Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 165/2005 - 43

č. j. -43

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: M. O., zastoupené Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Na Jíkalce 13, 301 17 Plzeň, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 6. 2. 2004, č. j. OAM-3658/VL-20-K03-2003, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2004, č. j. -25,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 6. 2. 2004 žalovaný neudělil žalobkyni azyl podle , , 2 a , o azylu; současně vyslovil, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu.

Žalobkyně napadla toto rozhodnutí včasnou žalobou; v ní – kromě zcela obecného poukazu na některá ustanovení , která žalovaný podle ní porušil – uvedla, že kvůli uplácení úředníků nejsou všechny zprávy o situaci na Ukrajině pravdivé. Krom toho má žalobkyně za to, že žalovaný nevzal na vědomí její důkazy (aniž toto tvrzení nějak upřesnila). Navrhla proto, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a její věc opětovně projednána.

Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl rozsudkem ze dne 10. 12. 2004; v řízení před žalovaným neshledal žádné vady a přisvědčil mu i v hodnocení důvodů, pro něž žalobkyni nebyl udělen azyl.

Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) včas kasační stížnost založenou na důvodu uvedeném v , (dále jen „ “), tedy na nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatelka zopakovala svůj skutkový příběh, jak jej vylíčila ve správním řízení, a vyslovila přesvědčení, že v její situaci je dán důvod pro udělení azylu podle zákona o azylu: její manžel ji totiž pronásleduje za uplatňování politických práv a svobod, neboť jí neumožňuje shromažďovat s přáteli na veřejnosti. Stěžovatelka se dále domnívá, že krajský soud se nevypořádal s otázkou humanitárního azylu podle zákona o azylu. Soud měl zvážit, zda by stěžovatelce neměl být udělen humanitární azyl v zájmu ochrany jejího zdraví či dokonce života před bývalým manželem, který ji tyranizuje. Důvodem pro udělení humanitárního azylu by mohlo být i to, že stěžovatelka vede v České republice spořádaný život, a nepředstavuje tedy pro tento stát žádné bezpečnostní riziko. Stěžovatelka si je vědom toho, že institut azylu nelze využívat k pouhé legalizaci pobytu; kdyby však chtěla získat povolení k pobytu v souladu se , o pobytu cizinců na území České republiky, musela by tak učinit na území Ukrajiny, kde by byla vystavena nebezpečí újmy na zdraví. Proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení a aby též vyslovil, že žalovaný je povinen stěžovatelce nahradit náklady řízení o kasační stížnosti. Závěrem stěžovatelka požádala o to, aby její kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.

Kasační stížnost není přípustná.

Stěžovatelka vytkla krajskému soudu nesprávné posouzení právní otázky; v žalobě však takovou námitku neuplatnila. Odkázala tehdy sice na § 12 písm. b) zákona o azylu, jehož znění citovala, nedoplnila jej však o žádná konkrétní skutková tvrzení: ta se objevují až v kasační stížnosti. Navíc se stěžovatelka v kasační stížnosti dovolává důvodu podle § 12 písm. a) zákona o azylu, tedy pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, ačkoli v řízení před soudem se ani náznakem nezmínila o jakýchkoli politických aspektech svých problémů na Ukrajině. Důvod kasační stížnosti, který spočívá na tvrzeném nesprávném výkladu zákona o azylu, je tak důvodem novým, který stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem, i když tak učinit mohla; takový důvod je v řízení o kasační stížnosti nepřípustný ( ). Totéž platí i pro výtku, podle níž krajský soud neposuzoval případné okolnosti pro udělení humanitárního azylu, ač tak podle stěžovatelky učinit měl. V žalobě však stěžovatelka takovou námitku neuplatnila: nic jí v tom přitom nebránilo, protože její výtka se vztahuje k závěru, k němuž se ve svém rozhodnutí přiklonil již žalovaný. Jakkoli tedy žalovaný ve svém rozhodnutí vyslovil nejen to, že stěžovatelka nesplňuje předpoklady pro udělení azylu podle zákona o azylu, ale též to, že u ní nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele (které teprve mohou vést k udělení humanitárního azylu podle zákona o azylu), stěžovatelka nechala tento závěr v žalobě nepovšimnut. Důvod kasační stížnosti zpochybňující aplikaci zákona o azylu je tak rovněž důvodem novým a nepřípustným ( ).

Kasační stížnost je tedy založena pouze na nových důvodech, které nebyly obsaženy v žalobě, a je proto nepřípustná. Nejvyšší správní soud se stížními námitkami z tohoto důvodu věcně nezabýval a kasační stížnost odmítl [ a ].

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. října 2005

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu