Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 281/2005 - 74

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce A. B., zastoupeného JUDr. Vlastou Houdkovou, advokátkou se sídlem Máchova 21, Praha 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2004, čj. OAM-1288/VL-19-C09-2003, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2004, čj. - 35,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokátky JUDr. Vlasty Houdkové s e u r č u j e částkou 2558,50 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobci (dále též „stěžovatel“) udělen azyl podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “); současně na žalobce nebyla vztažena překážka vycestování podle . Žalovaný v odůvodnění uvedl, že důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byly potíže se soukromými osobami a snaha o legalizaci pobytu na území České republiky. Žalovaný nedospěl k závěru, že by žalobce vyvíjel činnost k uplatňování politických práv a svobod či se jiným způsobem politicky angažoval. Žalovaný neshledal, že by obavy žalobce z jednání soukromých osob naplňovaly znaky pronásledování ve smyslu ; ke snaze žalobce o legalizaci pobytu na území České republiky žalovaný doporučil využít některého z institutů , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Důvod pro udělení azylu podle tedy žalovaný neshledal. Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu podle a 2 a a k neexistenci překážky vycestování podle , když uvedl, že neshledal, že by žalobci hrozilo v zemi původu nebezpečí mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu. Přitom odkázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Vilvarajah a Costello-Roberts.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2004, čj. - 35, byla zamítnuta žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. Soud uvedl, že pronásledování a vydírání členy sekty Bílé bratrstvo není důvodem pro udělení azylu podle . Strach žalobce ze soukromých osob nelze považovat za odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Smyslem azylu není podle soudu ochrana před různými skupinami sdružujícími soukromé osoby, nýbrž před pronásledováním konkrétního jednotlivce ze strany státních orgánů z důvodů vymezených v . Soud uvedl, že žalovaný posuzoval důvodnost žádosti o udělení azylu na základě tvrzení žalobce s přihlédnutím k informacím o zemi původu žalobce. Závěr o tom, že žalobci azyl nelze udělit, je podle soudu v souladu se zákonem a byl žalovaným dostatečně odůvodněn. K neudělení humanitárního azylu soud uvedl, že žalovaný vycházel jak z obecné situace na Ukrajině, tak z osobní situace žalobce a všech okolností týkajících se jeho možného návratu do země původu. Pokud na základě takto provedeného dokazování rozhodl o neudělení azylu podle , nelze mu podle soudu nic vytknout. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včasné a ve lhůtě doplněné kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že žalovaný ani soud se dostatečně nezabývaly jeho skutkovými tvrzeními. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že závěr žalovaného nemá oporu v důkazech, které žalobce v průběhu řízení předložil, zejména šlo o tvrzení, že žalobce se cítí být ohrožen na životě a státní orgány v zemi původu tomu nejsou schopné zabránit; právní prostředky na Ukrajině jsou přitom podle stěžovatele nefunkční. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že vlivem vad řízení soud nesprávně posoudil právní otázku neudělení azylu podle a a překážku vycestování podle . Soud měl podle žalobce vytknout žalovanému výše uvedené vady řízení a jeho rozhodnutí žalovaného zrušit. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2004, čj. - 35, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze odkázal na správní spis a uvedl, že nepodporuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že soud prvního stupně pochybil, když pro vady řízení, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného, toto rozhodnutí nezrušil. V důsledku vad řízení se měl žalovaný dopustit nezákonnosti rozhodnutí podle , a . Vad řízení se měl žalovaný dopustit tím, že jeho rozhodnutí nemá oporu v důkazech, které žalobce v průběhu řízení o udělení azylu předložil. Nejvyšší správní soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že žalovaný se namítaného pochybení nedopustil, neboť se vypořádal se všemi skutečnostmi, které stěžovatel v průběhu řízení o udělení azylu uvedl. V protokolu o pohovoru k žádosti o udělení azylu, který se konal dne 19. 6. 2003, stěžovatel uvedl všechny důvody, pro které o udělení azylu žádá; nenavrhl však – jak tvrdí nyní v kasační stížnosti – provedení žádných důkazů ani doplnění materiálů, které mu žalovaný předložil na závěr pohovoru s tím, že z nich bude ve svém rozhodnutí vycházet. Nejvyšší správní soud ve shodě s Městským soudem v Praze konstatuje, že žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vypořádal se všemi skutečnostmi, které žalobce uváděl v průběhu řízení o udělení azylu; dospěl však k závěru, že pronásledování členy sekty Bílé bratrstvo, u něhož nebylo prokázáno, že by je orgány státní moci v zemi původu žalobce jakkoliv podporovaly, není důvodem pro udělení azylu na území České republiky a proto žalobci azyl neudělil a nevztáhl na něj ani překážku vycestování. Nejvyšší správní soud ve shodě s názorem Městského soudu v Praze konstatuje, že rozhodnutí o neudělení azylu žalobci podle , a 2 a ani rozhodnutí o nevztažení překážky vycestování podle nepředcházela žádná vada správního řízení, tato rozhodnutí jsou zákonná a proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti podle není dán.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 7 , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka. V případě ustanovení zástupce účastníku řízení platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokátce částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 30. 6. 2005 a 2 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s , a a d) ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Protože zástupkyně žalobce – advokátka je plátkyní daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající dani, kterou je advokátka povinna odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně vypočtená podle a činí 408,50 Kč. Zástupkyni žalobce se tedy přiznávají náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 2558,50 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. října 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu