souvislostech za nadbytečný. Krajský soud dále konstatoval, že ze správního spisu nic nenaznačuje tomu, že by se žalovaný věcí nezabýval odpovědně a svědomitě, a protože námitky ohledně porušení procesního předpisu byly uvedeny zcela obecně, soud se jimi dále nezabýval.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal žalobce včas kasační stížnost, ve které uvádí, že při projednání jeho žádosti o azyl došlo k pochybení ze strany žalovaného správního orgánu. Rozhodnutí žalovaného napadá stěžovatel pro nezákonnost způsobenou tím, že žalovaný nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, čímž porušil povinnost dle ustanovení , a . Důkazy, které si žalovaný opatřil před vydáním rozhodnutí, nebyly úplné, došlo tak opětovně k porušení ustanovení a také k porušení ustanovení téhož zákona, a žalovaný tak nemohl správně usuzovat skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřebuje. Žalovaný dle stěžovatele také nedostatečně objasnil důvody, které ho vedly k vydání rozhodnutí, čímž porušil povinnost, kterou mu ukládá . Stěžovatel dále uvádí, že Ukrajinu opustil spolu s manželkou, protože neměl kde žít a neměl stálé zaměstnání, pokoušel se práci najít, ale za zprostředkování se platí úplatek, všechno je zkorumpováno a všude vládne mafie, proto se do vlasti nechce vrátit. Stěžovatel navrhuje napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušit a zároveň přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy, a odkazuje na správní spis ve věci, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele. Žalovaný navrhuje, aby kasační stížnost byla zamítnuta a nebyl jí přiznán odkladný účinek.

Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatel podal dne 8. 2. 2003 žádost o udělení azylu, ve které uvedl, že Ukrajinu opustil v listopadu roku 2002, protože se tam nedá žít, neměl kde bydlet, nemohl uživit rodinu, neměl práci nebo nedostával mzdu. Stěžovatel přisvědčil, že není a nikdy nebyl členem žádné politické strany ani jiné organizace. V rámci pohovoru k žádosti o udělení azylu dne 12. 2. 2003 stěžovatel podrobněji vylíčil problémy, které jej provázely ve vlasti a které spočívaly zejména v potížích s nalezením zaměstnání a s otázkou bydlení jeho rodiny. Stěžovatel také uvedl, že jeho ekonomická situace ve vlasti byla špatná, v případě návratu do vlasti se ničeho neobává, ale vrátit se nechce, problémy se státními orgány ve vlasti nikdy neměl, chtěl by žít v České republice společně s rodinou.

Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Žádost o udělení azylu lze zamítnout jako zjevně nedůvodnou v případech taxativně vymezených v ustanovení . Podle téhož zákona se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v téhož zákona.

Stěžovatel výslovně neoznačil zákonný důvod podání kasační stížnosti, avšak z jejího obsahu lze usuzovat, že je podána z důvodu uvedeného v ustanovení , (dále jen „ “). Podle citovaného ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

V kasační stížnosti stěžovatel (stejně jako v žalobě) tvrdí vady řízení spočívající v tom, že žalovaný v řízení o udělení azylu porušil ustanovení , , , a , ale nekonkretizuje tyto své obecně formulované námitky a neuvádí, v čem porušení zákona spatřuje. Podle názoru Nejvyššího správního soudu si žalovaný opatřil dostatek podkladů pro své rozhodnutí, přičemž vycházel zejména z tvrzení stěžovatele uváděných v žádosti o udělení azylu a v pohovoru k důvodům žádosti. Na základě opatřených podkladů zjistil přesně a úplně skutkový stav věci, který rozebral v kontextu platné právní úpravy a dospěl k závěrům uvedeným v rozhodnutí. Z tvrzení stěžovatele je zřejmé, že Ukrajinu opustil z důvodů ekonomických, neboť se mu nedařilo nalézt si stálé zaměstnání a jeho rodina měla existenční problémy. Stěžovatel tedy v rámci řízení o udělení azylu neuvedl žádnou skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Žalovaný proto správně rozhodl o zamítnutí jeho žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné dle ustanovení , přičemž v odůvodnění rozhodnutí podrobně popsal průběh řízení o udělení azylu, právní a skutková zjištění ve věci, hodnocení důkazů a konečná stanoviska, a Krajský soud v Ostravě správně vyslovil s jeho rozhodnutím souhlas. Nejvyšší správní soud tak neshledal v řízení vadu ve smyslu ustanovení

Na závěr Nejvyšší správní soud upozorňuje, že právní institut azylu nelze směšovat s instituty sloužícími k legalizaci pobytu cizinců na území České republiky, které jsou vymezeny například v zákoně č. , o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl dle ustanovení

Stěžovatel podal také návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení Nejvyšší správní soud se návrhem nezabýval, neboť věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením ve spojení s

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ).

Krajský soud v Ostravě ustanovil stěžovateli k jeho žádosti zástupcem advokátku pro řízení o kasační stížnosti, náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají v odměně za dva úkony právní služby v částce 2000 Kč ( , a , d) , v platném znění) a v náhradě hotových výdajů v částce 150 Kč ( téže vyhlášky), celkem 2150 Kč. Tato částka bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupkyně Mgr. Jekatěriny Sochorové do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. října 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu