Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 105/2005 - 61

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele H. H. N., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004, č. j. – 31,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004, č. j. – 31, byla odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 5. 7. 2003, č. j. OAM-2582/VL-11-ZA-03-2003, jímž bylo rozhodnuto o neudělení azylu stěžovateli podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a současně bylo rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že podání stěžovatele nemělo základní náležitosti žaloby, když se stěžovatel omezil v podstatě jen na ohlášení nesouhlasu s napadeným správním rozhodnutím a neuvedl konkrétní tvrzení důvodů nezákonnosti. Na výzvu krajského soudu k doplnění podání stěžovatel nereagoval. Jedná se tak o vadu podání, která brání meritornímu přezkoumání žalobou napadeného správního rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v , neboť má za to, že jeho podání, kterým se domáhal přezkoumání rozhodnutí ministerstva, má náležitosti podání podle ustanovení a 3 i náležitosti žaloby podle ustanovení Stěžovatel ve svém podání označil rozhodnutí, které napadá a vyslovil s ním nesouhlas, protože ho považuje za nezákonné. Dále se ve svém podání vyjádřil k tomu, z jakých důvodů považuje rozhodnutí ministerstva za nezákonné. Pokud se týká skutkových důvodů, pro které se domáhá přezkoumání rozhodnutí ministerstva, tyto jsou součástí jeho žádosti o udělení azylu a dále součástí spisového materiálu, který se k jeho žádosti o udělení azylu vztahuje. Krajský soud tedy mohl ve věci meritorně jednat a rozhodnout. Proto se stěžovatel domáhal zrušení napadeného usnesení a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle věta první musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Podle musí žaloba obsahovat kromě obecných náležitostí podání a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, c) označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést, f) návrh výroku rozsudku.

V podané žalobě stěžovatel uvedl, že byl v předcházejícím řízení o udělení azylu v České republice zkrácen na svých právech. Tvrdil, že ministerstvo porušilo ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jeho žádostí o udělení azylu se nezabývalo odpovědně a svědomitě; , nevyšlo ze spolehlivě zjištěného stavu věci a nevedlo azylové řízení tak, aby posílilo jeho důvěru ve správnost jeho rozhodování a napadené rozhodnutí nepovažuje za přesvědčivé; , nezjistilo přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si neopatřilo potřebné podklady pro rozhodnutí; , ministerstvo mu nedalo možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popř. navrhnout jeho doplnění; , napadené rozhodnutí není v souladu se zákony a nevyšlo ze spolehlivě zjištěného stavu věci; , odůvodnění napadeného rozhodnutí jej nepřesvědčilo o jeho správnosti a postupu ministerstva, které se v něm nevypořádalo se všemi provedenými důkazy; , neboť má za to, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v citovaném ustanovení, resp. minimálně pro vztažení překážky vycestování ve smyslu . Pokud jde o skutkové důvody, na jejichž základě stěžovatel tvrdí uvedená porušení zákona, odkázal na žádost o udělení azylu v České republice ze dne 31. 5. 2003, protokol o pohovoru ze dne 30. 6. 2003, který byl s ním proveden, a ostatní spisový materiál, který se vztahuje k žádosti o udělení azylu a který má k dispozici ministerstvo. Na základě výše uvedených skutečností považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a ministerstvo tím, že mu azyl podle a 14 neudělilo, resp. na něj ani nevztáhlo překážku vycestování ve smyslu , žádost o udělení azylu v České republice posoudilo nesprávně

a v důsledku toho vydalo vadné rozhodnutí. Proto stěžovatel navrhl, aby krajský soud s ohledem na skutečnost, že ministerstvo porušilo v řízení o jeho žádosti o udělení azylu v České republice a 4, , , a , ve znění pozdějších předpisů, a , napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil ministerstvu k dalšímu řízení.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že přezkumné řízení ve správním soudnictví je ovládáno přísnou dispoziční zásadou. Žaloba musí kromě obecných náležitostí obsahovat další náležitosti taxativně uvedené v V předmětné věci však žaloba žádné žalobní body neobsahovala. Stěžovatel v ní pouze v obecné rovině namítal nezákonnost správního rozhodnutí, citoval vyjmenovaná ustanovení , aniž by k nim uvedl jakoukoliv konkrétní argumentaci. Krajský soud proto usnesením ze dne 28. 1. 2004, č. j. – 26, stěžovatele vyzval k odstranění vad podání ve smyslu ustanovení , a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení a zároveň jej poučil, že nebudou-li tyto nedostatky v uvedené lhůtě odstraněny, bude kasační stížnost odmítnuta. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 14. 2. 2004. Ve stanovené lhůtě stěžovatel nereagoval a své podání nedoplnil.

V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že podle ustálené judikatury tohoto soudu (viz rozsudky ze dne 23. 10. 2003, č. j. - 40 a ze dne 27. 2. 2004, č. j. - 48) neobsahuje-li žaloba žádný žalobní bod, lze jej doplnit jedině ve lhůtě pro podání žaloby ( ) a v tomto případě není krajský soud povinen vyzývat žalobce k odstranění vad podání ve smyslu ustanovení , neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, která pro toto řízení platí. Pokud tedy krajský soud v daném případě stěžovatele vyzval k doplnění žalobních bodů, poskytl mu tak nad rámec zákona vady žaloby odstranit a stěžovatel této možnosti nevyužil.

Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že se krajský soud napadeným usnesením nedopustil nezákonnosti ve smyslu ustanovení , když žalobu stěžovatele podle ustanovení odmítl, neboť absentující žalobní body jsou neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení a tato vada brání meritornímu přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle ustanovení zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. , Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. ve spojení s přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,

proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. října 2005

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu