Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 163/2005 - 62

- 62

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně: T. T. L., zastoupené JUDr. Zdeňkem Pánkem, advokátem se sídlem Děčín IV, Prokopa Holého 130/15, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2004, č. j. OAM-102/VL-20-05-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně ze dne 12. 9. 2005 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2004, č. j. -30,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 21. 1. 2004, č. j. OAM-102/VL-20-05-2004, neudělil žalovaný žalobkyni azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu.

V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně uvedla, že se do Vietnamu nemůže vrátit, nemá se tam o co opřít, režim nedodržuje lidská práva, nelze se svobodně vyjadřovat.

Krajský soud rozsudkem ze dne 12. 8. 2004 žalobu zamítl dle Podle obsahu žaloby přezkoumal výrok rozhodnutí žalovaného o nevztažení překážek vycestování ve smyslu zákona o azylu. Uvedl, že shodně s žalovaným měl pochyby o věrohodnosti tvrzení žalobkyně ve vztahu k jejím potížím s policií. V rámci správního řízení se nezmínila o tom, že by byla ve Vietnamu pronásledována za uplatňování svých názorů, ani v souvislosti se svým náboženským vyznáním. Jak vyplynulo z materiálu Ministerstva vnitra Velké Británie o Vietnamu z roku 2003, v případě návratu do Vietnamu by žalobkyně nebyla nucena vycestovat do státu, kde je ohrožen její život nebo svoboda z důvodu jejího náboženství.

Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost ze dne 14. 9. 2004 založenou na důvodu uvedeném v , a to na vadě řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech a soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Konkrétně uvedla, že ve Vietnamu obecně lidská práva dodržována nejsou a ona sama se obává svého návratu do vlasti. Ekonomické potíže měla také, tyto však nebyly hlavním důvodem žádosti o azyl. Ve vlasti byla nedůvodně pronásledována kvůli jejímu náboženskému vyznání. Nelze se též ztotožnit s citovanými zprávami o dodržování lidských práv ve Vietnamu. V zemi rozhodně nelze zcela svobodně vyznávat víru dle vlastní volby. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 7. 2005, č. j. -49, kasační stížnost zamítl podle s tím, že podklady pro skutkový závěr učiněný žalovaným, obsažené ve správním spisu jsou pro účely rozhodování o udělení azylu zcela dostačující, skutková podstata ze spisu jednoznačně vyplývá a je konzistentní i s tvrzeními žalobkyně učiněnými v průběhu správního řízení. Stěžovatelčiny námitky tak byly nedůvodné. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 8. 2005.

Dne 14. 9. 2005 stěžovatelka podala u krajského soudu proti jeho rozsudku ze dne 12. 8. 2004, č. j. -30, další kasační stížnost (ze dne 12. 9. 2005) založenou na důvodech uvedených v , d) Popřela závěr žalovaného i krajského soudu o tom, že její žádost o udělení azylu byla motivována především ekonomickými důvody. Ve Vietnamu měla vážné potíže v souvislosti se svým vyznáním a při uplatňování vlastních názorů. Kvůli katolické víře byla pronásledována policií. Žalovaný i krajský soud vycházeli z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Takovou kasační stížnost však nelze věcně projednat a bylo třeba ji odmítnout.

Podle . písm. a) nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh i tehdy, jestliže soud o téže věci již rozhodl.

Uvedené ustanovení zakotvuje jako jednu z tzv. negativních podmínek řízení překážku věci rozhodnuté (impedimentum rei iudicatae) bránící tomu, aby věc, o níž bylo soudem pravomocně meritorně (srov. č. NSS) rozhodnuto, byla znovu projednávána. Jako taková je projevem materiální právní moci soudního rozhodnutí. Soud k ní přihlíží kdykoli za řízení, její existence způsobuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Jedná se o uplatnění zásady obecně platné v každém řízení, že o téže věci nelze rozhodovat dvakrát (ne bis in idem), jež brání dvojímu projednání a rozhodování o témže předmětu řízení mezi týmiž účastníky.

Podmínky pro odmítnutí návrhu z důvodu překážky věci rozhodnuté jsou tedy dvě: totožnost věci a existence pravomocného meritorního soudního rozhodnutí o ní.

Totožnost věci je určována totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení. Z příslušných soudních spisů (Nejvyššího správního soudu sp. zn. a , a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ) Nejvyšší správní soud zjistil, že v obou případech bylo předmětem řízení rozhodování o kasační stížnosti (ze dne 14. 9. 2004, resp. 12. 9. 2005) žalobkyně, tedy jedné a téže fyzické osoby, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2004, č. j. -30, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného (Ministerstva vnitra) ze dne 21. 1. 2004, č. j. OAM-102/VL-20-05-2004. Je tedy zřejmé, že totožnost věci byla dána.

Splněna byla i podmínka existence pravomocného meritorního soudního rozhodnutí v téže věci. Za meritorní rozhodnutí je v případě správního soudnictví nutno považovat především rozsudky, a z usnesení pouze ta, kterými se rozhoduje ve věci ( ). O první kasační stížnosti žalobkyně ze dne 14. 9. 2004 rozhodl Nejvyšší správní soud zamítavě rozsudkem ze dne 21. 7. 2005, č. j. -49, který nabyl právní moci dne 30. 8. 2005.

Vzhledem k výše uvedenému soud shledal, že ve vztahu ke kasační stížnosti žalobkyně ze dne 12. 9. 2005 existuje překážka věci rozhodnuté – soud o téže věci již rozhodl. Jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení o této kasační stížnosti, pro který v tomto řízení nelze pokračovat.

Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ve spojení s odmítl.

Za této procesní situace se soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ani dalšími návrhy stěžovatele.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s , podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. října 2005

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu