Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 261/2005 - 40

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně D. S., zastoupené Mgr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph. D., advokátem se sídlem Bašty 2, Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2004, čj. OAM-3080/VL-20-04-2004, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2005, č. j. - 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému se n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) o udělení azylu podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalovaný uvedl, že důvodem žádosti žalobkyně o udělení azylu byly její ekonomické problémy v Mongolsku, nezaměstnanost, dluh, bytové problémy, a zejména snaha o legalizaci pobytu na území České republiky s cílem zde pracovat a žít. Žalovaný konstatoval, že tyto skutečnosti nelze podřadit pod žádný z důvodů podle , proto žádost žalobkyně o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle . Žalovaný uvedl, že pro legalizaci pobytu je zapotřebí využít některého z institutů , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2005, č. j. - 18, byla žaloba proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodná zamítnuta. Soud v odůvodnění uvedl, že žalobkyně v řízení o udělení azylu neuvedla žádný z taxativních důvodů pro udělení azylu, žádost byla podaná ve snaze zůstat v České republice a vyhnout se ekonomickým problémům ve vlasti. Soud uvedl, že žalovaný zjistil skutkový stav ze žádosti žalobkyně o udělení azylu a z podrobně vedeného pohovoru s ní. Soud konstatoval, že žalobkyně měla možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, případně navrhnout jejich doplnění; podle soudu si žalovaný opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, při němž vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí podle soudu vyplývá, které skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí, jakými úvahami byl soud veden při hodnocení důkazů a za použití jakých právních předpisů rozhodoval; nelze dospět k závěru, že se žalovaný nezabýval věci zodpovědně a svědomitě. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včasné kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že žalovaný nevedl řízení tak, aby posílil důvěru v jeho správnost, čímž porušil § 3 odst. 3 a 4 spr. ř. Rovněž vytkla žalovanému, že nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, neboť jeho postup byl podle stěžovatelky nesprávný, nepřesvědčivý a nedostatečný, čímž byl porušen spr. ř. Dále stěžovatelka namítla porušení a spr. ř. Stěžovatelka dále namítla porušení , neboť žalovaný sice vedl pohovor v mongolském jazyce, avšak stěžovatelka nebyla schopná se s tlumočníkem dorozumět a pohovor byl pro ni nesrozumitelný. Žalovaný pochybil, pokud stěžovatelce neustanovil takového tlumočníka z mongolského jazyka, jenž by bezpečně zajistil přesun informací od stěžovatelky k úředníkovi. Stěžovatelka tedy nebyla schopna porozumět ústnímu jednání; tím spíše nebyla schopná porozumět česky psaným úředním dokumentům, např. poučení, proto bylo pro ni nemožné tento důvod uplatnit v žalobě ke krajskému soudu. Podle stěžovatelky je to příčinou všech nedorozumění, na základě nichž nebyl řádně zjištěn skutkový stav a žalovaný tak nedostál svým povinnostem; podle stěžovatelky je tedy dán důvod kasační stížnosti podle Proto stěžovatelka navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2005, č. j. - 18, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila v průběhu řízení o udělení azylu, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti svědčící o jejím pronásledování v zemi původu. K namítané nesrozumitelnosti pohovoru žalovaný uvedl, že při jeho konání dne 25. 10. 2004 stěžovatelka podepsala protokol a s tlumočníkem vyslovila souhlas, proto námitky v kasační stížnosti považuje žalovaný za irelevantní. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvody odpovídající a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Kasační stížnost byla podána z důvodu podle Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. K námitce stěžovatelky týkající se porušení a 4 a spr. ř., tedy k námitce, že rozhodnutí žalovaného nevycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, Nejvyšší správní soud konstatuje, že ji neshledal důvodnou, neboť žalobkyni byla dána možnost podat úplnou a pravdivou výpověď o důvodech, které ji vedly k opuštění vlasti; v tom především spočívá řádné zjištění skutkového stavu věci v řízení o udělení azylu. S touto skutečností se vypořádal Krajský soud v Ostravě, jenž uvedl, že žalovaný řádně zjistil skutkový stav věci ze žádosti o udělení azylu a z pohovoru. Z výpovědi žalobkyně nevyplynuly žádné skutečnosti, kterými by se žalovaný nezabýval a žalobkyně neuvedla žádné jiné důkazy, jejichž provedení by mělo přispět k úplnému zjištění stavu věci; v podrobnostech Nejvyšší správní soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, s nímž se ztotožnil. K tvrzení stěžovatelky týkající se nesprávného tlumočení ustanoveným tlumočníkem z mongolského jazyka v průběhu řízení o udělení azylu však Nejvyšší správní soud nemohl s ohledem na přihlédnout, neboť nebylo stěžovatelkou uplatněno v žalobním řízení a podle citovaného ustanovení Nejvyšší správní soud nemůže přihlížet ke skutečnostem uplatněným po vydání kasační stížností napadeného rozhodnutí. V řízení před soudem prvního stupně navíc nebylo možné dospět k závěru, že u stěžovatelky je dána jazyková bariéra, jež by jí bránila výše uvedenou námitku uplatnit již v žalobním řízení, neboť žalobu stěžovatelka podala v českém jazyce a v průběhu řízení před krajským soudem nepožádala o ustanovení tlumočníka ani o ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně svých práv. V žalobě navíc stěžovatelka odkázala mimo jiné na obsah pohovoru; na základě těchto skutečností tedy není možné dospět k závěru, že by s obsahem tohoto pohovoru z důvodu jeho údajného nesprávného tlumočení nesouhlasila.

Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že důvod kasační stížnosti podle není dán a proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Jelikož Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, nezabýval se z důvodu nadbytečnosti již samostatně návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 7 , neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. října 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu