Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 277/2005 - 75

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce W. W., zastoupeného JUDr. Petrem Knoblochem, advokátem se sídlem Husova 17, Plzeň, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2005, čj. OAM-146/LE-B01-B02-2005, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2005, čj. - 31,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta JUDr. Petra Knoblocha s e u r č u j e částkou 2150 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu na území České republiky jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalovaný uvedl, že žalobce vstoupil na území České republiky nelegálně dne 20. 7. 2004, po třech dnech odcestoval do Německa, kde byl zadržen policií, vrácen zpět a umístěn v České republice do zařízení pro zajištění cizinců; dne 18. 1. 2005 bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce sám uvedl, že mu v dřívějším podání žádosti o udělení azylu nebránily žádné objektivní skutečnosti. O udělení azylu požádal až dne 3. 2. 2005 poté, co dne 31. 1. 2005 převzal rozhodnutí o správním vyhoštění. Proto žalovaný žádost žalobce o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle , neboť žalobce požádal o udělení azylu teprve v situaci, kdy mu hrozilo správní vyhoštění, ačkoliv mohl o udělení azylu požádat i dříve; z důvodu nadbytečnosti se žalovaný již nezabýval důvody pro udělení azylu.

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2005, čj. - 31, byla žaloba proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodná zamítnuta. Soud uvedl, že žalobce mohl požádat o udělení azylu již dříve, a ač o tom dokonce uvažoval, této možnosti nevyužil a žádost podal teprve poté, kdy mu bylo uděleno správní vyhoštění. Skutečnosti, jež žalobci bránily podat žádost o udělení azylu dříve, jsou jen subjektivního charakteru. Žalovaný podle soudu postupoval správně, pokud rozhodl o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle . Za této situace bylo podle soudu nadbytečné zabývat se důvody pro udělení azylu. Soud se dále obsáhle vypořádal s tím, proč neshledal důvodné námitky žalobce týkající se porušení předpisů o správním řízení v řízení o udělení azylu. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Včasnou a ve lhůtě doplněnou kasační stížnost stěžovatel podal z důvodu podle Stěžovatel je přesvědčen o tom, že žalovaný vyložil příliš úzce důvody pro udělení azylu podle až . Stěžovatel při pohovoru uvedl, že se nemůže vrátit do země původu, neboť je tam proti němu vedeno trestní stíhání, pročež má obavu z uvěznění. Původně stěžovatel uváděl, že Česká republika pro něj není cílovou zemí. Toto stanovisko však vycházelo ze špatné stěžovatelovy znalosti politické geografie; obával se, že Česká republika je stále ovládána komunistickým režimem jako jeho vlast. Trestné činnosti v zemi původu se stěžovatel dopustil z důvodu špatné ekonomické a sociální situace. Stěžovatel se chce v České republice trvale usadit, legálně zde pracovat a ctít zdejší zákony. Stěžovatel se domnívá, že by mu měla být umožněna resocializace v demokratickém právním státě, jímž Česká republika je. Je tedy dán důvod pro udělení azylu podle , neboť stěžovatel se hodlá zapojit do české společnosti jako fungující článek a nemá zájem ji nijak poškozovat. Proto nebyl naplněn důvod pro zamítnutí žádosti stěžovatele o udělení azylu podle . Stěžovatel navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2005, čj. - 31, byl zrušen, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání a uvedl, že rozhodnutí žalovaného i soudu byla vydána v souladu s právními předpisy. Podle žalovaného nebyla v kasační stížnosti uvedena žádná skutečnost vyvracející správnost jeho rozhodnutí. Vzhledem k právní kvalifikaci případu bylo posuzování humanitárního azylu podle nadbytečné. Žalovaný uvedl, že kasační stížnost sice napadá výrok podle , žádost žalobce však byla zamítnuta podle . Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Důvodem kasační stížnosti je důvod podle Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Stěžovatel tvrdí, že mu měl být udělen azyl podle , neboť chce na území České republiky legálně žít a pracovat a do země původu se vrátit nemůže, protože mu tam hrozí trestní stíhání. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje,

že – jak správně uvedl žalovaný i krajský soud – rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu vylučuje možnost posuzovat podmínky pro udělení azylu podle či . Rozhodnutí podle znamená, že nastoupí některý v tomto ustanovení předpokládaný důvod, pročež se žalovaný žádostí o udělení azylu nemůže vůbec meritorně zabývat. V souzené věci byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta podle [a nikoliv podle téhož zákona, jak nesprávně uvedl stěžovatel v doplnění kasační stížnosti – pozn. soudu], neboť stěžovatel požádal o udělení azylu teprve v situaci, kdy mu hrozilo správní vyhoštění, ačkoliv mu nic nebránilo požádat o udělení azylu již dříve (nyní srov. – pozn. soudu). Za této situace žalovaný rozhodl o zamítnutí žádosti žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodné v souladu se zákonem a nebylo již jeho povinností zkoumat naplnění důvodů pro udělení azylu podle až . Na této skutečnosti nemohou nic změnit ani obsáhlá tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti, jež svědčí spíše o tom, že stěžovatel měl pro legalizaci pobytu využít některého z institutů , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti podle není dán a proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 7 , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 21. 6. 2005 a 2 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s , , a d) , ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. října 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu